Cudzinci vo vlaku

Nemůžu si pomoct, ale navzdory tomu, že na scénáři spolupracoval Raymond Chandler, mi to přijde utahané (ale kdoví, jestli neměl jen poradní hlas a nejlepší hlášky mu nevyškrtali). Film má pár skvělých momentů (třeba když se poprvé hraje tenis a diváci točí hlavami zleva doprava, jen Bruno ne, scéna s vraždou) a ostatně i ten závěrečný kolotoč je efektní, ale stejně mi chvílemi přišel směšný. Rovněž scény s tenisovou hrou a zapalovačem v kanále mají sice své napětí, ale nějak mi vlastně uniklo proč a kam Haines spěchal a jestli by vůbec zapalovač jako nějaký důkaz vůbec obstál. Dobře napsaná mi přišla postava Babe, mladší sestry, ostatní mi přišly takové plakátovité a neživotné včetně Hainese. (A ostatně, jak zmizel Haines v noci ze svého domu, aby se dostal do domu Bruna, když ho dnem i nocí hlídali dva poldové?) A dokonce jsme nakonec ani neviděli Brunova otce (joke). A když člověk popravdě tu zápletku už zná (a bylo by s podivem, pokud by neznal), tak mu film nemá při dalším zhlédnutí co nabídnout. (09.02.2024)

Z mých četných setkání s Hitchcockovou tvorbou jsem si odnesl dojem, že jeho věhlas se poněkud přeceňuje. Řada titulů se nedá zařadit jinam než do běžného průměru své doby a některé slavné tituly se vyznačují takovou mírou naivity, že se jim to nedá odpustit ani s ohledem na letopočet vzniku filmu. Cizinci ve vlaku patří k menšině, která snese přísný pohled i dnes. Pravda, ve scénáři to občas skřípe (ve scéně odehrávající se v pokoji Brunova otce jde už spíš o logický faul), vývoj děje je místy poněkud chtěný, ale vše bohatě vyvažuje vynalézavá atmosférická Hitchcockova režie. Jeho thriller je opravdu zajímavý z hlediska konstruování jednotlivých scén, tím, jak rafinovaně pracuje s obrazem a vyvolává v divákovi přesně ty pocity, o které stojí. Své hrdiny nepředstavuje střihem na jejich tvář. Kamera sleduje střídavě nohy dvou mužů, kteří se k sobě osudově blíží. Ze stylu chůze, barvy a vzhledu bot můžete o postavách vytušit první informace. Ústředním motivem dramatu je podvojnost. Dva muži si zkříží cestu, střetnou se dvě osobnosti, dva způsoby myšlení a hodnotové žebříčky. Jeden vraždí, druhý cítí vinu, jeden páchá zločin, druhý z něj má prospěch. Jestli je Hitchcock považován za mistra napětí, tady to skutečně potvrzuje. Tenisový zápas, kde se pravidelně mění pohled na bojující hráče se střihy na časomíru a paralelně probíhající děj v zábavním parku, nebo scéna se zapalovačem v kanále jsou ukázkou promyšlené filmařiny mistrovské třídy. Zvrácený sociopat Bruno je navíc v seznamu Hitchcockových záporáků jednou z nejzajímavějších postav, má charisma a Robert Walker si s jeho herecky vděčným charakterem opravdu pohrál. S ohledem na scénář to nejvyšší známka nebude, ale v určitých rysech je tento starý kousek fascinující. Celkový dojem: 75 %. (13.09.2018)

Festival ľudských charakterov a pekná pripomienka, ako málo niekedy stačí, aby sa človek dostal do riadnej šlamastiky. Úvod bol síce trocha pomalší, ale k záveru napätie pekne graduje spôsobom starého dobrého Hitchcocka, takže za mňa veľká spokojnosť. 75/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (14.10.2015)

Hitchcock způsobem sobě vlastním vystavěl tento thriller na vynikajícím nápadu, který svým umem dovedl k nepříjemně plíživému napětí. Závěrečná scéna na kolotoči sice není nijak zvlášť dobře technicky zpracovaná (rok 1951) a i školák si všimne, že fyzikální model zrovna moc nesedí, ale přesto je film Strangers on a train perlou mezi klasickými thrillery. (01.06.2009)

Opět technicky perfektně natočený a zrežírovaný film. Myšlenka je poměrně jednoduchá, její rozepsání do scénáře by samo o sobě také ještě nemuselo posadit na zadek, ovšem když se otěží chopí pološílený sociopat Bruno, herecky znepokojivě a mrazivě ztvárněný Robertem Walkerem, jde rázem o vyšší ligu. Chudák Guy ani neví do čeho se zapletl a Brunův fanatický úsměv je mu už v patách. Cizinci ve vlaku museli působit ve své době poměrně kontroverzně, ovšem to Provaz taky. Hitchcock tedy přináší další drsný film-noir, jenž je koukatelný i po mnoha dekádách... 8/10 (15.03.2013)