Muž, ktorý vedel priveľa

Hodně utahaný film. Miluju prostředí, miluju Stewarta, Miluju scénář. Ale film je pro mě tak strašně utahaný a dlouhý. Originál jsem neviděl a ani nejspíše neuvidím. Nedokážu říct že film je špatný tohle je spíše tentokrát ve mě. Nedokázal jsem si film pořádně užít. Ale závěrečná scéna je neuvěřitelná. (17.02.2019)

Alfred Hitchcock ma opäť nepresvedčil. Pre mňa to bol čisto priemerný film ktorý disponoval s jednej strany celkom slušnými ale hlavne originálnymi zábermi čo kamera to skvost na druhú však momenty čisto trápne ako napríklad scénka kde sa hlavné postavy rozprávali akože vonku v Maroku pričom tam očividne bolo iba plátno a v ďalšom strihu boli už vonku. Chápem je to starší film ale tiet lacnotou cítené zábery ja netolerujem. Najlepšie s celého filmu boli slušné herecké výkony. Aj dej mal v sebe momenty slušné no koniec totálne sklamal !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!SPOILER!!!!!!!!!!!!!!!!!! dej sa rozuzlí 30 sekúnd pred koncom tak že záporák spadne zo schodov a zomrie. (21.09.2013)

Klasický Hitchcock, no skôr z tých slabších. Problém je, že tu nie sú skoro žiadne tajomstvá. Konšpirácia je odhalená po polhodine, hľadanie syna je popretkávané scénami so samotným synom, hlavní hrdinovia nie sú takí bezmocní a záporáci takí mocní, aby z príbehu vyšli nejaké silnejšie emócie. Nakoniec najviac zaujme cameo Bernarda Herrmanna. (16.02.2015)

Z mého osobního hlediska považuji za vrchol tvorby A. Hitchcocka sérii jeho filmů, jež započala v polovině 50 let "Oknem do dvora" a pokračovala až do počátku 60 let, kdy končila "Ptáky". Do tohohle mistrovského období spadá i zpracování stejnojmenného remake režisérova klasického thrilleru "Muž, který věděl příliš mnoho". Hitchcock v něm spojil své síly s J. Stewartem, jenž (po slavných spolupracích s F. Caprou) dosáhl pod mistrovým vedením - zvláště při vzpomínce na nezapomenutelné role v "Oknu do dvora" a "Vertigu" - svého druhého nejvýraznějšího tvůrčího období. Do role Jimmyho manželky obsadil Hitchcock herečku D. Day, která hraje starostlivou a posléze vyděšenou maminku. Možná tedy nepůsobí tak svůdně jako ostatní Alfrédove božské blondýnky, ale za to umí krásně zpívat a její píseň "Que sera sera", jež hraje ve filmu zásadní roli, se stala celosvětovým evergreenem. Nejnapínavější pasáží celého snímku je scéna atentátu na premiéra jedné nejmenované země, odehrávající se v londýnské Royal Albert Hall. Atentátník je rozhodnut vystřelit přesně v tom nejhlasitějším okamžiku koncertu, v synchronizaci s jediným úderem činelů. Bez jediného rušivého slova sledujeme několikaminutové vystoupení orchestru, který svou postupnou gradací vystoupení určuje také tempo a napětí finální scény, jež je prokládána záběry na atentátníka... zděšenou D.Day... nicnetušícího premiéra... orchestr... katastrofě se marně snažit zabránícího J.Stewarta... a notovou partituru spějící k osudové notě! Výkřiku! Výstřelu! (05.11.2004)

3/10 Vyjma pekneho Marockeho zacatku to opravdu nestalo za moc - docela me otravovala ta tolik vyzdvihovana hudba i ta oskarova pisnicka - povysit jakysi hudebni doprovod nad scenar, to ja docela silna kava. Mimochodem, jestli nekdo tvrdi, ze je to lepsi nez original z 1934, tak to je ulet. Jenom sislajici Stewart to zachranuje, ale jinak je to opravdova slabota az na par peknych zaberu... (20.01.2008)