Okno do dvora

Pod Hitchcockovou sádelnatou slupkou bilo srdce romantika. Ale představte si, co by se stalo, kdyby přišel za producenty a řekl "Pánové, mám nápad na další film. Ale tentokrát žádný thriller. Natočím romantickou komedii!" Budil by stejnou důvěru jako notorický alkoholik, škemrající o peníze na čaj. Takže na to šel od lesa a znamenitou romantickou komedii natočil pod pláštíkem znamenité detektivky. Vyšetřování vraždy je v Okně záminkou, která slouží Grace Kellyové jako příležitost k demonstraci toho, že je ženou mimořádných kvalit a zalouží si být Jimmym Stewartem vzata na vědomí. I kdyby v životě nenatočila nic víc, stejně bych ji zbožňoval. 100% (02.10.2006)

Že je Hitchcock Majster, dokazuje i týmto filmom .... Je to vlastne psychologická hra na sledovačku, kde sledujeme len pantomímu bez slov, a význam činov si musíme domýšľať. A o to tu ide. Domýšľať si vraždu, samovraždu, milenecké orgie, či hádku.... alebo je to trochu inak .....? Napätie v Okne do dvora sa dá cítiť až v druhej polovici filmu. Škoda , že to nie je od začiatku .... BTW, nepochopil som, ako sa môže taká bohatá a distingvovaná slečna až tak "vnucovať", bez toho, aby nahnevane netresla dverami bytu muža, ktorý o ňu nestojí z dôvodu veľkých "sociálnych rozdielov" (17.11.2005)

(1001) Ty neustálé zatmívačky! Příliš okaté ukončení obrazu, příliš málo času na rozeznění pocitu. Nad pohyblivými rozhledy z okna se pousměji, ale chybí mi gradace, napětí, nějaké odlišení od formálního cvičení. Když jsem viděla, že Grace Kelly hrdinu políbila rty natřenými výraznou rudou rtěnkou a na jeho tváři po nich nezůstaly žádné stopy, tak jsem se musela zabavit představou, že její figuru nikdo jiný než hlavní hrdina nevidí a že je to duch, který ho pomáhá strážit před pocitem bezmoci poté, co se jeho naivní pohled na dobrodružný svět z odstupu přes foťák začal hroutit, a co si uvědomil, že je malý chlapeček uvězněný v těle starého muže, po jehož smrti se na světě nic nezmění. Jimmy Stewart je totiž ve své roli velmi úsměvný a v jeho klatě modrých očích mi chybí jiskra inteligence nebo nějaké vědomé přítomnosti. Kdyby se tak tvůrci nezaobírali zaváděním tekoucí vody do všech fiktivních studiových bytů a raději se soustředili na to, aby ten vesmír vypadal skutečný i na plátně. (16.03.2015)

.... a pak hlavní (negativní) postava pohlédla tím nejděsivějším pohledem směrem k Stewartovi, který držel v rozklepané ruce dalekohled a já (člověk, který se rozpadá na kusy v podobných situacích) hledám svůj dech, kterej je momentálně někde v koutě a ječí hrůzou. Nechápu to. Střih. Tma, klapání bot na chodbě a následnej stín pod prahem dvěří, který značí, že tady půjde za chvíli do tuhýho. ŠLO. Hitchcock saje z diváka všechnu energii, aby ji vzápětí vhodil zpět v podobě velkýho a v té chvíli naprosto oprávněnýho: "Ufff!". Jak jsem říkal, nechápu jak to, že Alfred skoro celý film táhá za nitky úplně v poklidu. Nemůže nastat nic, co byste nečekali, říkáte si. Pak příjde perfektní facka, která vás probere a utvrdí v tom, že v Alfredovo filmech člověk nikdy neví a mlčíte. Zpocenej a totálně vysátej odcházím do sprchy, abych si nakonec film přehrál v hlavě ještě jednou a utvrdil se v tom, že Hitch je obchodník s hrůzou! Takhle se to dělá, páni režiséři... (15.02.2009)

Hitchcock 50. let, to jsou především všechny ty slavné filmy se Stewartem a Kelly, v Oknu do dvora je máme hned oba. Není to špatné, sledovat ten vztah morouse upoutaného na křeslo s nohou v sádře a jeho snahu se rozejít s načančanou blondýnkou, jejíž jediná starost je naškrobená sukně. Díky mikrosvětu pavlačového dvora se toto vztahové nic mění v atraktivní detektivku a nakonec i ten vztah hlavních hrdinů se mění v cosi, co stojí za pozornost. Vcelku příjemný zážitek, vhodný k občasným reprízám. (05.06.2017)