Prezident v pořadí

Škoda, že se tady radši tvůrci neuchýlili k nějaké uzavřené minisérii. První série je totiž výborný, originální děj, všechno odsejpá, a zase je to trochu jiná politika, než Dům z karet nebo Ve jménu vlasti. No jenže pak přišli další série, nejprve dosti nudná druhá série, a pak třetí, už na Netflixu, který seriál úplně celý překopal, kompletně změnil charaktery u třetiny postav, a další třetinu vyhodil, aby je nahradil jinými, mnohem lépe korektními, a mohl začít všemožná sociální témata, kterými seriál definitivně poslal do kopru. Škoda... (21.12.2021)

Forma 24 hodin, kde jediné o co šlo bylo akčně-konspirační hutné tempo, charisma Sutherlanda a tomu se podřizovalo vše, že moc nevadila chabá logika příběhu, ploché postavy a celková "chytrost" seriálu. Co jsem tak nějak u agenta Bauera dokázal ignorovat, to u prezidenta USA nedokážu. Megapatos, megapatriotismus a především naprosto zvráceně podané uzavřené prostředí politické elity, která v reálném světě veškěré své jednání a hodnoty podřizuje boji o moc . Tady máme dobro a zlo, ultrasprávňáka prezidenta proti padouchům, zkrátka čitelný a srozumitelný svět, který dává krom zábavy divákovi i klamný pocit jakéhosi bezpečí a orientace ve světě. Nepřijde mi to celé jako nevinná zábava a napínavá pohádka, tak trochu se z toho chce zvracet. (25.05.2017)

Zo začiatku ma seriál zaujal tou myšlienkou, že sa obyčajný úradník stane prezidentom a postupne mu to ide zjavne lepšie než akémukoľvek americkému prezidentovi za posledných 30 rokov. Ale v druhej polovici série sa začína všetko orientovať na dva faktory – prezidentská administratíva a zaujímavé i menej zaujímavé prekáračky v Kongrese, a potom je tu druhá linka – špionáž, konšpirácia proti prezidentovi, tajní agenti, čo by mi nevadilo, keby to nebolo riešené ako absolútne najpodstatnejšia vec z príbehu. Hlavne Maggie Q ako 50-kilová agentka tam bije dvojmetrových chlapov a je najmúdrejšia na zemeguli. Celkovo to potom vlastne už ku koncu série postráda napätie a čo mne chýbalo najviac, bola väčšia rodinná a osobná linka. Žiadna z postáv, vrátane prezidenta, takmer nemá osobný život, čo ukážu je úplne okrajové, bezvýznamné. Preto a aj kvôli stále zvyšujúcemu sa americkému patriotizmu po prvej sérii končím. Za všetko ma v 20. časti zaujala veta: „Poľsko ani Slovensko nemajú nukleárne bomby.“ No jasné, že nemáme. Keby sme aj mali, dávno by sme ich predali. (01.12.2020)

To si takhle vpodvečer dáte pilotní díl, na zkoušku. A hned si začnete pokládat otázky. Třeba: Proč tolik U.S. propagandy? Kdo psal ten děravej scénář? Proč někdo tohle prezidentovi dovolí? A proč jsou najednou tři ráno a já si jdu vařit černej čaj, abych zvládl ještě pár dílů? Otázky, samé otázky... (01.11.2020)

Nerealistické, předvídatelné, patetické. Designated Survivor je show, kde je prezidentovi dovoleno, aby se bez ochranky a neprůstřelné vesty procházel po místě výbuchu navzdory tomu, že desítky osob v jeho okolí nebyly nijak prověřeny; kde je generál takovou karikaturou bojechtivého šílence, že si naprosto iracionálně dovolí porušit prezidentův výslovný zákaz; kde prezidentův mluvčí využije den svého jmenování k tomu, aby před novináři v Bílém domě pronesl příšernou řeč o tom, jak nikdy tuhle pozici nechtěl, ignorujíce všechny profesionální protokoly a předpokládaje, že jeho osobní život bude v čase krize vůbec někoho zajímat. Před dvaceti nebo třiceti lety by podobný formát mohl ABC projít, v době, kdy však kvalitu politických dramat nastavilo House of Cards a Borgen, je to velký krok vedle. Na Netflixu jsem viděla první čtyři díly a dál navzdory svým sympatiím ke Kieferu Sutherlandovi pokračovat nebudu. (15.11.2016)