Neporaziteľný

Ve filmech W.Hilla není místo pro silné ženské charaktery. Jeho hrdiny jsou buď osamělé individuality (jako Poslední zůstává), nebo (ne)rovní parťáci (jako Rudé horko, 48 hodin, Prolomená stezka). V Neporazitelném pak dva věznění boxeři (postava V.Rhamese připomíná osud M.Tysona), kteří si to v závěru rozdají o tu "neporazitelnost" (a v případě Ranaře i o předčasné propuštění). A úžasný P.Falk divákovi v závěru vysvětlí, o čem "ten blbej sport vlastně je." (26.01.2009)

Poměrně nezajímavé a nenápadité béčko, které právem zapadlo, na druhou stranu odstartovalo sérii, jejíž každý díl je nejspíš lepší. Walter Hill celou dobu jede na absolutní jistotu, ničím moc nezaujme a snímek se tak zvláštně táhne. Příběhem neohromí, protože ten je předvídatelný, neoriginální a jen naplňuje všechny žánrové šablony. Moc se mu nedaří vytvořit ani vězeňská atmosféra, která není tak hutná a překvapivě chybí silnější postavy, protože většina z nich je zaměnitelná a nevýrazná. Totéž se dá říct i o emocích, které tu zcela absentují, osudy jednotlivých odsouzených jsou divákovi poměrně jedno a opravdu tu není nikdo, kdo by vzbuzoval nějaké větší sympatie. Největším zklamáním jsou ovšem boxerské zápasy, které jsou sice zvládnuty řemeslně solidně a docela syrově, jsou tu ale pouhopouhé dva, což je opravdu málo. Mezi nimi je plno nezáživných dialogů a rozehrává se docela dost motivů, které vyšumí a nejsou dořešeny (třeba právě znásilnění, za které Chambers sedí, o kterém se nedozvíme vůbec nic a stále zůstává pohled obou zúčastněných stran). Jediné, co snímek drží na lehkém nadprůměru, jsou herci, protože jak Wesley Snipes, tak Ving Rhames jsou velmi dobří a ze svých ne úplně dobře napsaných postav těží maximum, Peter Falk je příjemnou třešínkou na dortu, i když nemá moc co hrát. Ačkoli Undisputed vzniklo dva roky po miléniu, hodně připomíná podobné žánrovky z přelomu osmdesátých a devadesátých let. To je na jednu stranu sympatické, vzhledem k minimu akce a invence to ale spíš škodí. 60 % (29.11.2020)

Slušné boxerské/vězeňské drama si zakládalo na drsném (hiphopovém) prostředí nápravného zařízení, kde se proti sobě postavili dlouholetý neporažený "uvnitř" versus arogantní nově příchozí, skutečný šampión "venku". Finální zápas nepostrádal grády ani napětí, jen jaksi nebylo komu vyloženě fandit, jelikož scénář sympatie k soupeřům (stejně jako jejich šance) rozložil fifty-fifty. Oni také ve výsledku zvítězili oba. (10.09.2018)

Walter Hill sice svým charakteristickým vizuálním stylem, zde navíc aktualizovaným o videoklipovou a reportážní dynamiku, se může snažit sebevíc, ale bohužel scénář a postavy mu nedávají moc s čím pracovat. První Undisputed tak získává zásluhu pouze jako start franšízy, kterou museli dostat do rukou direct-to-video řemeslníci, aby z ní vytěžili to, co padlé hvězdy žánru nedokázali zrealizovat, a sice pořádnou brakovou arénovku, která se vykašle na rádoby drobnokresby charakterů a naopak nabídne divákům pořádnou fyzickou akci. (04.04.2020)

Asi nejsem jediný, kdo viděl nejdříve dvojku a trojku a až po tom shlédnul jedničku. No je to jako nebe a dudy, tohle byla celkem zbytečná hodina a půl bez jakéhokoliv děje, kde jste se modlili, aby už byla ta závěrečná zápasová desetiminutovka a byl konec. Vypíchl bych snad jen Petera Falka a jeho roli. (20.07.2013)