Krátky film o láske

Dříve než se my, původně slušní a citliví hoši, proměníme v sarkastické plemenné hřebce, tak si musíme prožít tu nejhorší zkušenost v životě - první jednostrannou lásku. Neomylně přitom Amorovým šípem míjíme nepříliš chytře vybrané srdce, bez základních loveckých dovedností netakticky nabízíme upřímnost a za tu jsme hbitě potrestáni. A asi proto, že Kieslowski točil film v době, kdy se mi plašily hormony a v panelové chloubě moderní výstavby, kde k jejich plašení docházelo, tak se mi to i dost líbilo. (04.11.2011)

Krátký film o lásce je skutečně tak krátký, že téměř skončí dříve než začne. Především je však polský, a proto jsem se jistým předsudkům nevyvaroval. Herecky skutečně nebylo o co stát. Příběh je ubohý a emocí by se ve mně člověk nedovolal. Při sledování jsem si nemohl nevzpomenout na Alfredovo Okno do dvora, které mělo vše, co tomuhle snímku chybí. Nedostatky bych rozhodně nepřipisoval pouze polské zemi původu.Jak kdyby nestačilo, že je tento film krátký a polský. Navíc je i naprosto obyčejný. Obyčejný je takovým způsobem, že si troufám tvrdit, že by ho spáchala i parta Rumunů s vypůjčenou kamerou polské značky. Museli by ovšem film spáchat na polském sídlišti, protože tam lidé údajně mají velká okna a žádné žaluzie. Znovu bych film ani přes krátkou stopáž vidět nechtěl. Nemá totiž co nabídnout. Lepší 1*. (03.02.2013)

Hitchcockov "look out" motív v ktorom vaše veličenstvo otvára okno do dvora prepnutý do "euro-artovej" a pokrokovej polohy tohoto námetu. Kukátko ďalekohľadu obmieňa šošovky, s pozorovateľa je náhle pozorovaný (nie samotným pozorovaním, ale prejavom pudov pozorovaného) a medzi depku udržujúce paneláky dopĺňa toto zasnené, pomerne neoptimistické varieté zbožňovania tretia dozerajúca strana. Plač nad rozliatym mliekom je v skutku zlatistou metaforou. Komparácie vo mne nevzbudzujú slasť, ale tento voyeuristický úryvok predsa len radím o chlp za nebojazlivo načatú tému o uťahovaní slučiek. Nejde o úmyselnú diferenciáciu dvoch vzácnych "kraťasov", príčinou je väčší dilematický údel, ktorý sa vo mne zhostil práve pri prvom, takpovediac otáznom (ne)potlačovaní pokánia. (20.04.2010)

Náznak šedého komunistického (zde nepodstatné) sídliště s mnoha intimními okny a pošta, jediná v té době jakžtakž fungující instituce, vždy nabitá k prasknutí polepenými lidskými osudy a magickou možností různé životní cesty sbližovat, určovat, rozdělovat. Ještě větší moc než má pošta, mají jedno okno a druhé okno naproti, dva zvlášť vybudované průzory, spolu však pár očí patřících a hledících k sobě. A v nich téměř komorní příběh čistého citu lásky, (živený však pouze sám sebou a pouhým vědomím existence sledované milované osoby, které neměl co nabídnout kromě sebe sama) neschopný se v reálném světě projevit, a pokud ano, tak zoufale neprakticky a osudově dlouho nepochopeně. (05.10.2005)

Odčerpáme-li z Disturbie divácky atraktivní kódy posklasického Hollywoodu, získáme klasický Hollywood, nebo-li Okno do Dvora. A odčerpáme-li z Okna do dvora kódy a narativní strategie klasického Hollywoodu, získáme evropský nepopulistický art, nebo-li Krátký film o lásce. Odčerpání ovšem neznamená kvalitativní redukci, tudíž nevznikají filmy horší, ani lepší, pouze jiné. (25.04.2008)