Milenci v roce jedna

Dvojice zastižená v poválečném období, kdy je ve ztracených ideálech těžké hledat další smysl života. Někdo na to jde přes šestákový optimismus, jiný (jiná) přes vynucený pragmatismus. Režijně skvěle rozehraný příběh se časem rozběhne (teda spíš rozchodí, páč hlavní dvojka pořád někde tápavě šmajdá) málem do ztracena. Naštěstí na konci vše zachrání usměvavé oči Marty Vančurové. (26.11.2013)

Otčenáškovi texty patřily mezi dobře zfilmovatelné a zfilmované. Jako klukovi se mi líbil Občan Brych. Milenci jsou romantickým filmem se všemi romantickými prvky; s hlavním tématem překonání odporné dlouhodobé zkušenosti láskou a mateřstvím. Oba protagonisté jsou velmi sympatičtí, i když se jejich hereckost ztrací před vedlejší rolí Libuše Švormové. Porovnání s romantickými příběhy dnešní doby je rozhodně na místě - viz sportovec (v prafrázi): někdejší tendenční se dnes stává zajímavým a podnětným. (10.04.2014)

Krásný dramatický milostný snímek s výborným obsazením rolí dvou milenců, ona je stižena hrůzami války, které prožila na vlastní kůži a on je stižen netknutostí svého přesvědčení a volnomyšlenkářství, ona poznala krutost reality, on si idealizuje realitu a vybásňuje svůj životní příběh, dokáží se tyto dvě individuality přijímat a souznit spolu...?!!! (22.02.2011)

Možná i trochu autobiografický počin páně Balíka z dob těsně po osvobození překvapí hned dvěma zvláštnostmi. Normalizace v sedmdesátých letech běžela na plné obrátky, ale stoupenec režimu točí spíš intimní snímek, který pouze rámují historky o sociální nespravedlnosti za buržoustů. zajímavé a vlastně z dnešního pohledu i milé. Na stranu druhou má snímek obroušené hrany i stran vyrovnávání se s dobou okupace, a to je docela myslím i škoda, tady naopak mohl režisér i přitlačit na pilu. Průměrný zážitek šperkuje jen krása  Marty Vančurové, což vystačí ale jen na silnější trojku. (28.06.2024)

Křehká přesto tak okouzlující Marta Vančurová a "šestákový optimista" Viktor Preiss tvoří velmi nesourodou mileneckou dvojici, která spolu prožívá "rok jedna" svého vztahu i "nového" života v poválečném Československu. Velmi mě zaujala romanticky laděná klavírní či cembalová hudba Karla Mareše, o dost méně pak jakási politická agitka odehrávající se v čase tehdy ještě skutečně demokratických voleb v Československu v roce 1946. Nebylo to sice nějak moc násilné, ale stejně mi to přišlo (oproti zbytku filmu) jakoby z jiného světa. Hezkou tečku v samotném závěru dodal kouzelně jemný úsměv Martičky Vančurové. (05.09.2018)