Kill Bill

Pryč je doba, kdy se točily filmy o životě. Ať žije doba, kdy se točí filmy o jiných filmech. A Tarantino je genius této nové epochy. Ukazuje nám, že citovat a vycházet není totéž, co krást. Po gangsterských Reservoir Dogs a Pulp Fiction nám opět ukázal, že umí. Jeho styl prosvitá skrze právě jmenované filmy i nový Kill Bill aniž by se dalo říci, že se napodobuje. Zatímco předchozí filmy byli založeny především na vtipných dialozích, Kill Bill má westernovou polohu filmu, kde se nekecá. Zatímco ovšem klasický western si svou pomalost a úspornost uchovává, jak v dialogové, tak v soubojové fázi - Kill Bill je jiný. Vychází s klasických honkongských kung – fu, kde když se přestane mluvit, film se teprve rozjede. Souboj je pro kung-fu film tím, čím je hudební číslo pro muzikál. Děj sice dopředu neposunuje - to ovšem nevadí, protože právě kvůli tomuhle jste na ten film přišli. Ta dokonalá choreografie, ty barvy, ta krása pohybu, dokonalý soulad Je to již otřelý postřech, že boj a tanec jsou dvě překvapivě si blízké formy lidské činnosti. Ovšem, to jak již jsem naznačila Tarantinův styl nedělá. Jeho styl spočívá především v inteligentní schopnosti citovat, aniž by měl člověk pocit, že jen opakuje, co bylo řečeno. Řeklo by se, že Tarantino vykradá celé úryvky z jiných filmů a tvoří ve pro žánru zaběhnutých klišé. Jenže Tarantino má tolik pro tvůrce důležitou schopnost ze starého vytvořit nové. Potrpí si na zajímavé hrádky se strukturou vyprávění. Užili jsme si ho již v Pulp fiction, ale Kill Bill zdá se nezaostávat. Neotřele působí i vložení celé animované, či spíše anime – sekvence. Podtrhuje tak, stejně jako ony pro kung -fu žánr charakteristické hudební vložky, ono lehce východní vyznění filmu. Cítíme však, že tu jde jen o hru. Tarantino nenapodobuje, Tarantino si pohrává s lehkostí člověka, který se na kung-fu filmy díval zřejmě pět let v kuse a teď je pro něj proto tento způsob vyjádření ten nejpřirozenější. Nevím, proč o tom pochybovat, že jde opět o další Tarantinův kultovní film. Už se těším na pokračování. (23.01.2004)

Rozhodne to neni nejlepsi akcni film, jak prohlasil Quentin Tarantino, navic bych ho ciste za akcni urcite neoznacil, ale presto to je vyborna zabava. Sice se tady toho nedozvime moc o postavach a vetsinu filmu zabiraj souboje, ale vubec to nevadi. I kdyz je souboju fakt hodne, tak nenudi, nepusobi ve filmu nucene a jsou skvele natoceny. A to, ze misty prejdou do cernobila mi taky nevadilo, protoze to aspon pusobilo zajimave a ta cernobila mela zajimavy kontrasty. Co se mi ve filmu libilo nejvic, bylo, ze i kdyz jsou souboje sebekrvavejsi, litaj vsude nohy a hlavy, tak jsou porad brany s humorem a nadhledem. Cemuz taky hodne pomohla skvela Uma Thurman. Taky se mi hodne libila vynikajici kamera, se spoustou zajimavejch zaberu a skvela hudba. A nejoblibenejsi postava? Buck co prisel na "fuck". (24.08.2005)

Mě se tohle líbilo moc. Krve je tady sice hodně, ale ono je jí tam vlastně ještě víc, takže už to nepůsobí nechutně, ale vtipně a čiší z toho nadsázka. Když někomu useknou ruku nebo hlavu a z té potom teče doslova rudý gejzír, nemůže nikdo říct, že je to drastický, protože tohle prostě je nadsázka. Film stojí na výkonu Umy Thurman, která ale pana režiséra nezklamala, je to vtipně a chytře sestř?hané a s velmi vhodně volenou hudbou. Prostě Tarantino válí. Pokud se ale nedokážete smířit s tím, že podlaha nemůže zůstat čistá a voda po boji průzračná, radši se jděte podívat na nějaký jiný film. (25.05.2004)

Tarantino je génius. Tento bloodfest je toho nevyvratitelným důkazem (alespoň pro mě). Námět vpodstatě naprosto debilní a jednoduchý - pomsta. Ale mistr z toho opravdu dokáže vytěžit maximum. Neskutečně efetkní podívaná, výborné souboje v japonském duchu, místy vtipná místa (hudba při končetinovém rodeu v Tokiu:)), celkově výborná práce s kamerou i herci. Režisérskými nápady se to tu jen hemží...Pravděpodobně se to leckoumu líbit nemusí, ale kdo se nebojí trochy krve (no dobře, VELKÉ trochu krve) a bude toto dílo brát s nadsázkou, nemůže být nespokojen. Bravo! (22.10.2006)

Pro ni se stalo středobodem zabít Billa, pro diváka je čirá radost sledovat to, co následovalo před i po jejím svatebním dni, který se utopil v krvi. Velkolepá pocta hned několika pokleslým žánrům, ve které se Quentin Tarantino nezapomněl bavit. Celkově je to jednoduchý příběh, nicméně rafinovaně razantní. Z usekaných končetin tryskají nadsazené gejzíry, Uma Thurman po letech v kómatu zjišťuje, že ji v břichu něco schází, i to, jak s ní zacházel jistý ošetřovatel (My name is Buck and I´m here to fuck – opravdu se nedívejte na český dabing), bitka s jakuzou je i přes několik drobných přešlapů úchvatná, dámská řež s kuchyňským náčiním rovněž, emocionální rezonance se dostavila, ač by to možná divák ani nečekal. A ten přehršel odkazů a nápadů. Pro mě neskutečně energické. Hluboké poselství snad nikdo nehledal. Ladí to rozkošně. (28.10.2016)