Cudzinci vo vlaku

Z mých četných setkání s Hitchcockovou tvorbou jsem si odnesl dojem, že jeho věhlas se poněkud přeceňuje. Řada titulů se nedá zařadit jinam než do běžného průměru své doby a některé slavné tituly se vyznačují takovou mírou naivity, že se jim to nedá odpustit ani s ohledem na letopočet vzniku filmu. Cizinci ve vlaku patří k menšině, která snese přísný pohled i dnes. Pravda, ve scénáři to občas skřípe (ve scéně odehrávající se v pokoji Brunova otce jde už spíš o logický faul), vývoj děje je místy poněkud chtěný, ale vše bohatě vyvažuje vynalézavá atmosférická Hitchcockova režie. Jeho thriller je opravdu zajímavý z hlediska konstruování jednotlivých scén, tím, jak rafinovaně pracuje s obrazem a vyvolává v divákovi přesně ty pocity, o které stojí. Své hrdiny nepředstavuje střihem na jejich tvář. Kamera sleduje střídavě nohy dvou mužů, kteří se k sobě osudově blíží. Ze stylu chůze, barvy a vzhledu bot můžete o postavách vytušit první informace. Ústředním motivem dramatu je podvojnost. Dva muži si zkříží cestu, střetnou se dvě osobnosti, dva způsoby myšlení a hodnotové žebříčky. Jeden vraždí, druhý cítí vinu, jeden páchá zločin, druhý z něj má prospěch. Jestli je Hitchcock považován za mistra napětí, tady to skutečně potvrzuje. Tenisový zápas, kde se pravidelně mění pohled na bojující hráče se střihy na časomíru a paralelně probíhající děj v zábavním parku, nebo scéna se zapalovačem v kanále jsou ukázkou promyšlené filmařiny mistrovské třídy. Zvrácený sociopat Bruno je navíc v seznamu Hitchcockových záporáků jednou z nejzajímavějších postav, má charisma a Robert Walker si s jeho herecky vděčným charakterem opravdu pohrál. S ohledem na scénář to nejvyšší známka nebude, ale v určitých rysech je tento starý kousek fascinující. Celkový dojem: 75 %. (13.09.2018)

Sir Alfred Hitchcock je pre mňa obrovská autorita. Má môj rešpekt, obdiv a uznanie. Je stálym členom v rebríčku mojich najobľúbenejších režisérov. No a tento svoj vysoký kredit si u mňa ešte viac navŕšil filmom "Cudzinci vo vlaku", ktorý natočil v roku 1951. Naservíroval mi výborný čiernobiely noir thriller. Príbeh výmeny vrážd. Bolo to zaujímavé, napínavé, scénaristicky vypilované a dokonale filmársky spracované. Alfred Hitchcock mi opäť doprial skvelý divácky zážitok. **** (16.09.2017)

Alfred mě zase dostal. Strangers on the Train začíná "neškodnou" konverzací, která postupem času přeroste v monolog "co takhle si prohodit vraždy". A od téhle chvíle se buduje napětí. Nejdřív pronásledování na pouti, pak výslech, pak večírek, pak… ale ne, nebudu spoilerovat. Podívejte se na film sami a možná pochopíte, proč je Hitchcock považován za mistra napětí (vždy jsem říkal, že to byl mistr hororů, ale tenhle přívlastek mi sedí mnohem lépe). Film zkrátka a dobře funguje i po těch letech (i když to finále dneska nepůsobí zas tak věrohodně, ale budiž) a já si film užil. 100 %. (11.10.2011)

Poutavé ano, spád ano, ale scénář má svoje díry. Předně, potkat ve vlaku takového opruze, asi mu jednu fláknu; dále byl závěr zhruba předvídatelný už od půlky a důvod všeho, co se odehrávalo mi připadal zbytečný a nepravděpodobný. Škoda, že mi tohle vše zkazilo dojem, jinak by to byla krásná studie lidské psychologie. # příběh 7 | hudba 6 | humor 0 | akce 0 | napětí 4 | pustil bych si znovu 5 (09.12.2011)

Můj vůbec první noir film. Šel jsem do toho díky Hitchcock. Bohužel mi to přijde jako jeden z jeho slabších kousků. Opět se to točí kolem vraždy. Známého tenistu potká ve vlaku náhodný chlapík. Dají se do řeči a postěžují si na své problémy. Onen chlapík jménem Bruno má šílený nápad, všechny jejich starosti vy vyřešily dvě vraždy. Tedy každý by zabil oběť toho druhého, ať to není nápadné. Tenista Guy samozřejmě tento šílený plán odmítne. Poté, ale záhadně zemře jeho žena mu dojde, že to asi ten šílenec myslí vážně. Odmítá ale splnit dohodu a zabít Brunova otce. Podaří se mu z této nepříjemné situace vybruslit? "Mohu mu prohledat kapsy?" (11.10.2019)