Reklama

Reklama

Mladá žena se vášnivě zamiluje do bohatého, nedávno ovdovělého šlechtice Maxima de Wintera. Po brzké svatbě odjíždí na jeho panství, kde společně žijí na zámku Manderley. Na láskyplný vztah novomanželů však padá všudypřítomný stín první de Winterovy manželky Rebeky, která zahynula za zvláštních okolností. Dům je naplněn jakýmsi nevyslovitelným napětím a stísňující atmosférou, která na novomanželku padá doslova na každém kroku. Ta je také přesvědčena, že manžel na krásnou Rebeku neustále vzpomíná, a proto jí není schopen věnovat potřebnou pozornost a cit... Příběh napsala spisovatelka Daphne du Maurierová a do filmové podoby převedl slavný režisér Alfred Hitchcock (jenž stejně úspěšně natočil i její romány Hospoda Jamaika, Ptáci). Děj je soustředěn na starém šlechtickém sídle, kde výprava, nasvícení interiéru a důmyslná kamera (zachycující například v jediném záběru hlavní hrdinku a nehybný obličej postavy, která jí nahání strach) přispívají k stupňování napětí. Roli Maxima de Wintera ztvárnil Laurence Olivier, jeho novomanželku představuje Joan Fontaineová, hospodyni Danversovou hraje Judith Andersonová. Film v roce 1941 získal dva Oscary: za nejlepší černobílou kameru (George Barnes) a jako nejlepší film (producent David O. Selznick). (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (223)

Aluska88 

všetky recenzie používateľa

A půl. Česká televize vysílala tento snímek ve velmi pozdním čase a se svou dvouhodinovou stopáží ve mně vzbudil lehké obavy, aby se mě během sledování nezačala zmocňovat únava. Jenže Hitchcock je mistr a zase to dokázal:) Od začátku až do konce jsem měla smysly zcela nastraženy, byla jsem připoutána k obrazovce a s napnutím, občasným strachem i otevřenými ústy, jsem pozorovala toto ohromující dílo. Rozhodně mě neuspalo, zato mě však dokonale probralo, nedalo mi ani na chvíli vydechnout, ani mi nenabídlo slabší místo, kde bych měla nutkání se podívat na hodiny. Na ty jsem se podívala až deset minut před závěrem:) Děj má spád od úvodních titulek až do závěru. Excelentní výtvarné zpracování exteriérů i interiérů samotného sídla Manderlay, postupné překvapivé vyjasňování zápletky, bravurní hra se světly a tmou, hustá atmosféra, neustálé napětí doplňované ráznou hudbou, okouzlující Joan Fontaine a fenomenální vrcholná a tajemná postava celého snímku, paní Danversová. Měla jsem díky ní dojem, že už asi tuším, kde hledalo inspiraci spousta současných tvůrců ve svých filmech, pro postavy záhadných a zvláštních služebných s kamennou tváří a chladným odstupem:) Možná, že nebýt jí, ztratila by Mrtvá a živá hodně ze svého kouzla. Nad honosným panstvím se vznáší stíny minulosti a uvnitř neustále obchází postava v černém... Tehdy museli zřejmě diváci zažívat v "biografech" doslova infarktové stavy. Uběhlo již přes sedmdesát let a já se dokázala leknout tak jednoduchého "strašícího" prvku, jako otevírajících se dveří nebo větrem náhle otevřeného okna. To mi dokazuje, že Hitchcock bude svým mistrovstvím a tvorbou vždy umět překonávat dobu. ()

k212 

všetky recenzie používateľa

Jedna ze tří knih, které jsem kdy od Daphne DuMauier přečetla je právě Mrtvá a živá, kniha mě tehdy skutečně nadchla, i přestože je toto dílko neprávem řazeno do červené knihovny. Dvě knihy a jednu povídku úspěšně zrežíroval Alfred Hitchcock, což se mi jeví jako osudová spjatost. Ač mistr thrillerů nebyl ještě na výsluní své slávy a ve své tvůrčí superkondici, Mrtvá a živá je velmi povedená a napínavá adaptace. Což je rovněž podpořeno nesmírným charismatem Laurence Oliviera a civilně příjemným projevem Joan Fontainové. ()

