Krátky film o zabíjaní

Tak tento film se mi libil jeste vice nez Kratky film o lasce ci Amater. Od sameho zacatku sledovani osudu trech hlavnich postav velice dobre snimanou kamerou ve velmi ponurem az depresivnim obraze, vytvari skvelou ponurou atmosferu... Presne takovou, jaka se hodi do tak zavazne problematiky, jako je vrazda. Mimochodem, jiz dlouho jsem v zadnem snimku nevidel tak verohodnou vrazdu, u ktere jsem ke konci musel odvracet oci. Kieslowski mel velice dobry smysl pro detail. Zaver filmu byl strhujici, skvostny film. Nepochopim vsak, proc by me mel takovy ci jiny film presvedcit o nesmyslnosti trestu smrti?! Pokud nekomu bylo Jacka lito mel by se nad sebou vazne zamyslet, muj nazor. (08.03.2008)

Krátký film o zabíjení vznikl v souvislosti s Kieslowskeho televizní sérií Dekalog, jejíž hlavním tématem je deset božích přikázání. Film podle přikázání „nezabiješ“ ale šel upravený i do klasické kinodistribuce a musím říct, že mě doslova odrovnal. Tvůrci od začátku budují neuvěřitelně tísnivou atmosféru. Té dosahují sugestivní orchestrální hudbou, snímáním postav z nepříjemné blízkosti a hlavně pomocí zeleného barevného filtru. Obraz je po celou dobu temný, zelený a v kontrastu s tímto laděním se v mizanscéně objevují různé červené předměty (auta, oblečení a různé další detaily). První polovina filmu vrcholí vraždou, načež nás syžet přesune o rok dopředu k odsouzení viníka a jeho čekání na trest smrti. Dokonce i jeho vykonání je ve filmu zobrazeno extrémně naturalisticky. Kieslowski tak poměrně přímočarým způsobem demonstruje, že po vraždě musí následovat trest a celou situaci ještě rozšířil o postavu čerstvě odabsolvovaného právníka, kterého po smrti svého klienta trápí svědomí. (20.02.2012)

Snímek má pomalejší rozjezd a na závěr jsem čekal, že se dozvím něco o motivu který mladý vrah měl. Nedozvěděl, takže důvod byl asi opravdu jen ten, že se jednalo o magora, který byl ovlivněn smrtí své dvanáctileté sestry. Velice přirozené mi přišlo natočení závěrečné scény popravy. Asi takto jsem si to vždy představoval a filmy ukazující nám ty ledově klidné hrdiny kráčející na smrt by se mohly poučit. Tohle bylo opravdu o životě a smrti. (04.04.2011)

Tak k tomuhle filmu mám hodně málo co vytknout. Není to proto, že by byl skvěle natočený a naprosto jedinečný, ale myšlenkově se jedná o velmi silný snímek, který vás donutí přemýšlet. Navíc je opravdu dobře natočen v tom, jak jsou scény rozvrhnuty a jak je to celkově zvládnuto - zabíjení ve všech jeho podobách vám tady hne žaludkem, a to to není nijak explicitní. (17.12.2015)

S majstrom Kieslowskim a jeho najväčšími dielami, teda Dekalógom a Troma farbami, som doposiaľ nemal tú česť. Ako o tajomnom známom mojich priateľov som však o jeho tvorbe čo - to počul, a v hlave som si urobil istý obraz o tom, čo mám čakať. Na skutočnosť ma však nedokázalo pripraviť nič. Zasa raz sa nemôžem vyhnúť otrepaným frázam, ktoré tu už použili iný, ale bez toho to asi nepôjde. Krátky film o zabíjaní je obdobou Dostojevského Zločinu a trestu (kostrou príbehu a pomyselným formálnym rozdelením na dve pomyselné kapitoly), a pritom je iný (myšlienkou aj spôsobom jej podania). Civilný, surový, vo svojej dobe aktuálny a bez sporu šokujúci. Okrem toho strohý, neosobný, k docieleniu minimalizmu a komornosti zbavený prepychu v podobe hĺbkovej psychologickej sondy do vnútra postáv, pre film nedôležitých a zbytočných dialógov, bez citu a empatie. Tri postavy, vrah, obeť a právnik, ktorých cesty sa stretnú v jednom bode a pre dvoch z nich sa tým utnú. Ako v podobenstve sú práve tí dvaja spoločenskou úchylkou, vybočením z radu, exemplárnym príkladom ignorancie voči spoločenskej etike a mravnému kódexu, a ako takí musia byť vyradení z rovnice. S ohľadom na záver predstavuje dejová pyramída strmú krivku: kolaps spoločnosti - kolaps jednotlivca - vrah jednotlivec - vrah spoločnosť, a to za zdôraznenia absurdnosti; katarzia sa nekoná. Spracovanie a kamera dokonca nabádajú diváka k myšlienke, či sa to skutočne nestalo - a i keď je jasné, že sa príbeh nezakladá na reálnej udalosti, korelácia s podobnými procesmi je jasná. Hlavný hrdina je neznámymi silami dohnaný do extrému, postupom filmu špirálovito cyklicky stupňuje násilie a od spoločnosti, ktorej je divák akoby tiež členom, sa mu dostane odvety v zmysle zákonu "oko za oko, zub za zub". A je len na divákovi, či sa dá považovať za primeranú. Samotný zločin a odpovedajúci trest sú vykonané vskutku drasticky a mrazivo, vďaka čomu na ne tak skoro nezabudnem. 85% (20.03.2014)