Muž, ktorý vedel priveľa

Tento snímok je jedným z dokonalých príkladov filmovej jazdy na horskej dráhe. A dá sa povedať, so všetkými kladmi aj zápormi. Totižto tak ako spomenutá jazda stráca na kinetike smermi hore aj dole aj toto dielo stráca v určitých úrovniach drajv. Občas vás to prinúti dostatočne sa nudiť, občas zase napätím potlačujete dýchanie. Hitchcock vo svojom vrcholnom období. (05.07.2016)

Môžem s čistým svedomím vyhlásiť, že Hitchcock nie je len majstrom horroru, ale takisto aj thrillerov, aj keď napätie patrí takisto aj sem. Skvelá zápletka je perfektne scenáristicky poskladaná, prijal by som však trošku rýchlejší spád ku koncu filmu, no pár komických okamihov sadne ako uliatych. Príjemní herci, Stewart je dokonalý, už len tým, že v živote nenavštívil hodinu herectva a pred kamerou je úplne prirodzený. Musím doplniť filmy s ním. 85%. (20.09.2006)

Ja se z tech Hitchcockovych back screenu jednou zblaznim. Zajimalo by me, jestli to v dobe vzniku lidem prislo uplne normalni, ale dnes to pusobi naprosto maximalne usmevne. Kazdy druhy zaber (obzvlast v Marocke casti filmu) je banda hercu zirajici na screen ve studiu, pricemz vyuziti je naprosto contraproduktivni a vse by se dalo jednoduse natocit realne. Nejvetsi parodie v teto sfere jsou potom tradicni Hitchcock party pri jizde autem/autobusem. Pokud ale pominu tuhle reziserskou minelu, jedna se o jeden z nejlepsich Cock filmu. Vynikajici propojeni filmove linie s hudbou uz od uvodnich titulku az po finalni sceny, fungujici paranoia v prvni casti, spravna gradace ve finale a James Stewart a Doris Day vytvorili velmi sympaticky manzelsky par (pro zpivajici blondyny mam slabost). 8/10 (23.09.2010)

Réžia : Alfred Hitchcock.... V hlavnej úlohe : činely .... Výborný kriminálny thriller s hustou atmosférou hlavne v druhej polovici filmu. Nezabudnuteľná scéna na koncerte v Royal Albert Hall, kedy sa bez slov, a za počúvania krásnej hudby , dalo vypovedať mnoho vecí .... A ďalšou bola scéna na ambasáde, keď Jo sadla za klavír a zaspievala svoju "Qué sara, sara .." a my sme mohli spolu s pánom Hitchcockom sledovať, ako sa ten zvuk krásne rozlieha až na tie najvrchnejšie poschodia, za použitia nádherných záberov na schodiská budovy ... (20.09.2006)

Hitchcock si tu s nekrývanou pobaveností opět dělá zálibně srandu z žánrových i vlastních postupů a vychází mu z toho jeden z nejlepších a nejveselejších filmů vůbec. Začínám ale zpětně uvažovat, jestli H. vůbec kdy natočil prvoplánově vážně míněný film a jestli nejde jen o to k té jeho rafinované hře a umné hříčkovosti v klidu dozrát. *** V tomhle snímku jako by si vytknul, že předvede a patřičně přežene, jak vypadá v konstruovaném díle návodnost. Seminář Filmové vyprávění vs. realita: lekce z retuše. Pakliže přistoupíte na tu laskavou i odrzlou hru s vyretušovanou logikou příběhu, logikou chování postav, záběrů kamery, s tou okouzlující návodností, která je zároveň přesmíru doslovná i rozmarně ekletická, a po svém způsobu si neochvějně spěje k rozhodně dojemné a předem neodvoditelné a tedy divácky uspokojující (a v rámci vlastních nastavených pravidel i nesporně logické) pointě. *** Poslední památečná věta ve filmu korunuje takto vybudované dílo, neboť žertovně zdůrazňuje, že a) hosté celé dva dny vytrvale, věrně a otrocky bezmocně čekali v hotelovém pokoji, až se jejich hostitelé vrátí, a že b) taková věta může v takto rozjíveně střiženém příběhu dobře posloužit jako společenská ex post omluva. *** Vtip a šarm, elegance a hravost tu prosvítají celým způsobem sestavování snímku, svérázným přístupem k filmování, který nese striktně originální rukopis a je zde autorem blaženě, rozpustile i ironicky zreflektovaný. Ostatně jemná společenská i filmařská ironie laškovně šplouchá o břehy snímku téměř v každém záběru. *** A marná sláva, tesklivá melodie Que sera sera mi ještě dlouho nepřestane znít v uších... *** (10.08.2015)