Cesta domů

Dlouho ve mně žádnej film nevyvolal tak silný emoce- tohle je krásný, fakt. Vorlovy filmy nejsou pro každýho, myslím si, že má stabilní fanklub, já se do něj počítám a jsem opět spokojenej, tentokrát ale vážně moc. P.S.: Nechápu, proč mě vždycky po tom, co dokoukám další podhodnocenej film Tomáše Vorla (a spol.), napadá slovo vděčnost..? Snad že jsou jak z jiného, lepšího, penězi tolik nezatíženého světa. Přijde mi to čistý jak studánka, bezpečně vzdálená od chemických postřiků starýho Papoše. Jsem se rozněžnil, ale to se mnou dělá ten film. Rezonuje ve mně a já cítím, jak s ním souzním. Odkaz otců, rodinná pospolitost, tvrdá práce, návrat k přírodě, lidské slabiny, odpuštění…Vorlova pokora. (14.06.2022)

Cesta domů se nijak zvlášť neodlišuje od Vorlových filmů. Snad jen stojí za připomenutí, že celá trilogie má u zdejších uživatelů sestupnou tendenci. Není divu. Jednotlivé postavy stále žijí svým podivuhodným životem. Opět se tu místy objevuje ochrana přírody. Ale hlavní prioritou je volná výchova a duchovno. Člověk obecně totiž nemá právo být svázán konvencemi, morálními pravidly a povinnostmi. Ale pozor, jednotlivé postavy toto dodržují jen pokud se jim to zrovna hodí do krámu. Jinak sledujeme spíše epizody ze životů již postarších hlavních postav, které se někam přeci jen posunuly, ovšem není zcela jasné, zda k lepšímu. Barbora Nimcová je nějaká místní duchovní regentka, bába bylinkářka člověk vnímající přírodu tak nějak jinak a víc než ostatní. Tomáš Hanák působí místy docela rezignovaně a tak se raději ožírá. Ludva si stěžuje na své pracovníky, jeho žena si stěžuje úplně na všechno. Jestli má tenhle snímek děj uzavřít, tak se to nejspíš nepovedlo. Fanoušci Vorlových komedií asi budou spokojeni i kdyby Hanák, Vorel ml. a Šteindler proseděli celý film v hospodě a prochlastali ho. (16.06.2022)

Se ctí dokázal Vorel ukočírovat tuto trošku časosběrnou trilogii o životě na venkově. Cesty našich hrdinů se zřejmě napořád podařilo uzavřít. Všichni došli do toho svého cíle. Chlapi zůstali chlapy. Kdo měl problém s pitím má jej pořád. Kdo nechtěl kvůli tátovi nikdy na pole, ten na něm nakonec stejně skončil. V českých podmínkách je Vorlova série výjimečnou záležitostí. 65% (11.04.2022)

Po dobrém 1. dílu a výborném 2. dílu přichází tento slabší 3. díl. Už je to spíš tragikomedie, ale i tak vcelku dobré zakončení. T. Hanák, B. Polívka, E. Holubová, T. Vorel ml. a M. Šteindler odvádějí slušné herecké výkony. Co se týče kamery, která minule byla výborná, tak zde, už je spíš průměrná. Soundtrack také pohoršil. Škoda, že i L. Šteflova nahradila A. Kameníkovou. Co říci na závěr: Trilogii Cesty mohu doporučit i přes tento vážnější díl. (01.01.2022)

RECENZE: Neskonale upřímné. Cestou domů zakončil Vorel část své tvorby - Českokrumlovský deník Závěrečný díl trilogie „Cesta“ se režiséru Tomášovi Vorlovi nevyvedl úplně nejlépe. Jeho Cesta domů totiž postrádá určitý element, jenž by jí dodal na soudržnosti. Film jako takový je až příliš rozházený na to, aby mohl dobře fungovat, a ve skutečnosti jej drží pohromadě pouze krásné záběry, příjemná poetika a v neposlední řadě sympatičtí hrdinové v čele s Bolkem Polívkou a Evou Holubovou. Snímek je z největší části prostou mozaikou drobných příběhů (odehrávajících se navíc v různých obdobích), kde si každá postava urve kousek svého místa. Ne všichni jsou ovšem automaticky zábavní. Například hrdinové Báry Nimcové a Tomáše Hanáka tentokrát zrovna dvakrát nezaujmou, na rozdíl od prvního dílu Cesta z města, kde byli ústřední dvojicí právě oni dva. Zato Polívka s Holubovou si jedou po svých kolejích, zcela oproštěni ode všech hloupostí, duchovních odboček i klišé, a celému filmu dodávají potřebné koření, jež v ostatních liniích až úzkostlivě chybí. To svým způsobem dokazuje „hlavní příběh“ revírníka Ludvy (Tomáš Vorel mladší) a jeho ženy (Lucie Šteflová), který jako by se celý točil v začarovaném kruhu rutinní nudy. Cesta domů si v kinech přílišnou pozornost zřejmě nenajde. I tak se ji chce doporučit, byť má značné nedostatky a plně docenit ji dokážou spíše jen zasvěcení fanoušci Vorlova osobitého stylu nežli masové publikum. Pořád se ale jedná o hezký film, z něhož nevyzařuje ani náznak kalkulu, a který zůstává díkybohu upřímný sám k sobě, což je zejména u nás dosti vzácné. Snad jenom neustálé opakování písně Matko země… si mohl režisér opravdu odpustit. 60%. (14.09.2021)