Povraz

Snímku se musí nechat, že byl dobře odvyprávěn, to Hitchcock zkrátka umí. Klasická konverzačka. Ale zápletka byla hnusná a scénář mizerný. Dva přátelé se rozhodnout jen tak z plezíru zabít třetího. Jeden je zhýralý synáček, trochu magor, co vede řeči o nadřazené rase jako Hitler, druhý je spíš vyklepaný. A pak ho odklidí do truhly a ve stejné místnosti uspořádají oslavu s jeho rodinou a přáteli. Ukázka diletanství – vražda ve více lidech zvyšuje riziko prozrazení, nota bene když je jeden z nich labilní, ke všemu si pozvat společnost a navíc někoho, o kom vím, že mu to pálí! Zajímavá rekonstrukce, ale jako film se mi to nelíbí; nemohl jsem se chytit ničeho, co by někam směřovalo. # [viděno: v noci, TV, sluchátka] # příběh 5 | hudba ? | humor 0 | akce 0 | napětí 3 | pustil bych si znovu 3 (23.08.2012)

Ďalšie veľké dielo pána Hitchcocka mám za sebou. Musím povedať, že to rozhodne bolo netradičné svojím spracovaním a pútavé ako každý jeho film. Je tu opäť vidieť typický Hitchcockov minimalizmus, ktorý v jeho filmoch obdivujem. Celý dej sa odohráva v priestoroch jedného bytu a zaobíde sa takmer bez strihu. Bohužiaľ aj bez nejakého výraznejšieho zvratu. A ponúkne aj niečo na zamyslenie. (01.03.2012)

Tak jsem si dal Hitchi dneska k oběhu jednohubku, kterých se v tvé režijní filmografii moc nemáš. Krátká stopáž, jeden byt, pár herců v čele s vynikajícím Jamesem Stewartem, to celé bez střihu a s obyčejným - na tvé poměry - scénářem. Neoslní ani neurazí, takové divadelní představení na plátně, čemuž nasvědčují herecké výkony, Grangerova teatrálnosti je nepřehlédnutelná, hlavně na začátku a při konci, jak se snaží hrát opilost. Dall přehrával. Nejlíp z toho vychází dvorní herec Stewart, po jeho příchodu je vnesena do Provazu hutnějšíatmosféra, která pokulhávala díky veškerému objasnění v prvních minutách. Točit na jeden zátah nebylo vůbec špatné, hlavně při konci, když James popisuje "svoje" provedení vraždy kamera čaruje. Na tohle Hitch vsázel a jaksi zapomněl na scénář, který vaří z vody a snaží se ukuchtit něco extra, ale to se bohužel nedaří. Tři a půl hvězdy. (18.06.2008)

Více než filmařské cvičení toho, zda film funguje skvěle i beze střihu, který je na svou dobu limitovanou délkou filmového kotouče o to víc působivější. Hitchcock je mistrem napětí a tentokrát je jeho bombou pod stolem mrtvola ve skřínce. Díky tomu je celý večírek a hra jednoho muže mnohem zábavnější a zajímavější než za jiných okolností. Tomu dopomáhá i režisérova práce s kamerou a záběry, nacvičené scénky do nejmenších detailů a hlavně mistrovské herectví několika úžasných umělců. Hlavně poslední scénka je naprosto brilantní kulminací všech těchto vlastností. A i přesto, že má film i silnou výpovědní hodnotu, nestrhne vás to tolik, jako jiné mistrovy filmy a vrcholné skvosty kinematografie. (05.02.2023)

Hitchockovo divadlo smrti je lákadlom pudovej obsesie a magického žriedla krvavých predstáv. Divadelná hra Rope (alebo aj Rope's End) Patricka Hamiltona z roku 1929, ktorej býva prisudzovaný žáner thriller, stála na rovnakom princípe - javisková opona padla až v samom závere. Vo filme sa musel Hitchcock podriadiť technickým podmienkam a natočil ho ako zdanlivo celistvý neprerušovaný záber (David Bordwell si určite nenechal ujsť možnosť upozorniť na to, že ním v skutočnosti nie je). Jednota deja, miesta a času je dodržiavaná s rovnakou pedantnosťou, ako na divadelných doskách. Leitmotívom je pokus o dokonalú vraždu, ktorý je taktiež experimentom, vykonaným postavami z akademického prostredia. Príbeh obsahuje viacero chýb, no je zaujímavé naň hľadieť v porovnaní s detektívnymi príbehmi z pera sira Arthura Conana Doylea. Akt vraždy je sprevádzaný až okultnou posadnutosťou predstavami umeleckého činu, inzerovaného Brandonom, ktorý v mnohom pripomína Sherlocka Holmesa. Je inteligentný, má asociálne sklony, vášeň pre praktické aplikovanie teoretických problémov a sofistikovanosť v ich prevedení. Sám seba považuje za čosi viac, nadčloveka, no ako každý, i on má svoje chyby. Profesor Rupert Cadell zdieľa titul s Moriartym, Holmesovým nemesis a je tiež človekom, ktorý sa drží v úzadí a na scénu vstupuje až neskôr; predovšetkým je však inšpirátorom zločinu, ktorého vplyv pohltil jeho vykonávateľov. Philip je naopak tou rozbuškou, ktorá v Hitchcockových filmoch vybuchuje pri zrážke racionálneho a iracionálneho konania postáv a bortí rafinované plány uhladených antagonistov. Film pôsobí na diváka podvratne až perverzne centralizovaním na sledovanie udalostí z pohľadu antihrdinov, pričom prvý záber z "miesta činu" zobrazuje samotnú vraždu, a ich úvahami nad zločinom. Ešte experimentálnejšie sa javí film z toho dôvodu, že je prvým Hichckockovým farebným zárezom a prakticky bez nondiegetickej hudby. 90% (17.12.2014)