Oklamaný

Hezké obrázky a pokud jde o osazenstvo a celkovou atmosféru dívčího ústavu, tak nemohu mít námitek. Líbila se mi i ta jemná paseka, kterou svým příchodem způsobil unionistický voják a casting na čele s Kidmankou neměl chybu. Jenže marná sláva, z mého pohledu to bylo úplně o ničem. Místo nějaké stupňující se řevnivosti mezi děvčaty, které si voják vodí na provázku, přišlo.........co vlastně přišlo? Spíš mi připadalo, že Coppola se do nějakých složitějších psychologických hrátek bála šlápnout a tak přešla rovnou ke zvratu, který měl jasně vytyčené koleje. A to je docela škoda. Kouknout se na to dalo, ale dějová absence je tady až příliš znatelná. 50% (01.10.2017)

Chápu vlažná hodnocení, ale já na tomto filmu neshledávám žádnou chybu. To co Sofia chtěla filmem říci, řekla podle mě dokonale. Absence hudby, barev - vizuál jemně kolorované sépiové fotografie a zdrženlivé jižanské krásky ve světlých šatech - a pod povrchem láva. Nikol Kidman se vrátila z Cold Mountain v roli jemné, ale silné ženy (odvaha je dělat v danou chvíli co je třeba) a Elle Faning se našla zase v roli malé kurvičky. Ne Oklamaný, ale Oklamané. (09.08.2017)

Jemnější, senzuálnější a sofistikovanější zpracování románu Thomase Cullina, než jaké v roce 1971 natočil Don Siegel s Clintem Eastwoodem. V původním filmu představovaly zkázu muže žárlivé a pomstychtivé ženy, které nedokázaly potlačit svůj chtíč. Chápu proto rozhodnutí Sofie Coppolové zpracovat stejný námět tak, aby výsledkem nebyl film vyjadřující mužskou paranoiu z ženské hysterie a v němž jsou jižanské krásky definovány výhradně svou sexualitou (nebo její absencí). Coppolová vypustila širší historický kontext a nahradila jej nadčasovým vyprávěním o souboji pohlaví a dívčím dospívání. Podobně jako ve Smrti panen nebo v Marii Antoinettě své hrdinky uzavírá do zlaté klece, která jim poskytuje určité výsady, ale současně jim brání ve svobodném projevení jejich individuálních zájmů. Tato uzavřenost se v Oklamaném projevuje také v ignorování vnějšího světa, odpovídajícím hledisku privilegovaných bílých dívek, které zajímají pouze jejich vlastní potřeby. Oklamaný je přes zdání plochosti a povrchnosti vrstevnatý, podvratný a vtipný film s nejednoznačným vyzněním (více tady). 85% (14.07.2017)

Na hodinu a pol dlhý celovečerák dejovo riedke. Dobre zahraná zdržanlivosť a nevinnosť (rozumej spiaca sexuálna túžba) viktoriánskej Kirsten Dunst; a ďalšia skvelá kreácia Kidmanky čoby hlavy domu sú tým jediným, čo ma tu zaujalo. Pri mnohých scenách sa polovica sálu (vrátane mňa) smiala. Sofia zabudla, že súčasný divák nie je jedným z protagonistov jej filmu, jeho doby. Keď už opodstatnený remake pre súčasné publikum, mal ho urobiť Guillermo del Toro. A s poriadnou dávkou kečupu. (25.05.2017)

Opäť sa mi raz potvrdilo, že sa Sofia Coppola od jej Strateného v preklade (2003) nikam neposunula. Stále stavia na rovnaké karty a stále robí tie isté chyby. Samozrejme ide o chyby tak, ako ich vidím ja, nerád by som sa niekoho dotkol. Vizuálne znovu ohromujúce, podobne ako napr. pri jej Márii Antoinette (2006), no vzhľadom na svoju úbohú obsahovú stránku a chabé vykreslenie postáv s ich jednaním, to bolo opätovne zbytočne prispaté a komótne, čo malo za následok obrovskú nudu, kde jediným rozptýlením bola len oku lahodiaca výprava, kostýmy a predovšetkým pekná kamera s umným využívaním svetla a tieňa. No to sa mi po chvíľke zunovalo a tak som nutne upadol do akéhosi zvláštneho stavu letargie, s občasným rozptýlením v podobe chlípneho Farrella alebo pohľadov nažhavených a už dlho neukojených slečiniek. Niečo zaujímavejšie prišlo až v poslednej tretine, ale to už som bol taký otrávený, že jediné na čo som sa dokázal tešiť bol skorý koniec. Veľmi slabý priemer s pocitom nadhodnotenia. 50/100 (10.10.2017)