Mŕtvi ľudia (E03)

"Večer zahrajem tak, že se z toho posere celej Severočeskej uhelnej revír." Kroky jsem poslouchal vždy jen na recesistických akcích, ale Sloky to je jiná. Jejich vyznání o tom, že mají radši lásku nežli bombu by Festival politické písně v Sokolově ozdobilo i v současnosti. Ano, já žádám obnovení tohoto festivalu, který sice ani v 80-tých letech nikoho nezajímal, ale měl své kouzlo. Pochází totiž z doby, kdy všechno patřilo všem a já děkuju za připomenutí, že i já jsem tím pádem kdysi býval spoluvlastníkem velkorypadla. Tohle mě zkrátka bavilo a nejúžasnější bylo sledovat Klementa, jak uděluje důtku. To byla učebnicová lahůdka. (20.01.2017)

Zatím rozhodně nejlepší díl. Zápletka byla tak neuvěřitelně profláknutá, až byla geniální, navíc obohacená o neuvěřitelnou partu esenbáků, kteří z toho hned udělají politiku a válku ideí nebo co, a taky o Janu Plodkovou, díky níž dám možná šanci hitům osmdesátek. Není snad ani nutno zmiňovat, že ani jeden z herců nebyl zklamáním, hlavně se mi líbili Taclík a Budař, a taky Doležalová byla skvělá. Nevím co říct, prostě paráda! Čest. (16.01.2017)

Závidí nám, že jsme spoluvlastníky velkorypadla. Asi nejvtipnější díl - i když spíše hořce komediální. Zákulisí Festivalu politické písně zobrazuje, jak to v prostředí normalizační pop music nejspíš doopravdy chodilo. Václav Neužil své civilní "vnitřní" herectví předvedl naplno, na scénu vstupuje přesný Igor Chmela a dokonalý Marek Taclík, jež se tím despotickým kapelníkem Janeč... tedy Nováčkem skutečně stal. Navíc začíná příběh rodiny Marvanových a Klement Kratěna zatím zlehka dává najevo, že nebude pouhou vedlejší komickou figurkou. 100%. (03.09.2017)

60% — Sloky Luboše Nováčka alias Kroky Františka Janečka a Jana Plodková předvádějící „choreografii“ Markéty Muchové, to bylo dobré. Líbila se mi i ta mírová píseň „Né, bombu né, to radši lásku, jémine!“, protože podobné umělecké hodnoty tehdy opravdu vznikaly. A ten pokrokový Kanaďan měl být Američan Dean Reed? Na druhou stranu — jestliže jsem někde před uvedením četl, že seriál nechtěl být sentimentem ve stylu retro jako třeba Vyprávěj, ale že chtěl ukázat tehdejší dobu ve své syrovosti, musím říct, že se veze spíše na vlně parodie. Tu lepší, tu horší, ale pořád je to parodie a nikoliv ukázka reality. Neumím si představit, že by v roce 1982 někdo, byť vyšší důstojník SNB, pronesl v rozhovoru se svým podřízeným něco ve smyslu „Mluvte slušně, nepřítel naslouchá“. Minulost (rozuměj rok 1982) a současnost (rok 2017) se nám opět trochu prolnuly, uvidíme, jak se seriál bude vyvíjet dál, a hlavně, jak to celé skončí. (17.01.2017)

Socialistický pop Františka Janečka v kontrastu k Čajovně v titulcích! Nebyly za socialismu jenom "sračky" a nebyli jenom Janečkové, ale i hodnoty, které přetrvaly i když Janečkova "hudba" má i teď svoje posluchače, kteří dál volí bolševiky, ale už nejsou Festivaly politické písně, ale "talenty" a "superstar" a "krásné muzikály". A ta Čajovna je tady pro nás, menšinu posluchačů, pořád. (18.01.2017)