Réžia:
Jaroslav BalíkKamera:
Jan ČuříkHudba:
Karel MarešHrajú:
Marta Vančurová, Viktor Preiss, Libuše Švormová, Petr Svojtka, Jana Švandová, Ota Sklenčka, Bedřich Prokoš, Jiří Kodet, Jan Teplý st., Naďa Konvalinková (viac)Obsahy(1)
Konec války přinesl těm, kteří se ho dožili, nejen radost, ale také vážná traumata z trýznivých zážitků. Když nadšený filmový amatér, poněkud lehkomyslný mladík Pavel okouzleně natáčí plachou, do sebe uzavřenou dívku Helenu, netuší, že ona má za sebou zkušenost s koncentrákem. Vznikající milostný vztah mezi nimi je proto křehký a snadno zranitelný. Jako zajímavost lze doplnit, že původně měla být dívka židovského původu, ale tato okolnost musela být zamlčena. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (61)
Úspěšný, byť ne zcela špičkový pokus o ztvárnění příběhu z prvních týdnů a měsíců svobodného života, jak jej žily a prožívaly desítky tisíc tehdejších mladých lidí, dnešních rodičů a prarodičů současné starší a střední generace, poskytl velmi dobrou startovní příležitost dvěma nadaným protagonistům tehdy nastupující mladé herecké generace. Samozřejmost ztvárnění může vést k poněkud ukvapenému soudu o mělkém uchopení i vyznění PŘÍBĚHU. Existují-li takové výhrady, postačí srovnání s většinou současné produkce, abychom se vrátili velmi rychle do skutečnosti. Tendenční se pak poměrně rychle stane zajímavým a podnětným. ()
Dvojice zastižená v poválečném období, kdy je ve ztracených ideálech těžké hledat další smysl života. Někdo na to jde přes šestákový optimismus, jiný (jiná) přes vynucený pragmatismus. Režijně skvěle rozehraný příběh se časem rozběhne (teda spíš rozchodí, páč hlavní dvojka pořád někde tápavě šmajdá) málem do ztracena. Naštěstí na konci vše zachrání usměvavé oči Marty Vančurové. ()
Vlastne som si tento film pozrel iba preto, že i pre mňa bol rok 1946 rokom jedna. Poetické filmy hodnotím podľa vyvolanej odozvy. A tá v tomto prípade nebola priaznivá. Omšelý príbeh, množstvo klišé a neprirodzene prehnaný prejav Viktora Preissa ma skôr rozčuľovali, než nadchýnali. Na druhej strane som ocenil množstvo krásnych záberov i štandardne nenápadný a preto dobrý prejav Marty Vančurovej. V inej dobe by bolo možné viac vyťažiť z morálky a svedomia statočných občanov, ktorí si prerozdelili židovské majetky a ich vlastníci sa v rozpore s očakávaniami vrátili. Len by to nemohol režírovať Balík. ()
Film vystihuje část atmosféry ve společnosti v době, kdy byl natáčený. Zážitky v války na jedné straně a potřeba se s nimi vyrovnat (M. Vančurová), touhy a cíle pozemské na druhé straně, kolem kterého jen válka, a její traumata šla (mladý režisér V. Preiss).***Rozhodně nejde o film, který by byl špatný, ale po změně režimu je třeba najít ty osoby, co za špatnost minulého režimu mohli, zde režisér Jaroslav Balík, ale skoro vždy to dělají lidé, kteří jsou pasivní v každé době, ale s velkou potřebou někoho lynčovat, ačkoli jim podstata života a mechanismus společnosti neustále unikají. Chyby vidí u druhých, sebe z nich vyjímají. Tak to bylo a i bude.***A ještě je třeba dodat, že film byl nominován na Oskara, což je nepochybně velký úspěch. ()
Otčenáškovi texty patřily mezi dobře zfilmovatelné a zfilmované. Jako klukovi se mi líbil Občan Brych. Milenci jsou romantickým filmem se všemi romantickými prvky; s hlavním tématem překonání odporné dlouhodobé zkušenosti láskou a mateřstvím. Oba protagonisté jsou velmi sympatičtí, i když se jejich hereckost ztrací před vedlejší rolí Libuše Švormové. Porovnání s romantickými příběhy dnešní doby je rozhodně na místě - viz sportovec (v prafrázi): někdejší tendenční se dnes stává zajímavým a podnětným. ()
Galéria (32)
Zaujímavosti (6)
- Film byl natáčen v městečku Rataje nad Sázavou a místní kino bylo při jeho vysílání vyprodané. (VMa)
- Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1974. (orkadimenza)
- Milovníci legendy českého jazzu Evy Olmerové ji mohou vidět a slyšet jako barovou zpěvačku v úvodu filmu. (Adam Bernau)
Reklama