Koruna

V prípade tohto seriálu platí to isté, čo o zbytočnej britskej kráľovskej rodine. Je to suché a nudné. Jediný, kto za to stál, bol Winston Churchill, dobre zahraný. Ostatné postavy historicky nedôveryhodné, kráľovská rodinka oslavovaná a ospevovaná ako by ich všade na svete milovali, kráľovná zobrazená ako rozhodná žena a pritom je to len figúrka. Ďalšia nadhodnotený príbeh, ktorý nemá ani poriadnu zápletku, ani žiadny škandál, ako teda môže udržať záujem? Nejakými politickými dialógmi? Nie, nezaujme. (09.03.2017)

Koruna stojí hlavně na skvělých hercích - obzvlášť Matt Smith mě překvapuje, nemám problém mu jeho Prince Philippa bez problémů věřit, což jsem po nedávné sjíždění Doctora Who vážně nečekal. A Claire Foy je skvělá, i když občas trochu vypadá jako Rami Malek, což je trochu disturbing. A dost mě to baví, i když ze začátku je to trochu víc jako glorifikovaní Kardashians než zajímavé politické a historické drama... to se ale brzo změní. I když melodrama s celebritami to pořád tak trochu je, je větší důraz na jejich osobní životy než na to že se jim pod rukama rozpadá největší impérium v historii lidstva. Ale už i ty osobní příběhy mají hloubku a dopad. V druhé a třetí sérii Koruna dospěla a našla se v podobě spíš minisérie samostatných tematických filmů než kontinuálního seriálu, a funguje to velice dobře. Pár vyloženě bulvárnějších epizod se pořád najde, ale ty se týkají hlavně hedonistické Princezny Anny a jejího manžela... a když ji hraje rozkošně vyžilá Bonham Carter, a její muž - nekonformní fotograf - je takový sympaťák a svým založením mé spirit animal, tak to klidně odpustím. 8/10 (07.06.2022)

Má očekávání byla stokrát překonána, protože to, co nám Peter Morgan přinesl, nemá obdoby. V seriálu se sice dočkáme několika historických nepřesností, u emocionálního zobrazení jedné či dvou postav budete možná trochu skřípat zuby, ale jinak je to naprosto okouzlující drama, jež se takto mohlo klidně slovo od slova odehrát. Všichni herci se do svých rolí přímo narodili, ale nejvíce zde září Claire Foy jako mladá královna, John Lithgow jako Winston Churchill a také Matt Smith jako vévoda Philip. Nesmím ale vynechat ani nezapomenutelného Jareda Harrise, který vám jako král Jiří VI. vžene nejednou do očí slzy dojetí. Co lze vyzdvihnout dále? Skvělý suchý humor Tommyho Lascellese, nádhernou hudbu, překrásné scenerie a emoce prýštící z každého záběru na pozadí historických událostí. The Crown je pro mě nejlepší novinkou, ne-li seriálem, sezóny. (17.11.2016)

Je vidět, že Netflix do Koruny investoval hodně času a peněz. Hned od prvního dílu totiž poznáte, že tady se rozjíždí něco dalekosáhlejšího, než jen obyčejný seriál ze světa královské rodiny a speciálně ze světa současné královny Alžběty. Tady nejenom, že si zvyknete na všechny postavy, Vy si ty jejich dialogy budete vysloveně užívat. Navíc se tu sešla nejen herecká smetánka, ale hudbu připravil hudební génius - Hans Zimmer. Takže můžete počítat s tím, že nejen příběh bude vydávat emoce, seriál je z Vás bude tlačit i hudbou. Navíc některé díly jsou vysloveně na pomezí geniality, kde i jeden díl funguje jako samotný příběh a často bývá zakončen nějakým dovětkem, který onu epičnost absolutně uzemní. Za mě osobně nejlepší postava jednoznačně Winston Churchill, u kterého bych neřekl, že ho zrovna John Lithglow zahraje tak božsky. Skoro by se nabízelo říct, že nic lepšího jsem od něj ještě neviděl. Přitom ho už dlouhodobě mám rád jako takového kouzelného dědečka. A najednou Winston...klobouk dolů. Tohle se Netflixu povedlo a já se budu těšit na další díly, abych se dozvěděl něco ze světa, kam nemám možnost jinak nahlédnout, než právě prostřednictvím tohoto seriálu. (29.03.2020)

Historické filmy a seriály musejí, aby vypovídaly o něčem (a nikoli o všem a tak o ničem), zjednodušovat narativ na jedno-dvě klíčová témata. Proto je např. látka o Jindřichu VIII. zpravidla podkladem příběhu o chronickém zhýralci a děvkaři. The Crown je z tohoto úhlu pohledu především svědectvím o přežitosti (a vlastně faktickém zániku) britského impéria po druhé světové válce. O opotřebovanosti konceptu monarchie svědčí jak dějinné události (zachycované ale spíše letmo, v náznacích) jako je vztah ke koloniím a marná snaha udřžet dominanci GB ve světovém měřítku, tak (především) pokusy nové královny o drobnější, v zásadě formální reformy, které by jí usnadnily život. Alžběta se v těchto - ve všech případech marných a ostatně poměrně krátkých - bojích s vlastním kabinetem a ostatně i s chronickou nedůvěrou sama v sebe stává symbolem nemožnosti tranformace impéria v něco životaschopného a odpovídajícího potřebám moderní doby. Potud je seriál úspěšný. Líbí se mi i struktura epizod, které vyprávějí vždy poměrně uzavřený příběh a formálně ho ozvláštňují (viz např. díl, který začíná a končí přepojováním telefonní linky po telefonních ústřednách). Problém ale je, že není, co vyprávět. Život mladé panovnice se sestává vlastně jen ze spousty stále se opakujících ústupků a zájem diváka je udržován maximálně historickými pikantériemi o charakteru abdikovaného exkrále Eduarda, snaze Alžbětiny sestry udržet si chlapa a o zhoršujícím se zdraví Churchilla. Claire Fox je ve své roli přesná, tj. ve shodě se svým charakterem absolutně nevýrazná, čímž sice chválím její výkon, ale její Alžběta je ve výsledku nejméně zajímavou a sympatickou postavou příběhu. Situaci alespoň trochu zachraňuje alespoň sympaťák Matt Smith, který svoje kvality prokázal už v Dr. Who. Závěrem: smysl a směřování seriálu asi nejlépe - v nezáměrné sarkastické zkratce - vystihuje poslední věta anotace. První řada je skutečně o "rozhodnutích, jež dopomohla Velké Británii být tím, čím je dnes". Otázkou jenom zůstává, zda je to dobře. Ať už pro seriál nebo pro monarchii. (02.07.2017)