Případ Sloane

Elizabeth Sloane? Žena, co čůrá vestoje, to nedělám ani já, říká o své šéfové s respektem kolega. Nedejte se zmást zdánlivě křehkým zjevem štíhlé krásky. Elizabeth rozhodně není tuctovou členkou lobbistické firmy ani šedou kancelářskou myší. Patří k nejlepším ve své branži, má pověst zarputilého terminátora, který s vychytralostí lišky a chirurgickou přesností manipuluje veřejností, politiky i svými protivníky a dříve či později zákonnou normu protlačí do podoby, která vyhovuje jejímu klientovi. Pozoruhodná je především její schopnost obratně balancovat na hraně zákona a využívat každé jeho skulinky ve svůj prospěch. Elizabeth Sloane je workoholik, který svou profesi proměnil ve vášeň a obětoval jí rodinu i citový život. Peníze paní Sloane sice nesmrdí, ale jak praví klasik, ty rozhodně nejsou všechno. Důležité jsou i nemovitosti, drahé kameny a cenné papíry. U Elizabeth ovšem další cennou komoditou nejsou diamanty, ale lehtání jejího ega. Když dostane nabídku od neziskovky protlačit proti vůli mocných zbrojařských korporací omezení střelných zbraní, obrátí se proti bývalému zaměstnavateli a rozhodne se vybojovat bitvu pro změnu na straně dobra. Používá ovšem ten samý styl a prostředky jako dřív. Andělské cíle a pekelné nástroje, to se trochu tluče, nehledě na to, že noví soupeři mají Sloaneovou přečtenou jako včerejší noviny. Jak tohle může dopadnout? Pravdou je, že Případ Sloane není klasická popkornovka, nýbrž rafinovaně vystavěné drama založené na dialozích a psychologických střetech - tudíž vyžadující určité soustředění. Svět lobbingu není tak divácky zmapovaný jako soudní dramata, takže je obtížnější se v jeho prostředí orientovat. Tak dobrý scénář se ale vídá jen výjimečně (i zdánlivé nedostatky postupně obrací ve svůj prospěch) a bohatě vyváží všechny překážky. Je to sice hollywoodština, ale zatraceně kvalitní. Jessica Chastain si sice nemůže na role stěžovat, ale prohnaná Sloaneová tvrdá jako žula je zatím její nejvděčnější part. Vše, co chybělo ambiciózní a očekávané Velké hře, je tady přítomno ve vrchovaté míře. Palec nekompromisně míří nahoru. Celkový dojem: 90 %. (14.09.2018)

Britská stálice John Madden občas šlápne vedle, ač o vyložené průšvihy samozřejmě nejde (Mandolína kapitána Corelliho, Smrtící úder, ani hotel Marigold ve dvojím provedení neoslovil), ale často dokonale udeří (Důkaz, oscarový Zamilovaný Shakespeare). Tahle sebejistá potvora patří naštěstí do druhé skupiny. Výsledek sice není tak rafinovaný jako kupříkladu Spotlight, úderný jako House of Cards nebo herecky atraktivní jako Den zrady, nicméně dravá lobbistka výtečné Jessicy Chastain má zatraceně dlouhé prsty, bystrý mozek a prořízlou pusu, že je radost ji sledovat. Tvůrci servírují všudypřítomnou snahu zamést špínu pod koberec, jindy ji naopak pořádně představit veřejnosti, vše prostřednictvím opravdu velkého množství stránek dialogů. Není to pro každého, ale svou nemalou kvalitu to rozhodně má. Chytrý film, ve kterém je divákova pozornost zatraceně důležitá. (31.03.2017)

Od začátku jsem tušil, že toto bude ten typ filmu který se rozjede kulometným ratata tempem aby potom trošku zatwistoval, následně šlo všechno jakože do hajzlu, aby se to nakonec velkolepě odtwistovalo a divák jakože čučel jak byli ti scénáristi pořád o krok napřed.. A taky, že jo.. Tohle už mě moc nebere.. Lobbistická dannyho parťačka mravně silná jako hoši z foglarovek, zase jednou převeze svině na nejvyšších místech-jen tak, protože je to správný.... Dejte mi svátek (07.08.2018)

Chytrý scénář a excelentní Jessica Chastain, která hraje jako o život. Na více než dvě hodiny to je ale dost málo a film se po celou dobu nepříjemně vleče a dané téma je podáváno divácky dost nezajímavě. Pro milovníky chytrých filmů, založených na tuně právnických dialogů se ale jedná o výjimečné dílo. (30.05.2018)

Lobbistický romantismus. Kvůli soustředěnému výkonu J.Chastain v roli Sloana ve washingtonském porcelánu a břitkým dialogům na úrovni kadence Big Short se dá skousnout i ta trochu násilně vpravená dávka idealismu do byznysu, jenž často funguje na principech korupce, své aktéry honoruje za amorální jednání a zájmy společenských skupin nadřazuje nad zájmy společnosti bez ohledu na meritum věci. Vzniknout u nás třeba Mister Dalík, zmůžu se jen na „Budu blinkat, podat misku..“ (19.01.2018)