Neserte nám pestúnku

Komédia Adama Shankmana Bringing Down the House s originálnym slovenským názvom Neserte nám pestúnku ťaží z tradičnej témy stretnutia dvoch úplne odlišných osobností. Tentoraz je to hnuteľný belošský právnik a robustná černošská kriminálnica. Tá neberie na zreteľ mužove výhovorky a poriadne sa mu zapletie do života, čím pomôže nielen sebe, ale predovšetkým jemu. Humorné situácie ťažia z protikladných charakterov protagonistov a opierajú sa najmä o ich spoločenské rozdiely a tiež o úplne odlišný jazyk. Scenár debutujúceho Jasona Filardiho poskytuje dostatok priestoru ako veľmi lacnému komikovi Stevovi Martinovi tak obtlstej Queen Latifah, ktorej hviezda už dávno vyhasla. Dielko však v ničom nepresahuje priemer obdobných žánrových filmov. (12.10.2019)

Samozrejme ide o kravinu. Vtipy sú tu klasické americko-fekálne ale miestami som sa pár krát zasmial. Ono miešanie socio-eknomicky a kultúrne odlišných ľudí vždy dokáže svojou inakosťou medzi postavami vyvodiť nejaký nečakane vtipný zvrat a pobaviť. Tak to bolo aj tu. Herci si sadli do postáv a uhrali to dobre, Steve Martin u mňa teda jednotka nikdy nebol ani nebude. Je to rutina ale po pravde rutina s tých lepších kúskov. Je to viac rodinný film než bohapustá komédia pretože každý člen rodiny si tam nájde to svoje.. (28.08.2014)

Předvídatelně předvídatelná zápletka se točí okolo rasismu. Scénárista Jason Filardi založil charaktery téměř úplně na stereotypech, ale neměl by být za to kritizován, neboť satirizuje obě rasy a důvtipně zobrazuje různorodost a začlenění barevné osoby do bělošské společnosti. Tato komedie by nebyla komedií bez kuráže scénáristy. Kritizuje se hlavně postava Queen Latifah, ale je potřeba si uvědomit, že právě ona podněcuje každou pozitivní změnu, která ve filmu nastane a hlavně že její řeč a chování je záměrné. Často demonstruje, že se chová jak sama chce. Žádné jiné postavy už nejsou natolik zvláštní, ačkoli paní Klineová až nepříjemně hanobí ostatní rasy, působí to jaksi levně a zbytečně, dokonce i v komedii o rasismu. Steve Martin vdechl svému charakteru život, ale Latifah je ta, která si zaslouží největší obdiv za výkon. Ona nutí diváka zajímat se o děj dokonce i v nejvíce otřepaných situacích. To ona je tvrdá a zárověň roztomilá a dynamická. Inteligence a povaha charakteru je velmi výrazná hlavně díky inteligenci této všestranné herečky, která vyžaduje pozornost vždy, když se objeví na obrazovce. Eugene Levy podává vědomě monotónní výkon, který hezky kontrastuje s Queeninou dynamičností. Rvačka v koupelně je neomluvitelná a celý film nám představuje kompilaci podobných scén, které prostě ruší. Steve Martin je stejně dobrý, jestli ne dokonce lepší než ve starších filmech. Queen Latifah podala stejný velkolepý výkon už v Chicagu. Mr. Sanderson! Is everything okay? I thought I heard Negro! (11.09.2005)

Typická komedie Stevena Martina s humorem a komediantstvím sobě vlastním. Má svůj osobitý styl humoru, který úspěšně vsazuje do téměř rodinných příběhů, takže si tu každý bez problémů najde to své. A nejinak je to i zde. Humor je vkusný, zábavný a hlavně nepřesahující do sitkomu. Snímek tedy neurazí a pro odpočinek velice vhodný. (11.04.2015)

Nejhorší film Steva Martina, co jsem viděl. Nějak nechápu, co to vůbec mělo znamenat. Zřejmě nám chtěli tvůrci ukázat, jak jsou negři (pardón, afroameričani) děsně free a cool, zatimco Steve Martin je pravej opak a prostě totální blb. Ale ta skvělá afroameričanka mu ukáže, že se dá žít i jinak a všichni budou v pohodě a gangsta, nigga, brotha, yeaaah. Ovšem při sledování tý krávy Queen Latifah jsem si spíš začal řikat, že třeba takovej Ku-klux-klan neni zase tak špatný sdružení. Každopádně myslim, že tenhle film si Steve Martin rozhodně za rámeček nedá. (08.02.2007)