21 gramov

Život je vřeténko nití, ó, jak lehce trhá se nit, tři tisíce třista třicet tři cest vede žitím a ty jen po jedné můžeš jít. (Jaromír Nohavica) Nevěděj jsem jak začít a tak jsem použil úryvek této písně. Život je pomíjivý, jeden se narodí, druhý umře. Život je láska, jež umožní ženě, která přišla o rodinu najít novou lásku. Život je svině, který nedokáže kriminálníkovi se svědomím odpustit palympsest jeho hříchů. 21 gramů váží kolibřík, 21 gramů váží lidská duše. Alejandro González Iñárritu nám uspořádal nezapomenutelnou mozaiku o síle života a lidské duše. Na začátku jsem se ve filmu ztrácel jako v bludišti, ovšem film běžel dál a náhle mi začalo svítat. Film "21 gramů" bych přirovnal ke kubistickému portrétu. Na první pohled paskvil. Ovšem, když si střípky skládačky dáte k sobě, vznikne něco nezapomenutelného. Více takovýchto filmů! Život je jako žebřík do kurníku - krátkej a posranej. 80%. (28.08.2007)

Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. (28.03.2004)

Iñárritu divákům rozhodně sledování svých filmů nijak neusnadňuje. Platilo to o Amores Perros a platí to i o 21 gramů. Pokud ale překonáte "kritickou" první půlhodinku, kdy se méně vnímavý pozorovatel může snadno ztratit v husté spleti různých časových rovin, bude vám odměnou velice pozoruhodný snímek, nutící k zamyšlení. Ke kladnému dojmu dopomohou i výborní herci, z nichž mne osobně zaujal nejvíce Benicio Del Toro. (26.09.2004)

Za tento film pojde Alejandro González Iñárritu do neba. A keby aj nie, ja mu to zariadim. A ked tam bude vstupovat, osobne mu zahram moju vlastnu symfoniu, ktoru pre neho skladam uz od dob Amores Perros :) K filmu si mozete precitat ovela sofistikovanejsie nazory, takze nebudem pisat nic svetaborne, akurat tak to, ze 21 gramov je nieco neopakovatelne, co treba zazit na vlastnej kozi. Teda iba ten film, nie dej filmu :D (28.07.2006)

Jako filmolog to můžu brát, jako geniální hru s divákovou pamětí a jeho očekáváním. Ovšem jako divák, je to pro mě odzbrojující zážitek, přestože jsem proti tomu filmu ze začátku bojoval. Hledal jsem v něm různé konstrukty a věci prostě na efekt, ale čím dál víc mě Ináritu dokázal vtahovat do těch jejich životů. Nakonec jsem musel kapitulovat, zejména díky postavě perfektně ztvárněné Beniciem Del Torem. Dostal mě a já jsem za to rád. (27.03.2007)