Ja, Daniel Blake

Výborné sociální drama britského režiséra Kena Louche výstižně zobrazuje neúnavný konflikt mezi na jedné straně smyslem pro spravedlnost a boji proti křivdám a na druhé straně zobrazením stále se rozrůstající byrokracie. Téma v současné době bohužel velice aktuální. Ta byrokratická pravidla jsou bohužel nastavovány těmi, kteří přímo úměrně výšce postů a vlivu jsou čím dál tím více odkloněni od reality, takže některá rozhodnutí jsou opravdu "na palici" a proti zdravému rozumu. Když se něco nepodaří (slušně řečeno), posílí se stavy, vymyslí další byrokratická pravidla a úřady a jede se dál. Problém je hlavně to, že přibývají neustále ti "chovní" a nikoliv ti "tažní", takže je to bludný kruh. Hlavní hrdina, zdánlivě "bručoun, prudič a šťoural", ale muž s ohromným srdcem, který přes svůj nelehký osud se snaží jak pomáhat těm slabším, kteří pomoc potřebují, tak i bojovat s těmi větrnými mlýny nesmyslné byrokracie. Přesto, že představitelé ústředních postav byli pro mne neznámí, podali vyjímečné a nezapomenutelné herecké výkony a celkové vyznění tohoto filmu ve mně rezonovalo a asi ještě bude rezonovat dost dlouho. Ne náhodou se mi vybavil severský film Muž jménem Ove , který má s tímto filmem mnoho společného. A v tom boji proti nespravedlnostem světa a ústřední postavou mi vzdáleně připomněl i legendární Eastwoodovo Gran Torino. (27.05.2022)

Tak to bylo drsné. Starou dobrou Anglii, kolébku moderní demokracie mám rád. Tedy tu opravdu starou dobrou. Ne ten chalífát, ve který se ostrov rodí dnes. V příběhu sledujeme téměř dokonalou Hlavu 22 z reálného života. Danielem Blakem by se snadno mohl stát každý z nás. Zatímco některé skupiny obyvatelstva (u nás) celé dekády profitují z dávkového a podpůrného sociálního systému (a vyznají se v něm mnohdy více než samotní úředníci), běžný smrtelník může velmi snadno v nouzi narazit na neprůstřelnou byrokratickou mašinérii, kdy jeden úřad vám něco slíbí, ale až když přinesete potvrzení od jiného úřadu. Ten by vám ho vydal, ale potřebuje potvrzení od úřadu u kterého jste byli poprvé! Ten se s vámi ale bude bavit až když přinesete potvrzení od toho druhého. Pohádka o slepičce akohoutkovi tak získává až smutně hororový rozměr... To oč nejčastěji nešťastník žádá jsou samozřejmě peníze. A zatímco stát si z něj udělal ping pongový míček, dodavatel plynu, elektřiny a pronajímatel bytu či banka nemají zájem poslouchat něčí trable. Plať nebo se sbal. Takže začíná dotyčnému existenční peklo a to se ještě třeba léčí zrovna po infarktu a má lékařem nařízený klid a hlavně se nerozčilovat... Jsem si jist, že v Anglii je ten byrokratický aparát a systém dávek ještě rozrostlejší a ještě neúprosnější vůči těm, jimž by měl pomáhat, sloužit a pro něž byl vlastně zřízen. Jistě se najde kupa těch, co na systému parazitují a profitují z něj neoprávněně. Ty je samozřejmě nutno ihned identifikovat a odstřihnout už při podávání prvotní žádosti na úřad. Ale pak je zde spousta těch, kteří opravdu potřebují pomoc, ale stát se k nim chová jako ke zlodějům. Při tom dokud mohli a odváděli daně, stát si bral bez poděkování všemi deseti... Měl jsem takovou neblahou předtuchu jak film skončí a přiznávám, že titulky jsem sledoval se zachmuřelým výrazem a trochu i vztekem. Sice jsem se chlácholil, že to byl jen film, ale je mi jasné, že takových Danielů je tam venku hromada. A při tom mají ty neskutečné koule neskuhrat, hrdě nést své břímě se vztyčenou hlavou a ještě při tom pomáhat opuštěným Kate s dětmi. Ta postava Daniela Blake mi byla neskutečně sympatická a byla skvěle uvěřitelná. Dave Johns to sehrál skvěle. Navíc to celé bylo takové echt british jak mám rád, včetně angliny. Skvěle natočeno! Dávám za 4 páry bot dovezených z Číny. * * * * (20.07.2024)

Není to Loachův nejlepší film, je to napůl politický statement, který mi při čtení Lavertyho scénáře přišel těžko stravitelný svým závěrečným apelativním patosem. Jenže Loach ho zrežíroval naprosto civilně, vybral si skvělé protagonisty a ustál ho s mírnou ironií, byť samozřejmě dominuje tvrdá obžaloba zmechanizovaného sociálního systému, v němž se člověk stává nedůstojnou položkou. Výsledek je tíživý pohled na chudobu, která se potenciálně týká každého z nás, protože je maligní součástí systému, ve kterém žijeme. Na Loachovi nutno paradoxně kritizovat i cenit konzistenci, s níž si lehce idealizuje své pracující hrdiny - není v ní totiž nic pokřiveného a neautentického, je v tom skoro naivní víra v dobro těch, kteří jsou v nouzi. Daniel Blake je nejlepší Loach od roku 2006 a osobně mám pocit, že je životnějším a podstatnějším filmem než Zvedá se vítr. [Cannes 2016] (23.05.2016)

Loach chtel poukazat na byrokraticky system socialnich sluzeb ve sve zemi, coz se mu zdarne povedlo. Ac jsem tam nikdy nebyl, film pusobi dost autenticky, mozna i diky temer neznamym hercum. Ma to ponurou atmosferu, s hlavnim hrdinou lze soucitit, me to presto nijak zvlast neoslovilo. I pres pro me zajimavy namet. (07.01.2018)

Tak toto je hodně drsné, takto zametat s člověkem, který celý život pracoval, nikomu nic nedlužil a pak z něj udělat takovou trosku jenom proto, že systém není schopen empatie se staršími, neřeší jejich potřeby a znalosti. Je to hnus, v některých věcech mi to připomíná zavadění zkurvené EET u nás. Prostě se nauč používat IT, SW, dělat upgrady, instalace, restarty a kde, přesto že tě to nikdo neučil, nikdy to nebylo vyučováno ve škole. Se nedivím, že se na to někteří vysrali. Naštěstí si myslím, že u Nás taková buzerace ohledně sociálky nebo pracáku ještě není, ale co není může klidně být. To zasazovaní do pevně daných tabulek už se rozšiřuje, přitom lidi nejsou SW, lidi v tabulkách nefungují kurva. (23.03.2017)