Vanishing Point

Vanishing Point je film, který se poměrně dlouhou dobu zvládá maskovat za jednoduché a takřka bezduché béčko o cestě napříč Amerikou. Kowalski si to peláší po silnicích, trávě, hlíně i poušti, nikdo mu nestačí, nikdo nemá šanci ho zastavit nebo jen zpomalit. Závodní scény jsou chytlavé a nechybí jim slušná dávka energie, záhy však pochopíme, že zdaleka ne jen o nich je tento film. Pozvolna a nenásilně se dostáváme do nitra hlavní postavy, vstřebáváme pocity a hloubku jejího prožívání a teprv s odstupem času si uvědomíme, co vlastně jeho cesta znamenala a proč z ní nebylo úniku... 8/10 (11.08.2014)

Zjevně zásadní inspirační titul amerických postmodernistů typu Lynch, Tarantino, Jarmusch či Refn. A naprosto pochopitelně, protože ta surreálná cesta Amerikou plnou ztracených osamělých podivínů buduje nejn autentický pocit ztracenosti a vyhaslosti, ale ještě nám umožňuje tajit dech u neuvěřitelných scén policejních honiček. Fotrovské poukazování na to, že mohl tou svojí jízdou ohrozit přeci nevinné lidi, je vlastně takým barometrem toho, na jaké straně zde stojíte. Však tenhle film je o odboji nejen proti pravidlům, ale zejména proti smyslu a racionalitě. Honzovi Kočkovi se samozřejmě za to, že mu sem tam kradu kytky z hrobu, omlouvat nehodlám. (14.11.2021)

Slovy Civala - V ruku mistra, i obyčejné jezdění po Americe může mít určitý filosofický nádech, byť už byl nadechnut před téměř 40ti lety. Slovy mými - pastva pro oči, i kdybyste neměli rádi ústřední dvojici (ano, v některých momentech skutečně auto ožívá, ať už svým chováním či ústy vždypřítomného slepého černého moderátora v rádiu, bdící to oko nad posledním kovbojem západu) musí se vám zalíbit dálné krajiny, vařící nekonečná poušť či jen donekonečna táhnoucí se silnice podél telegrafních/elektrických sloupů. Hrátky s kamerou, s chováním ústředního hrdiny Kowalského, s tím, na jaké exotické postavičky na své pouti narazí a jak to nakonec dopadne s těmi radlicemi buldozerů? To už si musíte zjistit sami, až se na tuto perlu let sedmdesátých podíváte. (13.05.2010)

Cesta z města pro dva aktéry - ten druhý cválá v ocelové kůži a přede svému řidiči pod rukama. Mnoho věcí najednou dává smysl, když si člověk za volantem čistí hlavu a v Barry Newmanovi se to všechno odráží přesně v tom neodolatelném švihu sedmdesátých let, kde osobité samorosty vyhlašovali za hrdiny. No vážně. V době nahých slečen na motorkách a zakázaných látek obepíná hmatatelný volnomyšlenkářský reliéf tuhle honbu za svobodou téměř dokonale a příběh v něm nemohl být lépe zakotven. Tarantinova fascinace Dodge Challengerem 1970 je mi najednou o něco bližší, přesto mám dojem, že se Sarafianem prohrál na celé čáře. (01.05.2008)

Ano, je to pocta legendárním sedmdesátým létům, ve kterých byl americký film na nebývalém výsluní, a která mám ve velké oblibě. Patrně je to také film, který se stal zdrojem inspirace pro mnohé následovníky. Ovšem nezapůsobil na mě tak, jako na mnohé další. Kdybych měl zkusit najít příčinu, asi bych zmínil již samotný začátek. Postrádal jsem silněji vykreslenou pohnutku, která rozpoutala osudovou jízdu Kowalskiho. Až příliš jsem pak během filmu musel zaobírat přemýšlením o tom, proč vlastně dělá to, co dělá, a proč to všechno patrně dopadne tak, jak to nakonec skutečně dopadlo. Rozumím tomu, že poselstvím tohoto snímku je touha po volnosti a svobodě. Jen mi to zkrátka celé přišlo šíleně rychlé, stejně jako Kowalskiho jízda. (24.05.2011)