Hellboy

Hellboy je komixová jízda přesně podle mého gusta. Disponuje ďábelsky temnou a místy zvrhle nechutnou atmosférou, humorem černým jak čerstvě zasypaný hrob a hrdinou tak sympaticky nesympatickým, že to dál nejde. Hlavní výhrou snímku Guillerma Del Tora je Ron Perlman, který svou maskovou kreací překonává vše, co jsem zatím v žánru komixových remaků viděl. Hellboy je hrdina s duší, který se nemusí vůči světu vymezovat tunami explozí a soubojů... je to malá velká báseň o věčném sváru pekelné moci a dobrých lidských stránek, které se v tom velkém červeném těle mění na něco téměř poeticky něžného. Scény, kdy Hellboy hladí svojí kamennou rukou koťátko či pojídá sušenky na střeše ve společnosti devíti letého chlapce, debatujíc s ním o lásce, jsou ozdobou filmu. Del Toro dokázal slušně vyvážit poměr akce a konverzaček, čímž se připojuje k chválihodnému trendu x-menovské dvojky. Je až s podivem, jak mě ten film o rohatém monstru dokázal dojmout... ale nejen to. Dokázal mě pobavit slušně zmáknutými akčními sekvencemi (které jsou však v dnešní době spíše lehce nadprůměrné a starosvětsky pojaté), dokázal mi vsugerovat atmosféru, která balancuje na hraně černé komedie a horroru. Škoda, že v závěru se poněkud vytrácí gradace a režisérská chytrost, s jakou je snímek až do té chvíle s lehkou nadsázkou veden. Hellboyův svět je mi velmi sympatický a blizký, pročež doufám, že "Red" tímhle snímkem nekončí svoje neomalené filmové putování. Byla by škoda, kdyby se tahle zablácená pekelná relikvie neměla dočkat nástupce... (30.09.2004)

Ke stoprocentní spokojenosti mi vadí můj obdiv k původnímu komiksu. Zábavný je sice Hellboy dostatečně, zvláštní tajemná atmosféra částečně zůstala, ale celkový dojem mi hodně kazí např. přeceněný Karel Roden, kterému jsem Rasputina nevěřil ani na vteřinku, nebo nedotaženost některých akčních scén. A triky také občas haprují. Mignola, tužka a papír - to je trivium, které se prostě nedá zaměnit a za tím si stojím. S nadějemi vzhlížím ke Zlaté armádě. (01.07.2008)

Kdysi jsem viděla Hellboye, zdál se mi to být hloupý a špatně udělaný film. Podívala jsem se znovu po letech, a původní dojem se příliš nezměnil. Čímž pro mě vyvstává otázka, jak může jeden režisér natočit film, který mě totálně rozbije (Faunův labyrint) a všechny jeho ostatní filmy mě totálně rozčílí? A ještě teoreticky tím začíná challenge hledat další takové režiséry. Každopádně bych mohla místo subjektivního hejtování hovořit trochu k věci a říct, co se mi nezdálo: Nechápu, co je s dramaturgií tohohle filmu. Trvá dvě hodiny, ovšem subjektivně to je několik let, a přestože se tam "pořád něco děje", působí to na mě strašně úmorně a nudně. Vlastně si pořád říkám "A teď to konečně začne!" a najednou je konec. Jako by filmový čas byl věnován věcem neúměrně jejich důležitosti, resp. během sledování se nic nezdá důležité, ani když je hudba a kamera a všechno proklatě fatální. A tak, jak neodsýpá celková zápletka, tak utahaně a divně na mě působí i jednotlivé (akční) scény. Třeba když Červený stojí na kamenném mostě v podzemí a obří kladivo mu most z obou stran odsypává - moment mezi tím, kdy kladivo usekne most a než Hellboy začne balancovat a přepadávat je neskutečně, nekonečně dlouhý, vůbec to nevypadá jako příčina a okamžitý následek (což by kurňa balancování nad smrtící propastí mělo být). Závěrečné vítězství nad hlavním padouchem (padouchy) je taky nějak podivně načasované. Nevím, jestli je to chyba trikových mistrů (asi jo, když nad tím přemýšlím, tak všechny scény, které mi časově neseděly, nebyly reálné, ale umělé), ale úplně mi chyběl pocit napětí (sakra, jde mu o kejhák) a následné úlevy (jo, povedlo se). Dvě tři vtipné hlášky film neudělají, zvlášť když ho porovnám s jinými filmy ze stejné doby a mám dojem, že oproti nim je příšerně starý. A celkově mám dojem, že všechny dobré věci na tomto filmu pramení z původního komixu a že filmaři nepřinesli nic vlastního zajímavého, jenom ty zvosleniny. (15.09.2013)

V tomto snímku jsem našel to, co u jiných filmových adaptací komiksů velmi postrádal, totiž jistou dávku režisérovo vlastní umělecké invence. Del Toro se sice drží komiksové předlohy, ale dodává filmu něco ze svého výtvarna a tak vzniknul vizualně velmi zajímavý film. V druhém díle Hellboye je Del Torova výtvarná signatura mnohem patrnější. Nejspíš se s jedničkou osvědčil a tak dostal na tu svou invenci mnohem víc prostoru. Typické výtvarné prvky, které nacházíme ve všech jeho filmech, přičemž největší gradace byla ve Faunově labyrintu, zde na diváky probleskují a má-li trochu pro to cit, hledí na film s jedním velkým paf výrazem v ksichtě. (02.10.2012)

Až budu mít zas někdy v noci oči jak baterky, pustím si ptákovinu o supermanovi, kterej se po přemíře posilování zapomněl v sauně, z užívání steroidů mu narostl dlouhej ocas (nespojovat) a aby byl in, strčil jednu ruku do květináče, odšpuntoval dva velké sudy vína a ty korky si vrazil do hlavy… wow a spánek je tu! Brou noc, strýčku Fido.. (14.08.2007)