Seabiscuit - Dupot koní

Je to moc roztomilá pohádka o nezdolnosti a několikanásobném vzestupu po drtivém pádu, dokonce i s mírnou vzdělávací linkou o hospodářské krizi. Máme tu koně v běhu a vítězství outsidera, další provedení obíbené variace na Popelku. Příběh je jednoduchý a čistý, scenárista osekal četné podstatné odbočky a zjednodušil linii historky, která ve skutečném životě byla mnohem spletitější a mnohoznačnější a neměla zdaleka tolik pohádkových motivů. Právě proto tento starosvětský film působí hřejivě jako hrníček kakaa s mísou koláčků. SHRNUTÍ: Největší vítězství není vždy vyhrávat, ale prohrát, zvednout se a pak teprve zvítězit. (08.07.2022)

Pozitivní sportovní příběh se k meritu věci, to jest výzvě a porážce šampióna outsiderem, dostává zeširoka přes dopady velké hospodářské krize a přinášení naděje prostému lidu (proč? protože mohou sázet na někoho "poškozeného", který se dokázal vzepnout ode dna… asi). Samotný Seabiscuit se poprvé objeví ve 45. minutě a vlastně nemá žádnou osobnost, působí až vedlejším dojmem jako prostředek k jímavým příběhům jeho vznětlivého žokeje, zkušeného trenéra a altruistických manželů majitelů. I přes značnou délku ale funguje krásně s několika emotivními vrcholy. (30.06.2021)

Nezapomenutelný film o osudech jedné z koňských legend Seabiscuita (výborné a velice reálné dostihové scény, není divu - zahrál si zde i Gary Stevens a to je nějaká žokejská legenda). Ale není to ani zdaleka film o dostizích, ale především o velice výrazných životních osudech lidí kolem něj (zejména tři ústřední postav), které vás do příběhu vtáhnou a až do konce nepustí. V poutavě vyprávěném příběhu o vývoji životních osudů ústředních hrdinů nechybí ani výstižné vykreslení historie, ve které se film odehrává. Podobné "osudové dostihové" filmy o skutečných koňských velikánech např. "Secretariat", "Ruffian" a samozřejmě legendární "Phar Lap" (i když ty "dostihové scény" jsou sice nezapomenutelné, ale v reálností "malinko" pokulhávají, byla ale jiná doba a v té době asi i technika). (26.02.2017)

"Lodní suchar" se mi opravdu netrefil do vkusu. Ale i kdybych byl hodně naladěn, tak na víc jak 3 * by to nebylo. Je to jeden z těch filmů u nichž máte pocit, že jsou vyrobeny v nějakém generátoru. Generátoru situací, herců, scénáře a zejména hudby. No byl tam jednou Moby nebo co to bylo, ale jinak klasický motivy ke klasickým situacím, které jste už slyšeli (a viděli) milionkrát. Další kapitolou je kamera, nerozumím tomu technicky, ale je to ten typ, kdy je vše nasnímáno tak, že máte pocit, že jste si dali PCP. Vše je takové narůžovělé, teplé barvy, oblé hrany. Naprostá ztráta jakékoliv autentičnosti a syrovosti. Hrdinu opouští rodiče či mu kůň valchuje nohu a vy máte pocit, že se tomu tak dějě v domečku pro panenky. Ne fakt né. (26.01.2008)

Přes veškerou snahu tvůrců jenom další řádový hollywoodský výkvas o chudém chlapci, který ke slávě a bohatství přišel, o zvířeti, které dalo všem (!) Američanům zdeptaným hospodářskou krizí novou naději a o tom, co to znamená „být zase kůň“. Režisér vedle sebe jednotlivé scény skládá jako výstřižky z dobových novin. Co zamrzí velice, před patetickým rozmělněním v nechutnou melasovitou hmotu nezachraňují ony výstřižky ani herci zvučných jmen. Jeff Bridges měl hrát postavu Chrise Coopera, Chris Cooper měl hrát postavu Jeffa Bridgese a Tobey Maguire neměl být zrzavý. Nečiní mi žádné potěšení být zde se svým hodnocením za největšího cynika, ale nejspíš si zrovna procházím obdobím, kdy mi ke štěstí nestačí pěkná příroda, pěkná hudba a spoluprožívaný pocit euforického vítězství. 50% Zajímavé komentáře: JohnnyD, PALINO (26.01.2008)