39 stupňov

A to jsem měl pocit, že už asi těžko narazím na nějaký skrytý Hitchcockův masterpiece. V podstatě se jedná o North by northwest z 30. let, ale s celkem jinou atmosférou, překvapivě moderně a skvělě hrajícími herci a na svou dobu brutálním tempem, které vás díky tomu ušetří nudě, která je u podobně starých filmů velmi častým společníkem. Dokonce jsem se i několikrát zasmál nahlas a hlavně jsem si celou dobu vědomě užíval tohle staré, ale zubu času naprosto v poklidu odolávající, milé překvapení. 9/10 (02.11.2014)

Nechtěl bych být v kůži toho, kdo od filmu vyžaduje zápletku založenou na logickém vývoji. Hitchcocka tohle nikdy příliš nezajímalo, většinou točil zábavné a atmosferické snímky, které si kladli jediný cíl - divák se nesměl nudit. Proto není překvapením, že se děj "The 39 Steps" odvíjí pouze prostřednictvím mnoha náhod, přičemž tím nejdůležitějším zůstává pouze a jenom zběsilé tempo, v jehož rámci si Hitch klidně dovolí vystřihnout několik podstatných scén. Poznávacím znamením je rovněž vtip, mimořádně působivý zejména tehdy, sledujeme-li slovní výměny mezi nedobrovolně připoutanými uprchlíky. 8/10 (12.01.2010)

Nič nového pod slnkom (resp. pôvod dnes už milión krát použitého námetu). Nič netušiaci, nič nevediaci pán sa stane svedkom zločinu, za ktorý je nespravodlivo uháňaný políciou, hlavným padouchom uteká iba s malou indíciou ( čo je to 39 stupňov sa dozvieme až na konci ako keby mimochodom a vôbec to nezohráva podstatnú rolu ) a s večne si sťažujúcou ženskou, s ktorou skončí v objatí... Musím ale povedať, že v tomto prípade to všetko fungovalo a to aj napriek tomu, že mám napozerané North by Northwest, či Man, who knew too much. Británia sa tu prejavuje nie len začmudenými mestskými ulicami alebo prostoduchym okolitým vidiekom, ale výrazne sa odráža aj v humore hlavného predstaviteľa, ktorý skutočne sype jeden šarmantný vtip za druhým šovinistickým. Tento krimi subžáner má aj zo súčastného hľadiska stále veľmi pekné základy. (10.09.2012)

Přepsáno v červenci 2018. 39 stupňů je špionážní thriller, čiperně běží vstříc životní výzvě a přijímá dobrodružství s lehkým nadhledem starosvětské zdvořilosti. Zápletka reflektuje politickou atmosféru doby, Hitchcock stále dokonaleji buduje a stupňuje dávku napětí a nezapomíná ani na odlehčení a romantické okouzlení kavalíra. 39 stupňů je zábavou, která má šarmantní střih a nerozhořčí mě ani drobné logické nesrovnalosti. Hlavní postavou životu nebezpečných špionážních hrátek je Richard Hannay (sympatický Robert Donat), nevědoucí Kanaďan uprostřed nesrozumitelně zlověstného telefonního vyzvánění. Je osobou v křížové palbě hrozby s maskovanou tváří. Pud sebezáchovy útěkem přibližuje k mlhavému cíli. Každé místo, slibující chvilku bezpečného úkrytu, se díky cynickému osudu mění v další chaotický zmar a spěšný útěk. Záchrana je nejasným pojmem. Hlavní ženskou postavou je Pamela (zajímavá Madeleine Carroll), cudná mladá žena, přinucená zlomyslností života k nechtěné spoluúčasti zběsilé honby za pochopením. Pravda je nejistá a nehmotně se vznáší ve skotské mlze. Výraznější postavou je Annabella Smith (zajímavá Lucie Mannheim), tajuplná žena, rozněcující rozporuplné vášně. Osud se škodolibě popadá za břicho. Důležitou postavou je profesor Jordan (pozoruhodný Godfrey Tearle), ctihodný a společensky významný občan skotského venkova. Nepatrné nitky slibují útěchu. K výraznějším postavám patří Margaret (křehká Peggy Ashcroft), mladá a řetězem manželství spoutaná skotská venkovanka s nezištně podanou pomocnou rukou, jako jediný výraz manželského vzdoru. A také její manžel John (John Laurie), starý žárlivec, katolický pozér a úplatný prospěchář. Z dalších rolí: profesorova ničím nepřekvapená manželka Louisa Jordan (Helen Haye), nevěřící soudce Watson (Frank Cellier), profesorova dokonalá služebná (Peggy Simpson), laskavá venkovská hoteliérka (Hilda Trevelyan), milostné avantýře nakloněný mlékař (Frederick Piper), či kabaretní triumf vědění pan Memory (Wylie Watson). 39 stupňů je žánrovou zábavou filmového dobrodružství se zachovalým otiskem starosvětské elegance a zdvořilosti. Příjemné k odreagování. (23.08.2009)

