Údolí krásných žab

Když člověk zestárne, rád se vrací v myšlenkách do mládí a do dětství. Tedy, pokud jej měl samozřejmě hezké. Každá generace to však má jinak. Většinou jí připadá, že za jejích mladých let to bylo to nejlepší a nechápe na co bude vzpomínat ta soudobá. Já jsem přesně v té fázi, kdy se na to ptám. A zároveň tuším, že i dnešní děti budou vzpomínat na čas a způsob jak jej trávily když byly malé. Možná, že to budou zrovna ty on-line hodiny her a chatů u počítačů a tabletů v době covidové, kdo ví? Jestli je to horší než to bylo za nás? Těžko říci. Těžko strovnávat nesrovnatelné. Sám se s hrůzou občas nachytávám při myšlence - komunisty na ně. A to jsem jejich zapřísáhlým odpůrcem. Možná by jim trochu neškodilo přivonět k té době bez počítačů, k době, kdy se muselo poslouchat. A určitě by jim neškodilo zažít takový podobný tábor jakých jsme my zažili nespočet. V té době nedělala hygiena přepadovky v kuchyních, místo lednice byla v zemi vykopána hluboká jáma, úplně stejná, která sloužila o kus dál za latrýnu. Sportovat se dalo bez goretexu a spát dutých vláken ve spacácích, každou pořádnou baterku s žárovkou a ne ultrasvítivou LED diodou napájely monočlánkvé buřty, a když někoho žahla kopřiva, nežaloval kvůli tomu otec právník vedení tábora za újmu na zdraví nebohého dítěte. A přesto ty tábory každý přežil a by co víc, měl na ně překrásné vzpomínk\y uchované do dnes. Kdo měl kliku, jezdil na tábory nepionýrské od různých podniků. Já je zažil téměř skautské, protože náš vedoucí, Foglarův přítel náš TOM - Turisttický oddíl mláděže šikovně ukryl pod křídla ČSTV, kde se to moc funkcináři neprohánělo a kde si mohl nás mladé vést jak chtěl. Ale nemusely být špatné ani některé pionýráky. Záleželo na vedoucích, kdo to jak žral tu ideologii a kdo chtěl děti něco třeba jen naučit o lese a mohl to dělat jen s rudým šátkem na krku. Tady jsem tolerantnější, byť samozřejmě už za nás jsme na pionýry pohlíželi jako na jakousi líheň svazáků a tedy budoucích soudruhů a soudržek kandidátů na členství v KSČ. Jiřímu Hanibalovi se parádně podařilo už v té době zachytit do tohoto filmu kouzlo jednoho z takových táborů a asi ani netušil jak to bude působit na dnešní čtyřicátníky a padesátníky... Tábor sice pionýrský, ideologii tam ale nikomu necpe a kdo nechce nemusí těch pár záběrů na ošátkované děti ani postřehnout. Základní myšlenka je jasná. Mladá zamilovaná dívka, první láska co jí zamotá hlavu a odjezd tábor, kde se jí bez něj moc nechce být. Moc se mi to líbilo. Herecké výkony dětí slušné, jen tam trochu neseděl ten zpívající Jandák ovšem s hlasem Karla Zicha. Ale jinak hrál příjemně, docela jsem koukal jakou měl tehdá postavu... No ale to my všici... A tak vyjímečně přihazuji hvězdu navíc a dávám za shozené plechovky. * * * * (01.03.2021)

Jééééé, tak tohle byla nostalgie jako hrom. Krásně jsem si ji při sledování užívala a nechala se unést zpět do dětství. Ne nadoramo se říká, že vzpomínky jsou jediným rájem, ze kterého nemůžeme být vyhnání. Z takových vzpomínek bych se ani vyhnat nenechala. Přitom je ten příběh tak obyčejný a prostý a taky naprosto předvídatelný. (17.02.2015)

Já tomu filmu strašně děkuju, za to, že jsem se moh vrátit do svýho dětství a zavzpomínat na všechny ty táborový hry, na opejkání buřtů u ohně a zpívání trampských písniček, táborový lásky a neskutečně ohromnou porci veselých příhod co jsem kdysi jako kluk každý léto prožíval v bobří zátoce u Ledče nad Sázavou. Díky tomuhle filmu se zdálo, jako kdyby se tohle všechno stalo teprve včera. Už si ani nepamatuju, kdy mě u nějakýho filmu bylo tak příjemně jako u týhle letní pohodovky. Ano jistě, z filmařskýho hlediska to asi není uplná dokonalost, ale když něco člověka tak příjemně pohladí na duši, tak onu filmařskou dokonalost klidně nechá běžet za jinejma divákama a stejně bude spokojenej jako králík po dvojitý porci mrkví. Jo a Miladka Vnuková je nádherná, když se usmála, tak praskala klučíčí srdce po kilech. P.S. Žádám okamžité vydání filmu na DVD !! (12.03.2011)

Udoli krasnych zab je velmi prijemny film odohravajuci sa vacsinu casu v letnom tabore este za cias,kedy neboli mobily a notebooky a deti sa vedeli nadherne zabavit aj bez tychto vymozenosti,mozem byt stastny,ze som patril este do generacie,ktora zazila taketo detstvo,takze za mna plna palba a velmi dobre sa pozeralo na herecku Miladu Vnukovu,bola to ozaj poriadna kocka...:⁠-⁠) (25.08.2024)

Snímek je nostalgickou vzpomínkou na tábory, v té době pionýrské, plné dobrodružných her, táborových ohňů a s tím spojené trampské písničky. Byla to doba bez mobilních telefonů a jiných digitálních vymožeností a všichni si nerušeně užívali přírodních krás. A přesně takový je tento příběh o zamilované patnáctileté dívce, která na takový tábor jet musí, ale dělá všechno proto, aby byla vyloučena a poslána zpět domů, kde by se setkala se svým chlapcem. Ve svém věku hezká Milada Vnuková ztvárnila tuto dívku přesvědčivě, a jeden by pro ni našel i pochopení. Zajímavostí je role Vítězslava Jandáka, který zahrál velice sympatického táborového vedoucího. Snímek je pro dospělého diváka příjemnou vzpomínkou na dávná léta, dnešní mladí vtom neuvidí nic zajímavého. Oddychový film nejen pro mládež s dívčím příběhem, který povzbudí a potěší. (24.03.2014)