Číslo sedmnáct

Snímek jsem si vybral čistě namátkou z množiny starých, britských kriminálek, takže mě silně překvapilo jméno režiséra v úvodních titulcích. Po prvních deseti minutách jsem si nebyl jistý, zda sleduji film nebo koncert filharmonie doplněný o pohyblivé obrázky. Já tedy chápu, že snímek není dědečkem ale spíše pradědečkem nebo prapradědečkem, ale ani tak jsem se nedokázal přimět k tomu, aby se mi líbil. Kdyby šlo o můj první film Alfreda Hitchcocka, nevím, jestli bych stál i o nějaké další setkání s jeho tvorbou. Nepřesvědčily mě zvuky, které dokázaly proniknout často ohlušující hudební kulisou, nezaujalo mě prostředí (ani schodiště, ani vlak) a mé pocity ještě zhoršil zachycený projektil i krajně bizarní pěstní souboje. Pravda, k mému nekomfortnímu rozpoložení přispěl i opakovaně padající internet, ten už ale jen dokreslil celkový pocit zmaru. S blížícím se závěrem se situace věru nelepšila a klišoidní finále už to neštěstí jen dokonalo. Jednu pěticípou jsem tak pohodil jen za tu zkušenost, že jsem mohl vidět záležitost z dvaatřicátého. / Poučení: „Tady jsme všichni Barton“ (14.09.2024)

První půlka filmu je veskrze slušný thriller, obzvlášť na svou dobu. Bohužel každou příbívající minutou se film řítil čím dál níž v mém hodnocení a to především díky dosti nepřesvědčivému a hlavně zamotanému ději, který se sice částečně na konci rozmotal ale stejně už to celkový dojem z filmu nezachránilo. Jinak mimochodem bych ale neřekl že film pochází z roku 1932, tipnul bych to spíše tak na rok 1928 nebo i níže, někde do němé éry. 55% (27.01.2009)

Hlavní hrdina náhodou vejde jednoho večera do opuštěného domu na prodej, kde najde mrtvolu a neznámého muže jménem Ben. Zabitý má u sebe zbraň a pouta a v domě s číslem 17 se pohybuje ještě mnoho dalších lidí... Ale to je teprve začátek komplikované zápletky, která se točí kolem čísla 17, ukradeného náhrdelníku a útěku gangsterů ze země. Jeden z prvních zvukových filmů Alfreda Hitchcocka vznikl podle divadelní hry a je to na něm dost poznat, snímek je velmi statický, je zde hodně dialogů, ale pramálo pořádného děje. (Na konci je tedy povedená akční autobusová/vlaková honička pár minut). Celý film je hodně zmatený, snad všechny postavy nosí klobouky, mnoho jich mělo knír - podle čeho jsem se měl orientovat?, a vůbec nemá strukturu klasického hollywoodského filmu. A také je dost ukecaný, zvláštní věc u Hitchcocka, který dával přednost vizuální stránce před dialogy. Ostatně on sám byl k tomuto dílu kritický. Chyba je určitě na mé straně, ale velmi špatně jsem se v ději orientoval. To platí hlavně pro první půlku, druhá už je zřejmější a jednoznačnější. Ale jako celek mě to moc nebavilo. Jsem rád, že se kinematografie tak vyvinula, že už o pár let později mohl Hitchcock stvořit svá geniální mistrovská díla. (07.05.2010)

Zo zaciatku to vyzera ako stylisticke cvicenie na temu nemecky expresioznizmus, aby sa to zvrtlo na prekombinovanu gangsterku a nakoniec to vyvrcholilo ako velkolepy akcnak. Plus samozrejme tradicny Hitchov humor, obcas az na hranici komedie. Navyse to ma splaseny dej (film ma iba nieco cez hodinu) , takze to aj vdaka niekolkym sialenym zvratom nema kedy nudit. Skvela zabava. 8/10 (04.05.2020)

3/4 filmu se odehrávají ve starém prázdném domě, kde se divák pokouší nalézt nitky příběhu, jak jinak divadelní hry. Obdivuju, jak Hitch dokázal natočit tak úžasně vygradované napětí už v roce 1932. Obrovskou slabinou je zmatený děj, který se sice na konci jakž takž vysvětlí, nicméně to kazí výsledný dojem (nutno napsat, že scénář je z Hitchovy tužky... asi neměl svůj den). Zběsilé finále ve vlaku a autobusu patří k výrazným kladům Hitchových raných filmů. (05.09.2007)