Prezident v pořadí

Zo začiatku ma seriál zaujal tou myšlienkou, že sa obyčajný úradník stane prezidentom a postupne mu to ide zjavne lepšie než akémukoľvek americkému prezidentovi za posledných 30 rokov. Ale v druhej polovici série sa začína všetko orientovať na dva faktory – prezidentská administratíva a zaujímavé i menej zaujímavé prekáračky v Kongrese, a potom je tu druhá linka – špionáž, konšpirácia proti prezidentovi, tajní agenti, čo by mi nevadilo, keby to nebolo riešené ako absolútne najpodstatnejšia vec z príbehu. Hlavne Maggie Q ako 50-kilová agentka tam bije dvojmetrových chlapov a je najmúdrejšia na zemeguli. Celkovo to potom vlastne už ku koncu série postráda napätie a čo mne chýbalo najviac, bola väčšia rodinná a osobná linka. Žiadna z postáv, vrátane prezidenta, takmer nemá osobný život, čo ukážu je úplne okrajové, bezvýznamné. Preto a aj kvôli stále zvyšujúcemu sa americkému patriotizmu po prvej sérii končím. Za všetko ma v 20. časti zaujala veta: „Poľsko ani Slovensko nemajú nukleárne bomby.“ No jasné, že nemáme. Keby sme aj mali, dávno by sme ich predali. (01.12.2020)

Nerealistické, předvídatelné, patetické. Designated Survivor je show, kde je prezidentovi dovoleno, aby se bez ochranky a neprůstřelné vesty procházel po místě výbuchu navzdory tomu, že desítky osob v jeho okolí nebyly nijak prověřeny; kde je generál takovou karikaturou bojechtivého šílence, že si naprosto iracionálně dovolí porušit prezidentův výslovný zákaz; kde prezidentův mluvčí využije den svého jmenování k tomu, aby před novináři v Bílém domě pronesl příšernou řeč o tom, jak nikdy tuhle pozici nechtěl, ignorujíce všechny profesionální protokoly a předpokládaje, že jeho osobní život bude v čase krize vůbec někoho zajímat. Před dvaceti nebo třiceti lety by podobný formát mohl ABC projít, v době, kdy však kvalitu politických dramat nastavilo House of Cards a Borgen, je to velký krok vedle. Na Netflixu jsem viděla první čtyři díly a dál navzdory svým sympatiím ke Kieferu Sutherlandovi pokračovat nebudu. (15.11.2016)

Škoda, že se tady radši tvůrci neuchýlili k nějaké uzavřené minisérii. První série je totiž výborný, originální děj, všechno odsejpá, a zase je to trochu jiná politika, než Dům z karet nebo Ve jménu vlasti. No jenže pak přišli další série, nejprve dosti nudná druhá série, a pak třetí, už na Netflixu, který seriál úplně celý překopal, kompletně změnil charaktery u třetiny postav, a další třetinu vyhodil, aby je nahradil jinými, mnohem lépe korektními, a mohl začít všemožná sociální témata, kterými seriál definitivně poslal do kopru. Škoda... (21.12.2021)

Jack Bauer si splnil svůj americký sen a z pozice budoucího předsedy Mezinárodního palačinkového výboru to za pomoci drobné detonace dotáhl až do Bílého domu, z kterého bude nyní ochraňovat Ameriku před všudypřítomnými teroristy. No ještě se národu ani nepředstavil do televizních kamer a už si stihl připsat první diplomatický úspěch v podobě odvrácení války s Íránem. Jenže pohádka nemusí mít dlouhého trvání. Během těch pár minut v prezidentském úřadu si totiž stihl vytvořit spoustu nepřátel, takže spiklenci již kují pikle na jeho odstranění. Jsem nadšen. V rámci oddechové televizní zábavy nemá podobný námět konkurenci a já už napjatě očekávám, jakým směrem se bude scénáristova fantazie ubírat dále. (22.09.2016)

Srovnání s House of Cards se to logicky neubrání ale netřeba to nějak řešit. Tohle je trochu jiný mix a určtě ne méně zajímavý. Kiefer Sutherland je snad nejzajímavější americký prezident co kdy byl na obrazovce k vidění a svojí roli si absolutně podmanil. Politické intriky stejně jako kriminální zápletka jsou pěkně šťavnaté a velmi dobře zpracované s dobře dávkovaným prolínáním. Jsem fakt spokojený o čemž svědčí prudká počáteční závislost která nikterak neoslabovala. (09.07.2020)