Rozdvojená duša

Neuvěřitelně hloupá (skutečně extrémně) postava Ingrid Bergmanové tenhle film sráží na kolena. Hitchcock nikdy nebyl žádný hlubinný průzkumník lidských duší a jeho pouťové pojetí psychoanaolýzy, které je naivně směšné a nepřesvědčivé, to jen podtrhuje. Je to mistr na zfilmování silných, jednoduchých námětů, kde využije své technické preciznosti... tohle prostě ne! (08.03.2012)

Velmi dobrý psychologický thriller Alfreda Hitchcocka, který trochu předznamenává vznik jeho mladšího a známějšího filmu Psycho. Je zejména třeba ocenit výkony hlavních představitelů (Ingrid Bergmanová i Gregory Peck jsou zde moc dobří) a oscarovou hudbu rakouského komponisty Miklóse Rózsa. Menší lahůdkou je zde snová scéna, na které se podepsal surrealista Salvador Dalí. Pěkný a originální film-noir. (07.08.2011)

Naprosté sklamanie. Neprimerané preceňovanie diela, je až hodné sfilmovania. Nudný, na Hitchcocka málo napínavý dej, herecké výkony v rámci normy, tá toľko spomínaná snová sekvencia nič výnimočné ( a to aj na svoju dobu ) a záver resp. pointa, ktorá akoby bola z iného filmu. Alfred mal aj lepšie chvíľky. (13.05.2015)

Spojení Hitchcocka s Ingrid Bergman a Gregory Peckem snad nemohlo skončit špatně, i když to mohlo být o něco lepší. Film o muži, který zaujme místo ředitele sanatoria a následně je prohlédnut jako neznámý cizinec, který možná zabil zmizelého pravého nástupce ve vedení ústavu. Za krátkou dobu však dokázal okouzlit přední psycholožku, která do něj vkládá nejen naděje na jeho vyléčení, ale také své srdce. Film má příjemnou atmosféru, která se stává naprosto úchvatnou snad jedině ve fantaziích Pecka, které psycholožka se svým učitelem studují a při kterých pomáhal Salvador Dalí, což je mimochodem velmi znát i pro neznalé jeho stylu. Rozdvojená duše dokazuje, že i silný muž vzhledem a jménem (holt Gregory Pack...) může být tou postavou, kdo potřebuje pomoc od na pohled křehké psycholožky. Režie samotného Hitchcocka je skvělá, v několika okamžicích úchvatná, ale výsledný dojem stále není tak úchvatný, jak u jeho filmů očekávám. (05.10.2008)

Psychoanalýza for dummies by Alfred Hitchcock. Z hlediska samotné psychoanalýzy je Spellbound samozřejmě kravina, ale snaha o realističnost opravdu není to, co od Hitchovo filmů očekávám. Souhlasím s tím, že největší problém vidím ve scénáři. Celý ten freudovský obrys na mě působí vlastně jen jako McGuffin, který dodává tomu nejtypičtějšímu hitchcockovskému motivu (nespravedlivě obviněný muž na útěku) auru zajímavého a originálního obalu. Jenže když se nad tím tak zamyslím, co je na tom špatně? Nefunguje o rok mladší a slavnější Notorious na úplně stejném principu? Co naopak nejde Spellbound upřít, je řada mistrovsky zrežírovaných a natočených momentů, které každým svým okénkem hlásají "tohle je ta pravá kinematografie, tohle je film". Hitchcock tak svým režijním mistrovstvím ten ve své podstatě jednoduchý a dost naivní scénář povyšuje na skvělou diváckou zábavu, které vládne neskutečně charismatická (a s těmi brýlemi jako sexy učitelka vypadající) Ingrid Bergman. PS: Je zajímavé, že každý asi zná tenhle film v souvislosti se snovou sekvencí od Dalího. Ta ve filmu ale ve skutečnosti zabírá jen pár desítek vteřin a z mého pohledu rozhodně není žádným výrazným vrcholem snímku. 7/10 (09.06.2018)