Mrtvá a živá

Na MRTVÉ A ŽIVÉ aka REBECCE je pro mě pozoruhodné, jak je vlastně z dnešního pohledu úplně jiná, než pravděpodobně byla tehdy. Tehdy šlo primárně o Selznickův film, o "nehitchcockovské" melodrama, o veskrze romantický příběh s pohádkovým základem. Hitchcock ten film tak moc neměl rád, že si o mnoho let později v ROZHOVORECH s Truffautem ani správně nepamatoval, o čem byl. Ovšem z dnešního pohledu jde o se vším všudy hitchcockovský film, do něhož se jeho způsoby snímání prostoru i lidských tváří, práce s pohyby kamery i precizně načasovými střihy během rozhovorů, stejně jako thrillerový motiv vyděrače a zesilovaného napětí promítly mnohem významněji, než si byl sám vědom a než bylo možno v té době rozpoznat. Dnešní sledování filmu optikou hitchcockovských schémat do značné míry potlačuje aplikaci interpretačních schémat dobových. Klíčovým se stává labyrintický prostor domu a nevyzpytatelnost jednání všech postav kolem naivní hrdinky (která rozhodně nezmoudří, jen nahradí jednu naivní víru jinou). Romantické interpretační schéma je zatlačováno do pozadí schématy thrillerovými, jak nás naučily pozdější filmy jako PODEZŘENÍ (1941), ANI STÍN PODEZŘENÍ (1943), POCHYBNÁ ŽENA (1946), VRAŽDA NA OBJEDNÁVKU (1954) či PSYCHO (1960). Navíc je film precizně rytmizován, každou půlhodinu přichází posun v perspektivě - a poslední půlhodina po klíčovém odhalení je pak "čistým" hitchcockovským thrillerem, ve kterém se na jedné straně musíme ptát, nakolik je Olivierova postava vlastně upřímná a nakolik všemi kolem sebe manipuluje, a na druhé straně cítíme hluboký odpor i zneklidnění stran vyděrače a jeho metod. Ano, původní Selznickova REBECCA je pro většinu diváků již mrtvá, zatímco ta druhá Hitchcockova REBECCA je dodnes živá a svěží - ačkoli by to zřejmě nejvíce překvapilo právě Alfreda Hitchcocka. (06.02.2020)

Nejako nemôžem prísť na chuť filmom maestra Hitchcocka. Zrejme to bude kvôli tomu, že veľa režisérov, ktorí prišli po ňom, sa učili práve na jeho filmoch, on im bol inšpiráciou a tak po všetkých tých novších filmoch mi už tie jeho nepripadajú ničím výnimočné, s výnimkou Psycha. Toto je jediné jeho dielo, ktoré dostalo Oscara za najlepší film, takže som čakal niečo výnimočné, okrem spracovania aj silný príbeh, no ten je celkom jednoduchý a vďaka prehnanej stopáži nudný. Odkedy prídu mladomanželia do sídla Manderley, tak si mladá pani len zvyká na nový veľký dom a popri tom stále myslí na mŕtvu bývalú pani domu. Nič zaujímavé, dramatické, či thrillerové sa nedeje, všetko je v pohode, no ona sa správa, ako keby za každým rohom bolo strašidlo a tá afektovanosť Joan Fontaine mi išla dosť na nervy. Čakal som, že aspoň na koniec nás čaká nejaké prekvapenie, zvrat, čokoľvek zaujímavé, no nič také, záver je tiež o ničom, bez nejakej pointy. Nič hodné zapamätania tento film nemal. (01.12.2015)

Bylo-li někdy na tomto snímku cokoli hrůzostrašnýho, tak to za ta léta patrně vybledlo. Já jsem byl mírně znepokojen pouze z upjatýho kukuče paní Danversové, kterou bych poslal na dlažbu kopem do sedacího nervu ihned po příchodu na Manderley. Jenže to by pak nebylo vůbec žádný drama. Takhle je tady alespoň souboj živý paní de Winter se svou mrtvou předchůdkyní. Jenže Mrtvá byla dokonalá a evidentně již nehodlá udělat žádný chyby, kterými by si zkazila posudek. Ustojí to Živá, rozbije něco, omdlí či snad skočí? Toť je otázka, kterou je třeba zabývati se, nicméně na můj vkus mne Mistr napětí tentokrát napnul příliš něžně. (29.11.2015)

Tuhle jsme jeli se synem tuším z Budapešti a on se díval na tento film, a já zjistil s velkým překvapením, že jej zde nemám ohodnocený. Nu, asi už nedám dohromady tak sofistikovaný text jako kdysi na FAMU, ale mně se ten film líbí. Jak jednotlivými záběry, se kterými si Hitchcock společně s kameramanem důsledně vyhráli, tak vedením příběhu s několika zvraty, tak herectvím Laurence Oliviera, který zde hraje tak dokonale, že by mohl být padouch i hrdina, takže jeho úloha v příběhu je celou dobu krásně nejasná. Vadilo mi jen přehnané, někdy až afektované herectví Joan Fontaine, a ten přerod od naivky v protřelou ženu jsem jí moc nevěřil, a pak ty spousty náhod, jenže ty jsou už takový Hitchcockův trade mark. Stejně jako happy endy, protože jak sám řekl, chce lidi bavit, ne jim přidávat na životních depresích. (19.08.2023)

Ještě nikdy jsem nezažila tak kontrastní rozdíl mezi originálem a dabingem - ČT2 uvedla tento film v rámci "Filmových návratů", ovšem nějak se jim to nepovedlo - první 2/3 filmu pustili pouze originál v angličtině, což vůbec nebylo na škodu; pak si toho asi nějak "všimli", na chvíli vypadl zvuk a pak najednou běžel český, zcela otřesný, dabing. Přesto nešlo nevidět, jak vynikající je "Rebecca" film. Jen škoda té atmosféry... (30.07.2006)