MOST!

Jestli existoval seriál, který jsem už z principu nechtěl nikdy vidět, byl to právě příběh z mého rodiště. Ještě dřív, než jsem jeho existenci zaregistroval, se totiž usadil snad v každém českém obýváku, na ulici se v úterý ráno mohutně hláškovalo ze včerejší epizody a když se člověk osmělil ozvat, že zatím Luďana a spol. nesleduje, odpovědí mu byl zaražený a nechápavý pohled. V okamžiku, kdy jsem získal dojem, že budu nejspíš opravdu ta poslední osoba, která ještě do Severky nezavítala, jsem tedy sebral odvahu - a zavítal. A jak se rozjezd překvapivě dravě daří salvou více či méně vtipných situací (a druhý díl to nadšení zase brzdí neutuchající snahou udělat z hlavní postavy nesnesitelného blba), musel jsem být chtě nechtě zvědavý, jak se z relativně nesourodé podívané dá vybruslit. Prušinovského zručnou ruku totiž většinou blokuje neustálé cílení na echt sociálno, ve kterém se sice silné malé příběhy hledají snadno, ale žánrové vybočování v jejich rámci často kvůli nutné nadsazenosti nefunguje. Tady tomu tak není a v první i poslední řadě za to vděčí hercům. Bez dokonale padnoucího obsazení by totiž skoky do romantiky, do existenciality a sporadicky až téměř do akce nemohly fungovat. Jenže jak nejoslavovanější Hofmann, tak fatální objev Stárková a můj osobní favorit Michal Isteník si uhrají jak prvoplánové grimasy, tak překvapivě nosné glosy, které nemohly než zlidovět a konečně i tu nejvážnější stránku. Za všudypřítomným "Dycky Most" nebo vulgaritou v každém vyhrocenějším dialogu se totiž skrývá překvapivě trefné poselství, které k mému šoku v mnoha bodech odpovídá mému náhledu na svět. V kombinaci se zvážněním posledních epizod rád odpustím úvodní rozevlátost a nesoudržnost a když se na samém konci rozezní první tóny jedné z nejoblíbenějších písní mého života, zapadne do sebe už úplně všechno. Na pár sekund jsem tak zvažoval i nejvyšší hodnocení, ve kterém mi brání jen ona nemilá upocenost českých počinů, které se pořád ne a ne zbavit ani v prvotřídních kouscích. Most! ale přesto k této skupině patří a i když bych před měsícem nevěřil, že to někdy napíšu, kultovní status mu přísluší plným právem. (13.04.2019)

I po čtvrtém díle mě to baví, takže nejde o typický český TV shit. Dokonce se skoro těším na další díl...ale to je asi všechno. Jinak je to dobře obsazené, tu a tam i vtipné, občas nějaká ta nekorektnost směrem k buznám a cigošům, což tomu dává punc zakázatelného undergroundu (vtipné, že to vysílá ultrakorektní ČT). A Most? Ty vole, hromada mouru, šlechta z Ústí se jen směje :-D (24.01.2019)

"Já si myslím, že černá sympatie je taky sympatie." V Chánově jsem nikdy nebyl, Mostem projíždím bez zastávky nejvyšší povolenou rychlostí a problémy nepřizpůsobivých občanů odmítám řešit, ale u tohoto seriálu jsem se bavil. Není to ani tak moc kvůli námětu, ale nejedna postava prostě byla vynikající. Zejména loser Luďan dokázal prodat každý vtip, Edovi krásně visela hůl, Franta spolehlivě držel úhel, farář báječně nedokázal udržet slinu, Dáša měl pěkně stavěné kozy, mrška Žaneta každou situaci perfektně využila ke svému prospěchu, Ilona se nádherně nedokázala srovnat se študovaností svého syna a Gerdovy pokusy o češtinu mě pokaždé rozesmály. Všechno samozřejmě nebylo dokonalé. Mladí sluníčkáři mě nebavili, parchant Laco debilně přehrával a přerodu největšího mafiána Romana ve vyděšeného mamánka jsem nerozuměl. Přesto: Dycky Most! (26.03.2019)

Naprosto zasloužený novodobý český seriálový kult. Svérázný a jedinečný hořkosladký obraz současné české společnosti, který si nebere servítky s nikým a s ničím, a progresivní, moderní a dojemná "romantická" komedie v jednom. Super postavy (Luďan, Eda, Franta, kněz) a mraky božích hlášek ("Vy kokote, ty vole!"). Dílo, na nějž tenhle národ čekal možná i pár dekád... Dycky Most! (24.02.2019)

Tak jsem si dal pauzu, abych nehodnotil hned po konci a nedával tomu pět hvězdiček z aktuálního nadšení, jenže... Ono to nadšení vůbec nevyprchalo, pořád je to geniální záležitost, která jako bonus na několik týdnů dokonale rozhodila média v celé republice a v pozdějších dílech rozhodila spoustu lidí ohledně ustupující kulometné komedie do něčeho mnohem víc hořkosladkého, což je ovšem něco, co se u Kolečka/Prušinovského objevuje skoro vždycky a hrozně to pomáhá výsledku. Sbírka exotů je tu ukázková (a nenechte se mýlit, exoti se dají najít jak v Mostecký hospodě, tak třeba v Plzeňský čajovně, takže jde jen o tom, jací přesně to exoti jsou, zdravím své spolučajpijáky!) a práce s nimi jednoznačně skvělá a herecký ansámbl plný skvělých, ale ve velkých rolích neokoukaných, herců je perfektně složený a nedovedu si tu představit žádné velké jméno ala Trojan, Langmajer, nebo třeba Krteček. Ono fakt nemá smysl psát, prostě je to skvělý. Jo a - "Je suis Čočkin." (05.03.2019)