Milenci v roce jedna

Půvabná Marta Vančurová se vzpamatovává se čtyřletého traumatu v koncentračním táboře. Náhodně potkává mladíka Pavla, nadšeného filmaře, který svůj volný čas tráví natáčením života kolem něj. Dívka Helena je zkraje hodně nedůvěřivá, ale postupem času získává v Pavlovi důvěru, což se nelíbí její sestře, která se snaží lásku zpřetrhat tím, že se odstěhují do Austrálie. Nakonec při závěrečném střetu Helena přiznává, že čeká miminko. Podlehne naléhání sestry a váhavosti Pavla a jde na potrat. K tomu nakonec nedojde, protože Pavel získává místo u filmu a chce začít s Helenou nový život. (27.08.2018)

Zacatecni dobove zabery dobre umocni atmosferu konce druhe svetove valky, kde se zacina odehravat milostny vztah mlade dvojice s odlisnym osudem. Film je misty hezky poeticky a je doprovazen doslova nadhernou hudbou Karla Marese. Vancurova se sve role ujala skvele, potesi i sympaticky Preiss. Asi nejlepsi Balikuv film. (08.05.2012)

Film "Milenci v roce jedna" je vlastně takovým dramatickým příběhem dvou milenců, kteří se úplně náhodně setkávají jednoho dne v Praze r. 1945, krátce po skončení 2. světové války v roce v němž mladí lidé po 6. letém živoření za nacistické okupace ve skutečnosti začali žít a který je pro ně rokem jedna. Hlavní roli zde hraje vnitřní, psychická proměna obou milenců, tedy nadšeného kino-amatéra Pavla (Viktor Preiss) a Heleny (Marta Vančurová) která má za sebou velmi traumatizující léta spojená s ošklivými válečnými zážitky, prožitými v koncentračním táboře. Citový vztah a důvěra v toho druhého se zde vyvíjí velmi opatrně a pomalu. Jeden z lepších filmů režiséra Balíka.. (28.12.2006)

Krásný dramatický milostný snímek s výborným obsazením rolí dvou milenců, ona je stižena hrůzami války, které prožila na vlastní kůži a on je stižen netknutostí svého přesvědčení a volnomyšlenkářství, ona poznala krutost reality, on si idealizuje realitu a vybásňuje svůj životní příběh, dokáží se tyto dvě individuality přijímat a souznit spolu...?!!! (22.02.2011)

Film vystihuje část atmosféry ve společnosti v době, kdy byl natáčený. Zážitky v války na jedné straně a potřeba se s nimi vyrovnat (M. Vančurová), touhy a cíle pozemské na druhé straně, kolem kterého jen válka, a její traumata šla (mladý režisér V. Preiss).***Rozhodně nejde o film, který by byl špatný, ale po změně režimu je třeba najít ty osoby, co za špatnost minulého režimu mohli, zde režisér Jaroslav Balík, ale skoro vždy to dělají lidé, kteří jsou pasivní v každé době, ale s velkou potřebou někoho lynčovat, ačkoli jim podstata života a mechanismus společnosti neustále unikají. Chyby vidí u druhých, sebe z nich vyjímají. Tak to bylo a i bude.***A ještě je třeba dodat, že film byl nominován na Oskara, což je nepochybně velký úspěch. (18.09.2011)