Reklama

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Alfred Hitchcock dodnes patří mezi nejslavnější a nejuznávanější režiséry, i on si ale svou pověst musel pochopitelně vybudovat. Snímek Rebecca z roku 1940 poté není prvním Hitchockovým filmem, přece jen měl tou dobou už za sebou snímky jako Vražda!, Muž, který věděl příliš mnoho nebo Sabotáž, právě Rebecca je ale víceméně prvním filmem, který se dočkal výraznějšího kritického ohlasu a vůbec jako první Hitchockův snímek to dotáhl až na Oscary, kde dokonce vyhrál Oscara za nejlepší film. A šlo tak trochu o zásadní bod Hitchockovy kariéry, po kterém teprve došlo na další legendární snímky jako Okno do dvora, Vertigo nebo Psycho. Osobně mám filmy Alfreda Hitchocka velmi rád a velmi rád se nyní aktivně věnuji dohnání jeho tvorby, Rebecca mi ale prozatím z pětice dosud viděných filmů (další čtyři jsou Vertigo, Okno do dvora, Psycho a Provaz) nejslabší a to z důvodu toho, že mi nepřijde tak brilantně vystavěná a že by hned Hitchock předvedl svůj specifický rukopis, který jeho vrcholné filmy odlišuje od veškeré konkurence. Zároveň mi nepřišlo, že by z románu Daphne Du Maurier vytáhl kdovíjak zajímavé charaktery a i přes to, že má v ruce silné herecké talenty mu ty samotné postavy nestačí k tomu, aby se s nimi dal vystavět ten nejlepší možný příběh. Přes tyto lehké výtky je ale Rebecca pořád mistrovskou filmařskou práci a Hitchockovi se opět daří vystavět naprosto perfektní mrazivou atmosféru a klasicky si vyhrává s faktem, že je příběh tak trochu zamotaný a všechny triky z rukávu nevysolí při první příležitosti. Hitchcock zde vlastně pracuje s pohledem na jedno klasické manželství, které je ovšem právě okořeněné tou thrillerovou zápletkou, která je správně hitchcockovsky napínává a filmařsky krásně uhlazená. Hitchockova Rebecca je vlastně jedna z těch klasik 40. let, která své kouzlo neztratila, přesto ale tak trochu zestárla, což se právě o jiných Hitchcockových filmových klasikách říct nedá. Ani zvraty dle mně zde Hitchcock neprodává tak výrazně jako u svých příštích snímků a i přesto, že jsou vidět očividné trademarky, tak bych se vlastně nedivil, kdyby v době vzniku film točil někdo spíše inspirovaný Hitchockovým stylem. Režie a s ní ujmutí celého příběhu je klasicky vynikající jak se na Hitchocka patří, přece jen to ale opravdu je tak trochu slabší odvar toho na co je člověk od mistra thrillerů zvyklý. Laurence Olivier je famózní, Joan Fontaine je velmi dobrá a Judith Anderson je velmi super. Tahle herecká trojice ve finále finální dojmy dává přece jen o kousínek výš než od hranice dost nadprůměrné atmosféricky zdařilé práce, což je na poměry Hitchockových klenotů prostě tak trochu málo. Pořád je ale Rebecca ukázka Hitchockova specifického režijního talentu, která rozhodně ani po svých 80 letech neurazí..... ale zamilovat se do ní jde přece jen tak trochu těžko. ()

freddy 

všetky recenzie používateľa

Osudové setkání, osudová láska, osudová změna v životě. Láska ruku v ruce se zklamáním, které logicky musí nastat. když mladá chudá dívka nahradí v honosném sídle zesnulou manželku místního bohatého majitele. Ve své podstatě se jedná o velmi jednoduchý příběh, který je vyprávěn místy rozvlekle a spíše jako červená knihovna. Jenže Alfred Hitchcock by asi obyčejnou červenou knihovnu netočil, takže tady máme velmi rozlehlé temným chladem dýchající sídlo v lesích u moře, a cosi tajemného, co nutí hlavního hrdinu k náladovosti. A právě vizuální stránka je zde bohužel tím, co výrazně přebíjí děj. A to asi není úplně ideální. Ale rozhodně stálo za to se s filmem potkat. [Noir Film Festival 2019] ()

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

Rebecca: mrtvá svým tělem na dně moře – živá svou duší neustále přetrvávějící v mysli protagonistů příběhu. Pro diváka tajemná, neb ten jí nezahlédne ani jednou na fotce či ve flashbacku z minulosti, přesto tvoří jednu z hlavních postav, jejíž (ne)přítomnost zasahuje do veškerého dění. Skvěle vystavěný mysteriózní příběh s kapkou romantiky i zločinu mi nabídl přesně ten zážitek, jaký bych od legendárního filmu proslaveného režiséra měl a chtěl očekávat. Skvělí herci, výborně rozehraná zápletka od samého počátku, dobře promyšlené a pro diváka překvapivé zvraty, pohltivá atmosféra starého gotického zámku... Je to asi poprvé, kdy jsem prakticky bez výtek nadšen z díla Alfreda Hitchcocka, což mi naznačuje, že své výrazné resty v mistrově bohaté filmografii bych mohl začít napravovat častěji a s daleko větší chuti, než tomu bývalo doposud. 90% ()

Galéria (114)

Zaujímavosti (31)

  • Vzťah pani Winter (Joan Fontaine) a pani Danvers (Judith Anderson) je vykreslený nielen v scenári, ale aj výtvarne, ako nehybný obličaj vs obličaj, ktorému ten nehybný naháňa strach, resp. obeť vs katan. Hitchcock na to išiel systematicky. Pani Danvers sa skoro vôbec nepohybuje, prakticky ju v záberoch nevidno v pohybe. Keď je v miestnosti pani Winter a začuje nejaký zvuk či hlas, hneď jej odpovedá pani Danvers, ktorá stojí a stojí tak, ako by tam bola odjakživa. Bol to spôsob ako to ukázať z pohľadu hrdinky – nikdy nevedela, kde je pani Danvers, a to bolo ešte údernejšie. Keby divák mal možnosť vidieť pani Danvers ako chodí, poľudštilo by ju to a to Hichcock nechcel. (Biopler)
  • Paní Danversová skoro nikdy není vidět v chůzi. Zdá se, jako by klouzala. (Kulmon)
  • Druhý film Alfreda Hitchcocka založený na románu Daphne Du Maurier (první byl Jamaica Inn z roku 1939). (Kulmon)

Súvisiace novinky

Noir Film Festival 2019: Zítřek nemá šanci

Noir Film Festival 2019: Zítřek nemá šanci

17.08.2019

7. ročník unikátní přehlídky klasik, ale i pozapomenutých klenotů z bohaté pokladnice filmu noir představí snímky tematizující loupež, výběrovou retrospektivu noirových děl Fritze Langa, rozmanitou… (viac)

Hitchcockovská klasika se dočká remaku

Hitchcockovská klasika se dočká remaku

15.11.2018

Britský filmař Ben Wheatley (High Rise, Křížová palba) natočí remake klasického hitchcockovského thrilleru Mrtvá a živá. Hlavní role si v gotické romanci zahrají Armie Hammer (Dej mi své jméno) a… (viac)

Reklama

Reklama