Za posl. 30min. tu 4. dám. K mému překvapení, mi vůbec nevadilo to překlopení ve druhé pol. ke komedii, byť stále v intencích špionážního thrilleru. Má asi TOP scéna jest ta, když se náš uprchlík ocitne na politickém shromáždění, kde svým nepřipraveným projevem (čekal jsem opak) strhne posléze celý sál. To jsem si až přál aby byla delší.;-) A pak, když se vzápětí k naší hl. postavě přidá (nedobrovolně) , bonzující blondýnka z vlaku (fakt jsem si chvíli naivně myslel, že ho nenapráší) film jel jak po pravém skotském másle. Až ďábelsky vypadají pobožný farmář a jeho mladá žena, kterou si pan Hannay splete s jeho dcerou:) kulku zachytí knížka žalmů, načež následuje perfektní glosa od policisty, etc. Naše dvojice jest pak k sobě nějaký ten čas připoutána (padne i přirovnání k manželství:) doslova a část v onom skotském hotýlku je zvláště vyšroubovaná, to když pan Hannay vyprovokován slečnou Pamelou, která mu stále nevěří ani slovo, vykládá o svém fiktivním zločinném životě od dětství až po současnost. To bylo k uválení, ten její výraz a jeho, jak si to dobírání užívá. Ještě předtím, jsme ovšem svědky jednoho z nejoriginálnějších způsobů, sundávání dámských punčoch, zvláště když jste k nedobrovolnému partnerovi připoutána (doslova II.:) a on do toho v druhé ruce drží sendwič a ptá se, zda-li jí má pomoct. ;-) +jeho způsob, sušení dámské sukně:) Po oddělení následuje další pro mne jistě originalitka, když žena dobrovolně ulehne na jakési pomenší sofa a muž spí na posteli. Čekal bych přesný opak. Palec nahoru za ženu majitele hotýlku, která náš ústřední pár zachrání doslova III. za vteřinu 12. Za to jsem ji měl 100chutí dáti pusu.;-) Vyzdvihnu typicky Hitchcockovskou scénu s lehce démonickým panem prof. Jordanem se svým  poťouchlým usměvem, když hl. hrdinovi ukáže bezelstně malíček a způsob, jakým má býti ona tajná informace dopravena přes hranice. SPOILER! Včetně dosti překvapivého (pro mě, páč jsem čekal, že se jedná o hl. ženskou postavu) zabití hned v prvních 10 min. A je to po1. u Hitchcocka, a u US filmů z let 30.-40. let obecně, že jsem si představil, že by naše verze s řekněme Oldřichem Novým a Adinou Mandlovou nebyla marná. Vlastně mi ve 2.pol. občas přišlo, jako by to bylo i v naší koprodukci. Neptejte se mě, proč. A na závěr prohlašuji, že bych na tohle dal rež. více peněz, počkal na technicolor éru a prodloužil (ano, náš nemilosrdný čsfd kat honajz2, by to samoz. zkrátil na 40min. jak ho znám, hehe) ho o 30min. a byl by to nářez par-excellence. Oproti lehce unylému Případu Caradineová, to byl čerstvý závan. A že to na skotské vrchovině pěkné fučí.;-) Nevím, zda si to nechám, ale stálo to za to. (20.12.2021)