Tajomná vražda na Manhattane

Můj první Woody. Na dávnou večerní televizní projekci už vzpomínám s úsměvem a nostalgií, protože netuše, kdo je onen obrýlený a odhodlaný popleta, nechal jsem se vtáhnout do komedie střídané s opatrným tajemnem. A protože vtípky, neurózy, Diane Keaton a vůbec všechno fungovalo, zkusil jsem to s mistrem Allenem zanedlouho znovu. To, že jeho filmů ale uvidím čtyři desítky a stane se mojí tvůrčí modlou, mě ale tenkrát nenapadlo ani omylem. (04.01.2011)

Klaustrofóbia a mŕtvola, to je neurotikov sen. .. povedal svetoznámy klaustrofobik v zaseknutom výťahu a pozeral sa pri tom na svoju mŕtvu susedu. Zbožňujem tie Allenove hlášky, ktoré z neho vždy výjdu len tak .. prirodzene, medzi rečou. Príbeh mal poriadnu šťavu až od polovičky, od polovičky sa na chvíľu zo mňa stala napätá neurotička. Bavila som sa. (17.05.2017)

Má vražedné spiknutí vůbec nějakou šanci na úspěch, když je mu na stopě pro věc zapálená amatérská vyšetřovatelka, co postupně zbuduje šestičlenný detektivní tým neortodoxních metod a vše režíruje Woody Allen..? Autor prostřednictvím vlastních úst tradičně hýří sarkasmem, ale mě na jeho tajemném manhattanském mordu zaujala jiná věc a sice vykreslení měnících se partnerských vztahů prostřednictvím konverzace. Ta konfrontace dvojic Keaton + Allen (spíše monology než dialogy, disharmonie a překřikování, co přenáší Liptonovu neurózu i na diváka) a Keaton + Alda (platonické souznění plné respektu a vzájemného doplňování) je úžasná a všimněte si, že jakmile je celý případ pod dohledem Orsona Wellese uzavřen, plní prodělaná zkušenost ve vztahu prvně jmenované dvojice revitalizující funkci a dostaví se i blahodárný vliv na jejich komunikaci. Už chybí jen boty, zuby a falešné opálení.. Vzhledem k postavám v Allenových filmech se mi zdá, že mít na Manhattanu psychiatrickou praxi je jako vyhrát v loterii. Má to však jeden háček - tolik klientů a tak malý gauč.. (09.08.2011)

Úchvatná komédia o tom, ako si napríklad vyriešiť manželskú krízu, urovnať medziľudské vzťahy a nájsť príležitosť zahrať sa na Sherlocka Holmesa. Mix napätia, inteligentných hlášok a geniálny humor Woodyho Allena na mňa zafungoval stopercentne..Nie je to síce latka Annie Hall, no zaručená "woodyovská" zábava. (26.12.2007)

„Věřil bys tomu? Někdo zabil 12 lidí. Rozporcoval je a snědl.“ / „Tomu říkám alternativní životní styl!“  Několik dobrých hlášek a bonmotů, které Woody Allen jako obvykle vložil do dialogů, jeho přirozené herectví ve dvojici se skvělou Diane Keaton (byť chvílemi mi jejich dlouhé konverzační smrště v nervní náladě obou protagonistů připadaly i otravné), vtipné absurdní situace a nápad detektivky na pozadí manželského vztahu. To činí film příjemně sledovatelným a často zábavným, ale i tak můj celkový dojem a zážitek nejsou příliš výrazné. Možná je to tím Manhattanem, který jsem si (alespoň skrze filmy) oproti Allenovi nezamiloval, možná i tím, že klasická detektivka se pro mě s léty a počtem viděných filmů začíná stávat méně oblíbeným žánrem. Nicméně hlavní vinu dávám zpracování, které na mě z Tajemné vraždy místy budilo až dojem poloamatérského filmu a to jednak pro často otravně rozlítanou digitální kameru à la Dogma 95 (jakou překousnu v dramatu s hutnou atmosférou, ale v komedii mě dost iritovala), tak i pro zvláštní práci s hudbou, když tu najednou i klasický dialog začal naplno přehlušovat hlasitý bigband. Jediná scéna, v níž jsem vnímal dřívější nápaditost a zručnost typickou pro Allena jako režiséra, tak přišla až k závěru s přestřelkou v kinosálu během filmu Orsona Wellese. [65%] (18.03.2023)