Milenci v roce jedna

Film "Milenci v roce jedna" je vlastně takovým dramatickým příběhem dvou milenců, kteří se úplně náhodně setkávají jednoho dne v Praze r. 1945, krátce po skončení 2. světové války v roce v němž mladí lidé po 6. letém živoření za nacistické okupace ve skutečnosti začali žít a který je pro ně rokem jedna. Hlavní roli zde hraje vnitřní, psychická proměna obou milenců, tedy nadšeného kino-amatéra Pavla (Viktor Preiss) a Heleny (Marta Vančurová) která má za sebou velmi traumatizující léta spojená s ošklivými válečnými zážitky, prožitými v koncentračním táboře. Citový vztah a důvěra v toho druhého se zde vyvíjí velmi opatrně a pomalu. Jeden z lepších filmů režiséra Balíka.. (28.12.2006)

Otčenáškovi texty patřily mezi dobře zfilmovatelné a zfilmované. Jako klukovi se mi líbil Občan Brych. Milenci jsou romantickým filmem se všemi romantickými prvky; s hlavním tématem překonání odporné dlouhodobé zkušenosti láskou a mateřstvím. Oba protagonisté jsou velmi sympatičtí, i když se jejich hereckost ztrací před vedlejší rolí Libuše Švormové. Porovnání s romantickými příběhy dnešní doby je rozhodně na místě - viz sportovec (v prafrázi): někdejší tendenční se dnes stává zajímavým a podnětným. (10.04.2014)

“Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci.“ - Shakespeare. Něžný příběh obyčejné lásky v neobyčejné době. Nebylo to špatné, to rozhodně ne. Uvěřitelný příběh. Takový nenápadný, klidně plynoucí. Až moc klidně plynoucí na onu vypjatou dobu. A nezanechal žádnou stopu. I když, ne tak zcela. Marta Vančurová opět předvedla, že je jednou z našich nejcivilnějších hereček. Co dokáže ona zahrát jediným pohledem, na to jiným nestačí celý herecký rejstřík. Pavel Krofta, hlavní hrdina, ten se ovšem Viktoru Preissovi příliš nepovedl. Nerada to říkám, ale tak trochu připomínal Troškovy rozjuchané kladné hrdiny s úsměvem falešným jako pětník. To nadšení pro život se mu nějak těžko věřilo. Problematickou složkou filmu byla také hudba. Komorní, romantické klavírní nebo cembalové party, ty ještě šly. Sedmdesátkový jazzík se však do poválečné atmosféry naprosto nehodí a celé stavbě podkopává základy. Celkově se jedná ale o příjemný film, jímavý příběh, který ovšem nijak zvlášť za srdce nevezme. Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015. (09.06.2015)

Křehká přesto tak okouzlující Marta Vančurová a "šestákový optimista" Viktor Preiss tvoří velmi nesourodou mileneckou dvojici, která spolu prožívá "rok jedna" svého vztahu i "nového" života v poválečném Československu. Velmi mě zaujala romanticky laděná klavírní či cembalová hudba Karla Mareše, o dost méně pak jakási politická agitka odehrávající se v čase tehdy ještě skutečně demokratických voleb v Československu v roce 1946. Nebylo to sice nějak moc násilné, ale stejně mi to přišlo (oproti zbytku filmu) jakoby z jiného světa. Hezkou tečku v samotném závěru dodal kouzelně jemný úsměv Martičky Vančurové. (05.09.2018)

Film vystihuje část atmosféry ve společnosti v době, kdy byl natáčený. Zážitky v války na jedné straně a potřeba se s nimi vyrovnat (M. Vančurová), touhy a cíle pozemské na druhé straně, kolem kterého jen válka, a její traumata šla (mladý režisér V. Preiss).***Rozhodně nejde o film, který by byl špatný, ale po změně režimu je třeba najít ty osoby, co za špatnost minulého režimu mohli, zde režisér Jaroslav Balík, ale skoro vždy to dělají lidé, kteří jsou pasivní v každé době, ale s velkou potřebou někoho lynčovat, ačkoli jim podstata života a mechanismus společnosti neustále unikají. Chyby vidí u druhých, sebe z nich vyjímají. Tak to bylo a i bude.***A ještě je třeba dodat, že film byl nominován na Oskara, což je nepochybně velký úspěch. (18.09.2011)