Křižovatky

Walter Hill je docela hustej týpek Hollywoodu nebojí se jít do žádnýho žánru a to uznávám. Na tenhle film musíš mít toulavou duši a pak vnímat spousty pravdy o hudbě. Navíc kdo má rád hudbu, myslím skutečnou, ne ty dnešní pitomce co si myslí, že je hudba je, když se slíknou do spodního prádla a hopsaj, tak tu při té závěrečné kytarovce poškočí srdce radostí a to už nemluvím o posledním záběru do kterýho běží závěrečné titulky. (03.08.2018)

Pohodové road movie z nezameniteľného prostredia amerického juhu. Slnko, priateľstvo, pre Mississippskú oblasť príznačná bluesová hudba, putovanie šírymi planinami, spoznávanie nových ľudí, trochu amerického klišé a záverom príjemný pocit zo zhliadnutia tohto, v kontexte Hillovej filmografie takpovediac atypického filmu o bluesmanovi-veteránovi vnášajúcom do života mladíka rozhodnutého ísť v jeho šlapajach nové svetlo a zmysel života v podobe citlivejšieho vnímania jeho vysneného hudobného štýlu - bluesu. Priaznivci hudby Ry Coodera, ktorého nahrávky sprevádzajú celý film, si možno jednu hviezdičku prihodia. 65% (16.06.2011)

Tak jako rádi čteme pohádky o krásné Vasilise nebo o Nebojsovi, tak rádi posloucháme pohádky o hudbě, a především o blues. O tom, jak se Leadbelly vyzpíval z vězení, jak Blind Lemona Jeffersona přikryl sníh nebo o křižovatce Roberta Johnsona; velice dojemná je i pohádka o posledních chvílích Bessie Smithové nebo o dvou Williamsech. Pohádka Waltera Hilla má tu vadu, že je příliš vykonstruovaná a příliš se snaží poučovat. Vracíme se do Delty, a koho tam najdeme? Stevea Vaie! Oproti projektu znalce a milovníka blues Martina Scorseseho "Blues" (všech 7 filmů je výborných) jsme zde o třídu níž.... Pozn.: Po shlédnutí jsem ještě dostal chuť na kousek reality, a tak jsem si pustil koncert z Mayallových sedmdesátin. (27.11.2015)

Jasně, stará dobrá legenda o Robertu Johnsonovi a jeho křižovatková smlouva s ďáblem...Je tisíckrát prověřenou pravdou, že pokud chce člověk dělat muziku, která má duši, musí mít něco odžito, pouhý talent a píle nestačí. A v blues to platí dvojnásob, vždyť tato muzika se zrodila z utrpení a starostí lidí, kteří svou bolest potřebovali ze sebe dostat, než je zcela pohltí. A to všechno se starý Will Brown při putování prašnými cestami Missisipi snaží předat mladíkovi Euenemu ( který má sice jako kytarista velké nadání a správné nadšení pro věc, ale pramalé životní zkušenosti ) a jen tak mimochodem si ještě k tomu zařídit v cíli jednu maličkost, protože už stárne a díky jedné smlouvě , kterou uzavřel v mladické nerozvážnosti už za sebou v patách slyší dech pekelných psů. I když je pravda, že jsem z filmu cítila velikou lásku k muzice, příběh samotný mi zas tak vyjímečný nepřišel a já chtěla dát za čtyři. Nakonec, ale mé rozhodnutí zvrátila ta úžasná závěrečná kytarová exhibice, to bylo vážně něco co bych doporučila nejen milovníkům blues, ale rockové hudby obecně. (19.03.2013)

Protože mám rád blues a také hraji na kytaru, tak jsem mohl porovnat své "skills" a dnešní dobu. Do filmu jsem se perfektně vžil a nasál jsem tu skvělou bezstarostnou bluesovou atmosféru, kterou bych rád zažil znova. Ale jestli nemáte radí blues nebo rock ´n ´roll a hnusí se vám hudební nástroje tak je to ztráta času. (18.08.2012)