Záchranný člun

Jeden čln, pár ľudí v ňom a hups aká výborná dráma to bola. Nuž na veľké veci stačí niekedy naozaj iba málo... Informačne bohatá sociálna sonda a veľmi reálny pohľad na spoločnosť počas vojny, ktorá funguje predovšetkým na skvelých dialógoch. Predsudky a vzájomná nedôvera na jednej i druhej strane nikdy neveštia nič dobré, múdrejší sa im určite vyhne. Aj keď film vlastne nemá klasický dej bavilo ma to po celý čas, len treba veľa čítať aj medzi riadkami, snímok tu toho hovorí veľmi veľa a všetko sa do viet nezmestilo, takže odporúčam zapnúť vnímavosť na plné obrátky. 80/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (08.06.2016)

Aj na malom priestore sa dá natočiť pútavý film, čo Hitch už viac krát dokázal (Rope, Rear Window). Tentokrát si vybral ako kulisu záchranný čln a pár zaujímavých stroskotancov k tomu. Hoci miestami je dej značne hyperbolizovaný, jedná sa o zaujímavú "konverzačnú" drámu (ktorá síce nedosahuje ani zďaleka kvalít povedzme 12 Angry Men) ale v rámci skvelej Hitchovej tvorby sa jedná o nadpriemer. (23.12.2006)

Silnější tři hvězdičky zejména za opravdu velmi líbivou vizuální stránku, kterou čas vůbec nedokázal poškodit. Ani se mi nechce věřit, že tento film vznikl roku 1944. Po dějové stránce též není téměř co vytknout a Hitchcock drží film nad vodou celou topáž, ale abych se přiznal, tohle minimalistické drama mě vůbec nechytlo. (07.07.2007)

Solidní minimalistické konverzační drama od mistra Hitchcocka, které se celé odehrává na člunu, kde se po potopení lodi ocitá zajímavá směsice přeživších a ještě jako bonus Němec z ponorky, která měla potopení lodi na svědomí a sama pak také ztroskotala. Díky skvělému scénáři jsem se ani chvíli nenudil, naopak jsem byl nucen přemýšlet nad tím, jak bych se já sám zachoval v podobné situaci. Finální lehce válečná scéna je pak parádní třešnička na dortu. Dost mě pobavilo i klasické cameo samotného Hitche, jenž se dokázal elegantně vecpat i na palubu člunu, aniž by byl jedním z pasažérů. (05.05.2018)

Konverzační drama s minimalistickou scénou (celé se to odehrává pouze v člunu) funguje spíše jako klasický divadelní kus - jednota místa, času i děje a váha přenesená z dějové linky na dialogy (filmová adaptace silně odkazuje k původní předloze Johna Steinbecka). Hitchcockovi se povedlo udržet vnitřní napětí po celou stopáž filmu a ta metafora hada na prsou - intrikujícího zrádce coby symbol válečného nepřítele (natočeno v roce 1944) je pochopitelná a nekýčovitá. Také srovnání mužského a ženského elementu v mezní situaci je zajímavé. Vůbec ona mezní situace, člun jako symbol vratké jistoty na moři ohrožení, relativizace hodnot a fenomén mezního užitku - jako návnada na ryby se nakonec dobrovolně použije i luxusní diamantový náramek. Přesto (alespoň v Hitchcockově filmografii) se jedná o spíše průměrný film (třeba utopení Smitha, kterého si nikdo nevšiml, mi přišlo silně nelogické a nerealisticky ztvárněné), který je z mého dnešního diváckého stanoviska zatížen mnoha dobovými schematismy... (07.07.2007)