Mrtvá a živá

Tak trochu jiný Hitchcock, než co znám, ale musím říct že povedený. První polovina je skvělá, tak zvláštně "romanticko-mrazivá" - nová paní de Winter (zvláštní, že se během celého filmu nedozvíme její křestní jméno) si musí zvykat na obrovský dům plný služebnictva, ze kterého jde občas strach (z paní Danvers nejen občas, ale pořád) a kteří ji pořád porovnávají s minulou paní domu Rebeccou. Navíc její manžel Maxim se při jakékoliv vzpomínce na svou zesnulou ženu chová víc než podivně... Druhá polovina, kde se začne vyšetřovat a vysvětlovat už tolik poutavá není, ale i tak jde o zajímavé dílko, které by nemělo zůstat bez povšimnutí. (18.11.2007)

Ještě nikdy jsem nezažila tak kontrastní rozdíl mezi originálem a dabingem - ČT2 uvedla tento film v rámci "Filmových návratů", ovšem nějak se jim to nepovedlo - první 2/3 filmu pustili pouze originál v angličtině, což vůbec nebylo na škodu; pak si toho asi nějak "všimli", na chvíli vypadl zvuk a pak najednou běžel český, zcela otřesný, dabing. Přesto nešlo nevidět, jak vynikající je "Rebecca" film. Jen škoda té atmosféry... (30.07.2006)

Osudové setkání, osudová láska, osudová změna v životě. Láska ruku v ruce se zklamáním, které logicky musí nastat. když mladá chudá dívka nahradí v honosném sídle zesnulou manželku místního bohatého majitele. Ve své podstatě se jedná o velmi jednoduchý příběh, který je vyprávěn místy rozvlekle a spíše jako červená knihovna. Jenže Alfred Hitchcock by asi obyčejnou červenou knihovnu netočil, takže tady máme velmi rozlehlé temným chladem dýchající sídlo v lesích u moře, a cosi tajemného, co nutí hlavního hrdinu k náladovosti. A právě vizuální stránka je zde bohužel tím, co výrazně přebíjí děj. A to asi není úplně ideální. Ale rozhodně stálo za to se s filmem potkat. [Noir Film Festival 2019] (24.02.2020)

Můj asi třetí Hitchcockův film po jeho dvou velkých legendách Psycho a Ptáci. A hned jsem poznal, co mi na něm bude nejvíce vadit. Zadní projekce! To, že je ve snímcích 40. až nějakých 70. let jízda autem natočena výhradně před stěnou, i přesto, že se každou chvíli objeví střih na auto z pohledu třetí osoby (z venku), které je ve skutečném prostředí (prostě normálně na silnici), takže ven s autem stejně štáb šel, jsem si už zvykl. V Rebecce mě však dostala jedna pasáž, kdy jde tuším hlavní pár lesem, lesem! A i tam si Hitchcock vypomohl tím humusem, i s obligátním nepřirozeným zrychlením pozadí na stěně. Nechápu. Jinak byla první hodina neskutečně špatná. Pak se však, k mému neskonalému překvapení, něco začlo dít a to něco mě naprosto přikovalo k pohovce, nebýt mého dědy, který mě vyhodil za účelem sledování Sportky a já tak musil jít na poslední minuty sledovat do sklepa nepříjemně zrnitou obrazovku. Ani jsem nečekal, jak mě tato skutečnost naštve. Rozřešení sice nebylo nic moc, ale ta závěrečná třičtvrtě hodinka byla skutečně báječná. (30.07.2006)

Spíše potěšení z krásné, elegantní filmařiny ranného Hollywoodu v honosných kulisách a s výborně vybranými a stylizovanými herci, než z příběhu. Ten už dnes nedokáže strhnout jako v době svého vzniku, a rouško diváckého vzrušení přináší až závěrečným rozkrýváním pravdy. Navíc, úzkostnou pozici hlavní hrdinky v příběhu více procítí ženské, než mužské publikum. Pro mě je Rebecca především o star-power charizmatu Laurenca Oliviera, dizajnu a atmosféře pochmurného sídla Manderley a černé siluetě tajuplné hospodyně v interiérech s dlouhými záclonami. Tedy o prvcích, které Hitchock později zužitkoval ve výraznějších a pro mě důležitějších dílech. [Noir Film Fest] (26.08.2019)