Hrůza na jevišti

Začínám mít zpětně dojem, že Mistr Hitchcock byl stejně rozjařený a nad věcí filmu vysoko postavený pán jako třeba Jacques Tati, jenom ho na rozdíl od JT neskonale bavilo to rafinovaně vzavinovávat a schovávat do různých pater samotné stavby filmu. Zřejmě mě čeká přehlédnout a přehodnotit celou jeho tvorbu novýma, pronikavějšíma očima. *** Tady dává další rozmarnou lekci ze svého semináře Filmové umění vs. realita (více v mém komentáři k Muži, který věděl příliš mnoho) a tentokrát si před závorku vytknul samo herectví, zastávání rolí, až se pro samé role na (filmovém) jevišti i ve (filmové) realitě málem vytratí příběh, který jste chtěli sledovat. Film je od počátku pomotaný, téměř každá postava zastává více rolí, než je možné naráz zvládnout, a uděluje více rolí ostatním postavám. Role se nezřízeně množí - pomáhá tomu nejen okolnost, že mladá herečka Eve se rozhodne předstírat, že je asistentkou slavné divy, aby přišla na kloub okolnostem vraždy, z níž je obviněn její milý. Nesmírně tomu přispívá skutečnost, že její tatínek má zálibu v detektivkách a v hlavě se mu rojí nápady, do nichž okamžitě všechny kolem sebe obsazuje, právě jako fakt, že její maminka má potíže s pamětí a každý v jejím světě vystupuje v nekonečně mnoha rolích tak vůbec. Čehož její manžel hojně a potěšeně využívá a identity se množí jako houby po dešti. Ale nikdo není jednoduše sám sebou, role se násobí a kumulují a také nazvájem vyvracejí, zmatky rostu a přitom hraní rolí a předstírání je prvotní příčinou katastrofy, k níž došlo, i klíčem k jejímu rozřešení. K pointě budiž dodáno, že je stejně nekompromisní jako nutná. Ačkoli celý film je královsky zábavnou rozjařenou filmovou radovánkou a rafinovaným, vesele filosofujícím komentářem k podstatě, povaze, svobodám i nesvobodám obsazování se do rolí , guilotinově břitký závěr je jediným možným východiskem - z příběhu, v němž se role tak nekontrolovaně rozbujely, že to člověka dohnalo až za okraj sebe, tam, kde se přestává sám chápat a poznávat, za hranice srozumitelné postavy, se nelze v úplnosti vyvázat jinak než smrtí, uštváním. Fanfarónsky zkonstruované dílo, které se pod pláštíkem rozmarné a převelice zábavné etudy dotýká samotné podstavy osobnostní zpronevěry, šílenství a zániku člověka, který propadne kouzlu unikání z role do role, jakmile mu na pokračování v rozehraném příběhu nestačí síly. Čím víc se tu Hitchcock zaobírá herectvím a filmovou/divadelní tkatikou, tím víc toho odkrývá o slabošské povaze člověka obecně. (25.08.2015)

Tohle a Hitchcock? No, popravdě vůbec nic mimořádného se tady nekonalo. Několik vnucených dějových odboček a k tomu jen minimálně poutavá ta ústřední. S Jane Wyman toho herecky příliš nezůstane (v stylovém Ztraceném víkendu byla o poznání schopnější) a slavná Marlene Dietrich mi pila krev a to pořádně. Ty její od nepaměti propadlé líce a snad betonem vytesaný obličej plný znuděné nezúčastněnosti mnou nikdy vyloženě extra nerezonoval, ale zde doslova uspává už tak nepříliš odsýpající příběh. Režisér Hitchockova formátu dovede i v tak zapomenutelném filmu vykouzlit několik perliček, za něž by průměrní režiséři trhali obě ruce. Tím chci říct, že to určitě není zbytečný film a bezbřehé fanoušky snad i zabaví. Mě osobně třeba lehce mrzí, že tuto mistrovu britskou etapu (která je tím pádem jeho domácí) si nedokážu užít ani zdaleka tak jako tu americkou. Ta je možná odosobněná a ne tak elegantní. Ale mám dojem, že i nepoměrně zábavnější. (10.05.2010)

Alfréd Hitchcock je mistr, a s hrůzou to umí, v tomhle filmu ovšem ne na výbornou. Možná to jsou ta okázalá gesta Marlene Dietrich, nedostatek napětí, přílišná zapletenost příběhu, nebo slunce za oknem, když jsem se dívala, ale film mne nenadchnul, tak abych si na něj uchovala vzpomínky na delší dobu než po dnešní den. Dobrá vizitka rešiséra - klasika, ne tak dobrá vizitka Alfréda. (28.07.2007)

Ano, i já přiznávám, že to bylo ze slabšího soudku, ale Hitchcock to byl. Pan režisér viděl hlavní chybu v Jane Wyman, která se chtěla co nejvíce vyrovnat Marlene Dietrich a svou charakterní roli tak odsoudila k zániku. Den ze dne vylepšovala postavu Eve Gill natolik, že rozhodila celý snímek. Údajnou slabinou měl být i Evin otec v podání Alastaira Sima, s čímž ovšem nesouhlasím a zůstávám u tvrzení "když se nepoveden zlosyn, nepovede se ani film". A musím uznat, že tzv. zlosyn měl tak málo prostoru, že nemohl "úřadovat", i kdyby chtěl. (27.02.2006)

Film má prenádherný vizual a strašne zaujímavé divadelné kulisy. Je tu rozohraný ako taký detektívny príbeh, ktorý neurazí. Len je tu veľmi veľa dialógov a tak je tu veľký priestor pre nudu a nezáživnosť, dlhú dobu sa tu nič zaujímavé nedeje. Film je skoro bez atmosféry, tá prišla až ku koncu filmu a to sa mi zdá veľmi málo aj napätím je to tu biedne. Videl som M. Soaviho hrôzu na javisku a aj jej som dal 3*, ale ten film bol záživnejší ako tento. No ,ale aspoň koniec ma potešil,bol nepredvídateľný a vobec som ho nečakal, lebo celu dobu nás pán režisér zavádzal, aby to vo finále rozbalil a práve preto dávam 3*, ale aj tak zatiaľ najslabší Hitchcock. (06.08.2015)