Vanishing Point

Pustina novodobého divokého západu protknutá nekonečnými americkými dálnicemi, na nich silná kára zběsile uhánějící vpřed v rukou závodníka - svobodomyslného rebela, s prsty jakoby přirostlými k volantu, s pohledem upřeným k horizontu či do zpětného zrcátka na majáčky policejních aut, v těle se rozpouštějící prášky proti únavě, diváci v kovbojských a šerifských kloboucích, sledující honičku v této dlouhé, osamělé, osudové a jedinečné road movie v zemi všech možností, z nichž největší je možnost uvíznout v poutech vyřvávaného a uměle vyživovaného pocitu svobody....Hlavní zbraně filmu: svobodné srdce hlavního hrdiny (nyní po letech i jeho jméno), burácení motoru, vůně nafty, nekonečné prérie a "všudybud" slepý dj a jeho adrenalinová hudba odeznívající flower generation, coby průvodce celého tohoto motorového vypjatého vzdoru. (08.09.2006)

Musím podotknout, že tady je vidět opravdový přínos projektu Grindhouse - člověk se aspoň doví o skvělých filmech jako je Vanishing Point. Kowalski vybavený malým afrem, kotletami a supernamakanou károu, kterou mu asi všichni závidíme, jede sebedestruktivní závod sám se sebou napříč pouští. Pro někoho je to poslední hrdina a symbol svobody, pro někoho "fucking scumbag" co se musí zlikvidovat. Atmosféra toho filmu je jedinečná, připomělo mi to film Electra Glide in Blue. Fakt paráda, 70. léta byly pro kinematografii jedním z nejoriginálnějších, nejšpinavějších, nejdrsnějších a nejskvostnějších období. (12.07.2007)

,,OTÁZKA NEZNIE KEDY SA ZASTAVÍ, ALE KTO HO ZASTAVÍ?“ __ O kultovosti Vanishing Point viem už z Tarantinovho Auta zabijak, kde boli jeho kvality toľko vynášané do nebies. Po rokoch, kedy som sa konečne dokopal k jeho sledovaniu musím len súhlasiť, že ide o skutočne majstrovské a z časti nedocenené dielo. Z tradičného priamočiareho rozprávania vystupujú flashbacky z Kowalského minulosti, ktoré o ňom síce mnohé prezradia, avšak jednoznačne interpretovateľná  motivácia jeho jazdy neexistuje. V univerzálnej rovine je preto film manifestom cesty za slobodou a odpútaním sa od nastaveného zriadenia. Iste, toto všetko už bolo vo filmoch nového Hollywoodu zobrazené viackrát, nikdy však v takej esenciálnej forme; v skvelom strihu a najmä výbornej kamera, v žiadanej záverečnej katarzii a s bonusom v podobe nahej hipisáčky na motorke, ako dokonalým symbolom tohto obdobia.  Cleavon Little v podobe rozhlasového moderátora (,,Slepý vedie slepého.“) nielenže predstavuje chorus  príbehu, ale poukazuje tiež na pretrvávajúcu rasovú otázku,  a pri neskutočnej podobe Barryho Newmana na Dustina Hoffmana som si kládol otázku, či nebola hlavná úloha ponúkaná aj jemu. (3056. hodnotenie, 281. komentár k filmu) (17.11.2021)

Jízda to není špatná, ale kdybych věděl, co mě čeká, dal bych přednost asi desetiminutové honičce z Bullittova případu. Atmosféra žádná a skladby, které jsou možná legendární mě příšerně iritovaly. Prostředí, kde se film odehrává je mi však sympatické a závěr mi také přišel k chuti. Jako celek ale průměr. (24.05.2011)

Na tohle dílko je nutno nahlížet optikou sedmdesátých let, nejlépe Lennonkami :-) s ubalenou travkou v ruce a všemu svolnou kočičkou na klíně... Ačkoliv preferuji spíše vůni kerosinu, tahle free ride Amerikou byla úchvatná. Vezmu-li snímek čistě pocitově, tak se jednalo o vizuální orgie. Ten krémový Dodge Challenger R/T Magnum ženoucí se na plný plyn rovnou americkou nějakou tou routeX s oblaky prachu za prdelí musí uhranout každýho chlapa. K tomu dechberoucí záběry na hory v pozadí, nádhernou americkou tmavěmodrou oblohu s načechranými stratokumuly... Cesta osamělého, smutného muže do Friska je lemována nejen jeho flasbacky, ale i drobnými epizodkami, které zažívá cestou. Většina z nich je ve své ujetosti poplatná době a tak můžeme vidět náboženské shromáždění v poušti, lovce chřestýšů, dva silniční zlodějíčky převlečené za homouše, slepého černého spíkra rádia, motorkáře a jeho nahou blondýnku jezdící si na motorce v poušti... Samozřejmě nesmíme zapomenout na muže zákona. Ti v každém zapadákově a na každé křižovatce vyčkávají u svých obrovských policejních křižníků s množstvím houkaček trčících ze střech a se sombréry vraženými drsně do čela na toho svého muže. Když jej spatří vydají se jak lovečtí psi ve smečce za kvílení sirén po stopě chlapíka, který má lístek jen jedním směrem... Jenže, dnes je tak trochu jiná doba a co mohlo fungovat na diváka v divokých sedmdesátých, nota bene za války ve Vietnamu na mne až tak nazabralo. Neříkám, že z filmu přímo nečpí touha po volnosti, svobodě, umocněná mocným burácením čtyřlitru Dodge... Beru to však spíše jako takovou ikonu svého žánru s úchvatnou kamerou, dobovým soundtrackem a množstvím hodně skvělých honiček s policejními auty napříč státy. Dávám tři tabletky speedu. * * * (07.02.2013)