Dodatek

V mnoha ohledech typický Zanussi, který tentokrát několik svých filmů dokonce přímo cituje. Zase se tu objevují témata pro něj příznačná a v českých končinách nepříliš často vídaná - spor mezi cynismem a idealismem, dumání nad vírou, životem a smrtí. Nejvíce zde však do popředí vystupuje otázka hledání povolání. Student medicíny Filip váhá mezi klášterem a manželstvím, mezi kontemplací a aktivní službou. A snad právě pro mladé lidi, zejména pro ty věřící na prahu podobné životní volby, může tento snímek být nejpoutavější. Často až vzteklý Filipův boj o místo na světě zachycuje režisér velmi věrohodně. Ukazuje, jak těžké je přetavit mladické sny o něčem velkém do malých úkolů všedního dne. Ne každý v tom obstojí. Snímek je svým způsobem křesťanskou obdobou buddhistické Samsary (2001), jež vznikla o rok dřív. V lecčems mi také připomněl Janečkův skvělý dokoment "Ivetka a hora", kde téma cesty za povoláním a konkrétně volby mezi klášterem a manželstvím též hraje důležitou roli. Na Zanussiho počinu nicméně vidím dva šrámy - ten první je vadou na kráse i mnoha dalších jeho;dalších snímků. Příliš totiž spoléhá na mluvené slovo, málo na mimoverbální filmové prostředky - jeho postavy jsou vždycky upovídané a mají sklon vše přímo pojmenovat , takže divákovi zbyde jen malý prostor na přemýšlení; podobně i jeho scénáře bývají podřízeny více ideji než ději. Druhým negativem je závěrečných asi dvacet minut, které pro mě - v kontextu předchozího děje nepochopitelným způsobem - najednou relativizují váhu svátosti smíření a hlavně manželství. Jako by svátost byla jen čímsi navíc, jen nepotřebným bonusem k nalezenému povolání. Ve skutečnosti je jeho pečetí, stvrzením, čímsi co není radno bez dobrého důvodu odsouvat či zahazovat. Zanussi však ten dobrý důvod neukáže, neukáže vlastně žádný důvod... takže závěr působí paradoxně dogmaticky. Škoda. (04.01.2009)

Zvláště první dvě třetiny filmu se mi zdály výborné, ty dialogy měly opravdovou hloubku. Myslím, že něco takového by Češi nedokázali natočit, či spíše nemají o něčem takovém ani tušení. Ale výjimky určitě jsou. I ten konec byl pěkný, jen mi připadala docela zbytečná ta scéna ve školní pitevně. Viděl jsem tento film poté, co jsem shlédl Mullanovy "Padlé ženy" a o to více jsem si uvědomil, jaký je mezi těmito filmy propastný duchovní rozdíl. Asi jako mezi studánkou pitné vody a močůvkou... (03.09.2008)

Zjistila jsem, že je to teprve můj první viděný film od Krzysztofa Zanussiho a teď už můžu říct, zdaleka ne poslední. Ve snímku mne zaujal Zbigniew Zapasiewicz i proto bych chtěla shlédnout další režisérovy počiny s tímto hercem. Jinak menší problém pochopit jednání hlavního hrdiny může mít dost z nás - diváků ateistů. Osobně si myslím, že postava Filipa je natolik komplikovaná i bez víry, že bych pokračování happyendu v jeho případě neviděla tak růžově. (27.07.2011)

Film se vrací k životu Filipa, studenta medicíny z předchozího Zanussiho filmu, který sám sebe považuje za vyvoleného - což mu dokládají citáty z Bible - a nedokáže se vyrovnat se svou skutečnou průměrností, což vede i k jeho agresivnímu chování vůči své snoubence. Vzhledem k nižšímu rozpočtu a žádné koprodukci však působí snímek trochu rozvlekle a televizně. (18.10.2018)

Nevím, zda film Život jako smrtelná nemoc přenášená pohlavní cestou nějaký dodatek vůbec potřeboval. A i kdyby, tak tyhle zmatky studenta potácejícího se mezi Bohem a medicínou to nebyly. Navíc je zde celá řada mnohaminutových scén převzatých ze zmiňovaného filmu. Není to vyloženě špatné, jen to nemuselo být vůbec. (02.01.2009)