Blok 99

Vince Vaughn jako největší motherfucker letošního roku, vedle nějž je John Wick jen pejskařský přizdisráč. Kromě extrémní, velice sugestivní, nepříjemné a zvláštně nefilmové (neefektní) brutality a surovosti mě nejvíce překvapilo, že jsem Vaughnovi toho nehorázně chladnokrevně jednajícího drtiče lebek po celou dobu neměl problém věřit... Zahler zatím píše a točí hodně osobité drsné snímky. Dlouhé, pomalé, divácky lehce odměřené, v klíčových momentech důrazně vyhrocené, násilné a nekompromisní. Moc se těším na jeho další počin(y). 90 % (26.10.2017)

|75%| Rozhodně o dost lepší než uživateli zmiňovaný Shot Caller. Zde bylo alespoň vše uvěřitelné. Vince Vaughn zahrál svojí roli drsňáka perfektně. ½ se dost táhne, ale i tak mě to docela bavilo, mělo to prostě svůj styl. Druhá 2/2 už byla svižnější. Scény, kdy Vaughn nekompromisně likvidoval své protivníky, byly úchvatné. Reálně natočeny a to do hlubokých detailů viz vyražené čelisti nebo ukopaná hlava. Určitě by se dalo vylepšovat. Bylo to takové moc přímočaré bez nějakého napětí či pointy. Hlavně bych to tak o 20 minut zkrátil. Jinak si ale nemůžu stěžovat. Byla to hustá řežba. Obdobný snímek Shot Caller mi přišel takový moc umělý a nereálný. Takže tak, solidní 4*. (31.10.2017)

„Nápravné zařízení Redleaf je věznice s maximální ostrahou. Já ale preferuji jiný výraz. Takový, díky kterému si uděláte jasnější obrázek. Věznice s minimální svobodou. Když budete dělat potíže, vaše minimální svoboda se ještě zmenší. Na tak malou, až bude skoro mikroskopická. Rozumíte mi?“ Stejně jako v předešlém Kosti a skalp si Zahler jede to své pomalé tempo, zas má k dispozici vcelku velkorysou stopáž, a přesto mě nestačil ani na chvilku začít nudit. Člověk tak může v klidu poznat hlavního hrdinu a začít mu fandit, a alespoň trošičku se naladí na následné čekání ve vězení. Ačkoliv ve své podstatě je to jen past na diváka, protože Bradleymu brzy začne docházet to, čeho má zdánlivě ze všeho nejvíc…čas. Vaughna mám spojeného s jiným typem rolí a upřímně řečeno i kvalitami. Tady jsem ho však opravdu „žral“. A maximálně jeho postavě fandil, protože peklo, které zažívá, se stále víc stupňuje. Pak najednou přijde telefonát a už je vše jasné…Zahler znovu nekompromisní a vyžívající se v brutalitě. A já ho zas odměním solidními 4*. (27.01.2018)

Zahler umí psát; a to scénáře i knihy. Proto je zarážející, že tentokrát ho tolik zrazuje právě psaní. Zatímco první polovina (a speciálně pak prolog) si dává načas opodstatněně, aby dodala pořádné maso motivacím a pod povrchem bujícím běsům Bradleyho "Hulk" Thomase, tak druhá od vstupu do systému to celé zazdí. Postavy jsou v ní ploché až nechtěně směšné, akce je pomálu (což špatně není) a je až neumětelsky pomalá (což špatně je), děj pak absentuje zcela, lokace věznic jsou pak přesvědčivé asi jako předvolební sliby. Místo přímočaré údernosti (zúročující důsledně budované Bradleyho motivace) se začne sázet na až absurdní u-t-a-h-a-n-o-s-t. Nikoli však stylovou, která by budovala tenzi ticha před bouří či se věnovala postavám, ale nadbytečnou, kdy mělo skončit pěkných pár desítek minut ve střižně. A o co více je Vaughn v úvodní civilní "d'onofriovské" poloze respekt budící, o to méně mu to sedne v následné muklovské poloze mlátičky jedoucí v napřesdržkuvšem módu Michaela "Bronsona" Petersona. Prostě tuctový grindhouse, kterému hraje do karet, že tu dlouho žádný seriózně míněný nebyl. (15.10.2017)

Nová definícia surovosti na poli kinematografie, ktorá ovplyvňuje a mení popkultúrne trendy. Alternatívna podoba superhrdinských svetov s alfa avengerom proti svojej vôli, gradujúca vzrastajúcim násilím a súčasne postupovaním do až surealisticky zobrazeného prostredia súčasných väzeňských prostredí. Sociálna otupelosť je v tom ešte stále cítiť (narážam na Bone Tomahawk), ale tentoraz je za priamočiarou brutalitou dobrý úmysel. Ochranársky. Ako najtemnejšia strana poetického Drive, zdesaťnásobená a dve hodiny smerujúca do stále hlbšieho pekla. Vaughnova životná rola, za ktorú by mal Zahlerovi sakra ďakovať. Ale minimalistická, na Oscara to nebude. Tam má nomináciu pravdepodobnejšiu z mrtvých vstalý, labužnícky exhibujúci Don Johnson. Finále vo mne vzbudilo rovnakú eufóriu z dosiaľ nevideného, ako kedysi Pulp Fiction. Pre tarantinovcov a vyznávačov originálnych vízií podsvetia a zločinu minimálne film roku. [Sitges FF] (11.10.2017)