Kill Bill

Quentin Tarantino je bez veškerej debaty jeden z najoriginálnejších, najtalentovanejších a najkreatívnejších filmových režisérov v rámci novodobej americkej kinematografie. Jeho tvorba má punc perfekcionalizmu a geniality. Jeho filmy by sa mali premietať na všetkých školách, kde sa študuje filmárčina. Čo titul, to filmárske orgie plné diváckych orgazmov. Ja osobne považujem za jeho režisérsky vrchol dvojdielnu retro kung-fu akčnú jazdu "Kill Bill". Zrealizoval ju v rokoch 2003 a 2004. Môžem to pozerať stále dokola a nikdy sa mi to nezunuje. Príbeh o bezkompromisnej, krutej pomste naservírovaný pánom Tarantinom je proste dokonalý. "Kill Bill: Vol. 1". ***** (21.10.2020)

// Zvedám na plný počet a Tarantino je šílenec, velmi velmi cool šílenec. Co on dokáže napsat a posléze převést na plátno, to je neuvěřitelné. Tolik odkazů, tolik pomrknutí na staré asijské pecky, tolik možností, jak se na jeho filmy dívat. Je to loutkař a především chce, abychom si s jeho filmy hráli. A protože hračky už jsou rozdány, je na čase si začít hrát. (11.10.2012)

Starý komentář: Tarantino je režisér, jehož podpis je ve filmech naprosto nezaměnitelný. Kill Bill je další film se skvělou hudbou a velikým množstvím zábavy... ale jen pro někoho! Pro mě je Kill Bill jen dalším filmem, kterým u mě Tarantino prokázal svou naprostou neochotu natočit film, u kterého je potřeba se zamyslet. Pochválit jej snad mohu jen za zajímavé prolínání animovaných, barevných a černobílích pasáží... a samozřejmě bezvadné hudby. ___ Nový komentář: Jak jste si jistě povšimli, tento film má dva komentáře, starý, který jsem napsal přibližně před půl rokem a nový, který jsem napsal - chvilka napětí - dnes. Je to sice trochu zvláštní, ale myslím, že je někdy fajn vidět kontrast, který může vzniknout, pokud se na film podíváte z trochu jiného úhlu. Byl to uživatel TaxiDriver, který mě přesvědčil abych dal Kill Billovi a tarantinovkám celkově ještě jednu šanci a já jsem jej poslech a pokusil se o to, beru ho totiž jako kamaráda s velice vybraným (rozuměj mě podobným) vkusem. Na podruhé jsem začal Tarantina obdivovat, bylo pro mě nepochopitelné, jak se dokázal oprostit od takové věci, jako je kvalitní příběh, ne že by film neměl příběh, ale má jej velice jednoduchý, jedná se jen o prostý motiv pomsty. Tarantino mě dostal samozřejmě svým hudebním doprovodem, ale nově i výběrem herců, nasnímáním některých scén (zabití O-Ren Ishii) a hlavně geniálním střihem. Film upaluje vpřed rychlostí světla a já si jen smutně přál, aby nekončil tak brzy... Takže díky TaxiDriverovi jsem odškrtl ze seznamu nepochopených režisérů jednoho muže, jenž mu málem stál v samotném čele... Je to vlastně neuvěřitelné, že Tarantino je najednou jedním z mých oblíbenců a to jsem nedávno psal (u Amadea), že změna názoru není nijak častá věc – kdo by kdy byl čekal, že jedna změna se stane a ještě bude tak razantní... (24.05.2005)

Zapomeňte na to, že uvidíte další "tarantinovku". Žádné pro něj typické hlášky, či přehršel absurdních situací. Jednou z mála ozvěn jeho prvních dvou filmů je absurdní scéna z nemocnice, kdy "Buck přijde na fuck" a potom jeho oblíbené řazení děje do kapitol. Místama mně film emočně sejmul, místama jsem si v duchu říkal "To snad Tarantino nemyslí vážně? Tohle mu máme sežrat?" Ale po celou dobu jsem ani nedutal a seděl v křesle jako zařezaný. Jsou tu scény, které mají velmi magickou atmosféru. Zejména závěrečný souboj v zasněžené japonské zahradě. Lucy Liu v bílých šatech a pantoflích, padající vločky a v kontrastu s tím žlutý oblek Umy Thurman. To vše krásně nasvícené a do toho zajímavý zvuk vodní pumpy. Nebo např. moment, kdy se při jednom z bojů náhle změní pozadí na modrou plochu s černými rámečky a před ní pouhé siluety bojovníků je velice působivý. Kill Bill obsahuje tolik audio-vizuálních vjemů, že ta hodina a půl úplně stačila. Dějově je to sice plytké (při závěrečné větě jsem měl pocit, jako bych slyšel útržek z nějaké telenovely), ale forma zde drtivě vítězí nad obsahem. Tarantino dokázal z provařeného žánru a nepříliš originálního námětu udělat velmi působivou podívanou. Uvidíme při Volume 2, jestli mu to vydrželo.....PS: Nutno sledovat v ŠIROKOÚHLÉM formátu!!! S ořezem na TV tenhle film HODNĚ ztrácí (viz. Nova dnes). (11.10.2003)

Záměrně jsem jedničku nehodnotil a čekal na dvojku. A když jsem ji teď konečně viděl, stavím se paradoxně k první části ještě mnohem kritičtěji než předtím. Nedostatky se nejen nevysvětlily, ale naopak mnohem více prohloubily a existence Volume 1 jen sráží geniální Volume 2. Postrádá funkční charaktery, opravdové postavy (a motivace) a jedinou scénu, která by nás donutila s Nevěstou opravdu citově sympatizovat (nejen proto, že dělá s mečem "cool věci"). Pořadí kapitol je přinejmenším pofidérní a většina scén jedničky z celkového pohledu nakonec opravdu zůstává jen obyčejnou manýrou (celá animovaná sekvence) a navíc často mizerně režírovanou a napsanou (úvodní sekvence u Vernity, úvodní část u Hattoriho Hanza). I krvavá sekvence s "Crazy 88" ve srovnání třeba se Zatoichim působí jako nedomrlý příbuzný... Volume 1 se musí přiznat, že má docela dost slušné tempo, díky kterému působí mnohem kratším dojmem (vlastně je to jeden z nejrychlejších filmů, co jsem kdy viděl) a ani na potřinácté mě nijak nenudilo a bavil jsem se dobře, nicméně kdyby se těch pár geniálních částí (probuzeni v nemocnici, Buck, a důležité Hanzovo předání meče) přestěhovalo do Volume 2, vůbec by jednička nemusela vzniknout._______________ No tak jsem se na film po půl roce opět podíval, tentokrát v japonské verzi bez otravné černobílé cenzury a s některými záběry navíc... Absence černobílé barvy tomu přece jen pomohla a závěr tak působí mnohem zajímavějším dojmem, ačkoli stavba filmu je pořád stejně problematická. Ale bavil jsem se přes všechny výtky slušné, takže nakonec ty 4* dávám... ale jen japonské verzi ;) (16.04.2004)