Povraz

Nesmírně zajímavý film nejen svou zápletkou konstantně stupňující napětí, ale také formou, tedy desetiminutovými záběry. Aristoteles by byl nadšen touto jednotou místa, času a děje a i divák může být nadšen, když vidí, že z dobrého scénáře jde vytvořit v jednom jediném bytě během pár minut amosféra, která by se dala krájet nožem. Skvělý důkaz Hitchcocka mistrovství, které dokládá, jak vynalézaví byli režiséři v minulosti. (25.02.2010)

Nie nadarmo sa hovorí, že tento film bol v rámci Hitchcockovej tvorby dosť podcenený, no časom sa z neho zaslúžene stal podobný hit a klasiky ako napríklad Psycho. Aj keď zatiaľ len málo filmov z tvorby majstra napätia vo mne vyvolali päťhviezdičkové dojmy, a tento k nim bohužiaľ nepatrí, tak sa jedná o napriemerný thriller, v ktorom režisér na maximum využíva minimalistický priestor dvoch izieb, každý kus nábytku mal v deji svoje miesto, minimum hercov dokázalo uhrať skvelú, nezabudnuteľnú partičku a spleť dialógov tak, aby divák mal bez prestávky nad čím rozmýšľať. Neprestajne budované napätie, skvelo dotvorená atmosféra a psychológia postáv však nestačili na to, aby som v závere filmu onemel a nevedel sa postaviť zo stoličky. Napriek tomu sa jedná o nadpriemer a najmä so silnými odkazdmi aj na dnešnú dobu. 85%. (24.07.2013)

„Tento večírek vejde do historie.“ Tož ano, vešel. Alfred Hitchcock byl bezesporu vynikajícím, nápaditým filmařem, ale u některých jeho filmů mi připadá, že jsou tolik uznávané především jen pro jednu vybranou scénu nebo prvek (staticky nasmímaná akce na poli v Na sever severozápadní linkou, šokující vražda ve srpše v Psychu či příprava ptáků na útok v Ptácích a pod.), ale nejednou je tenhle jeden geniální, nadčasový a působivý prvek součástí celku pro mě spíše kolísavého, místy až omšelého. Tak jsem vnímal i Provaz, který se stal jedinečným zase nápadem natočit krimi thriller na jeden záběr bez viditelných střihů. Což je na svou dobu nápad hodně experimentální a určitě se cení, jenže přečkat půlhodinovou konverzaci hostů na oslavě, plnou dialogů o všem možném a často docela o ničem mi dalo hodně zabrat. Výborný úvod před večírkem a stejně zdařilé vyvrcholení po něm oplývá při tom skvostnou atmosférou a napětím, jenže ze samotného večírku se tohle všechno vytrácí a následkem onoho experimentu, který činí snímek něčím výjimečným, vznikla současně dle mého názoru i jedna pěkně dlouhá vata. A já se u případného čtyřhvězdičkového filmu nechci cca 30 z 80ti minut nudit, jakkoliv by byl zbytek výtečný... Navíc nepatřím ani k těm, kteří by se rozplývaly nad poválečným morousovitým Stewartem. Na druhou stranu mě zas dokázali hodně upoutat herci v postavách obou vinníků (Dall, Granger) a celkový dojem i v tomto směru vyvážit. [65%] (28.06.2021)

Zabít kamaráda není moc milé, zvlášť pokud se za chvíli má konat párty, na kterou byl pozván i bývalý profesor. Že by se mu to řeklo? Alfred Hitchcock se tentokrát spíše než na příběh soustředil na technickou stránku filmu, který bral v době vzniku jako náročnou výzvu. Rozhodnul se jej totiž točit zdánlivě jedním záběrem (cívky tehdy byly schopny pojmout jen deset minut materiálu, takže se muselo skrytě navazovat) a film je dodnes formálně fascinující, třebaže podobných experimentů od té doby vznikla celá řada. Jenže s přibývajícími minutami se pohled na nepřerušenou jízdu kamery omrzí a pozornost se obrací především k postavám, na kterých je celý film postavený. Výborní herci v čele s Jamesem Stewartem ženou slabší scénář kupředu až do vybroušeného finále, přičemž mezitím dojde i na typicky hitchcockovské scény napětí. Mistr nezklamal ani tentokrát, třebaže opustil vyzkoušenou montáž a vydal se úplně jiným směrem. (08.07.2002)

Experimentální „film o vraždě“ od mistra napětí, který není ani trochu napínavý. Hlavní problém tkví ve vyložení karet na samém počátku, kdybychom celou dobu nevěděli, zdali v té truhle skutečně někdo je, mohlo dojít k rozehrání nervydrásající psychologické hry, ale prvek tajemna film zcela postrádá. O Provazu se hodně mluví v souvislosti s jeho technickou stránkou, kdy budí dojem filmu bez jediného střihu, pochopitelně se jedná o dojem iluzorní. Celý děj je rozkouskován do několika přibližně desetiminutových výstupů na jejichž konci kamera obvykle zabere něčí záda, čili se celý obraz zahalí do naprosté tmy. Nápad to na tehdejší dobu byl velmi odvážný, jen by si zasloužil uplatnění v lepším filmu. Hitch si ukousl příliš velké sousto, byl to jeho první barevný film a herci působí místy dost zmateně (i James Stewart občas váhá, kde se postavit, aby jej kamera mohla zabrat ze správného úhlu). Na druhou stranu, v Provazu je mnoho skvělých scén (např. postupné odklízení věcí z truhly sledované zcela statickou kamerou), což je luxus který většina tříhvězdičkových filmů postrádá, takže tentokrát za slabší čtyři. 75% Zajímavý komentář: Douglas (20.08.2006)