Případ Sloane

Historicky první film, v němž byla Džesyka Chaskvrnová nejen od přirození odporná, ale dokonce i hrála. A to překvapivě skvěle. Kariérou posedlá slizká barakunda ji sedla jako drátěný kartáč na rezavou trubku a vystřihla tu zkorodovanou, sýrově bílou, škaredou a arogantní piču natolik věrohodně, až mi místy strachy zalézaly koule do břicha a musel jsem raději myslet na pomalé kroužení prstem v čerstvě vyblitém bramborovém salátu. Jinak se jedná o poměrně svižnou, záživnou a místy i zajímavou pohádku O chytré lobbynkini, která v sobě najde/nenajde zbytky morálních zásad, vyjebe/nevyjebe s fuj, fuj zbrojařskou klikou bezohledných pamrdů a získá/nezíská srdce prince Džigola. Prostě taková sice vizuálně odpudivá a naivní, nicméně příjemná a odsejpající zábava s kulantním finálním výkrutem zejména pro ty, kdož se dokáží bez záchvatů hnědopišského kokotismu povznést nad tvrzení, že je běžný exemplář vlka obecného schopen sežrat na posezení sedmdesátikilovou důchodkyni a její čtvrtmetrákovou vnučku, aniž by je sežvýkal a natrávil. (03.04.2017)

Miss Sloane má přesně to, co podobné Molly’s Game chybělo - hlubší charakterovou studii hlavní postavy včetně jejího soukromí. A že si Jessiciny herecké výkony hlubší focus postav zaslouží! Lobismus a politika zde možná nebudou bavit každého, mně osobně ale kontroverzní téma zbraní v USA zajímá (jsem za gun control) a tento film je do ní skvělým nahlédnutím. (23.01.2021)

Takový ten vděčný film o vnitřně rozbitém člověku, který je tak moc v prdeli, že vlastní morální příčetnost plně podřídí kariérnímu postupu. Na takové svině je vždycky radost koukat. Ten patetický proslov v závěru si tvůrci klidně mohli odpustit, ale jinak to byla slušně napsaná jízda plná známých tváří. (22.01.2018)

Lobbistický romantismus. Kvůli soustředěnému výkonu J.Chastain v roli Sloana ve washingtonském porcelánu a břitkým dialogům na úrovni kadence Big Short se dá skousnout i ta trochu násilně vpravená dávka idealismu do byznysu, jenž často funguje na principech korupce, své aktéry honoruje za amorální jednání a zájmy společenských skupin nadřazuje nad zájmy společnosti bez ohledu na meritum věci. Vzniknout u nás třeba Mister Dalík, zmůžu se jen na „Budu blinkat, podat misku..“ (19.01.2018)

Režisér John Madden a debutující scenárista Jonathan Perera na rozdíl od tvůrců filmů jako Podfukáři (2013) nepodlehli touze překvapovat diváka na úkor příběhové logiky a nepomáhají si neférovými úhybnými manévry, které by celou zápletku postavily na hlavu. Nelžou a nevymýšlejí si nemožné (dokonce i švábi s mikrokamerou na zádech jsou dnes realitou), jenom nám zkrátka neříkají všechno. Práce s informacemi je přitom alfou i omegou také pro Elizabeth, která si potrpí na přesných faktech a větu „I don’t know“ nebere za odpověď. Více zde. 90% (25.06.2017)