Problémy s Harrym

Hodina a dost. Pak by tohohle cynicky komediálního Hitchcocka pětihvězda neminula, ani kdyby se Vašík Klausů na hlavu stavěl. Jenže po úvodní smršti velmi zábavných břitkých dialogů (scéna na verandě se Samem, Jennifer a jejím šáhlým synátorem je tak geniálně napsaná, že se to slovy snad ani popsat nedá) přichází znatelný úbytek humoru. Je nahrazen bizarní, ale bohužel již pouze tuctovou, hitchovinou o mrtvole, které je jednou nahoře a jednou dole. A tak stále dokola. Ohromná škoda, že toho Mistr na černohumorné pole nezasel více. To co by z toho vyrostlo by rozhodně žádná ostuda jeho filmografie nebyla. Potíže s Harrym jsou toho cynismem... Ehm, důkazem. PS: Herrmannův "vysmátý" hudební motiv je sám o sobě důvod proč Harryho neminout. (17.08.2008)

He looked exactly the same when he was alive, only he was vertical. Tak jako v Bergmanově komedii musí jít o Boha, smrt a další bezútěšná, z větší části hypotetická témata (tedy stejné věci jako v Pramenu panny nebo Hodině vlků, které mají komediální vrstvu velmi tenkou), Hitchcock musí mít stůj co stůj naprosto konkrétní mrtvolu. Tvůrčí problém tentokrát představoval najít postavu, jejíž skon ve výsledku každého rozveselí. V tom, a nejen v tom, Hitchcock uspěl, byť spíše ve vztahu k sobě, nikoliv divákům - viz dobové komerční výsledky a divácké reakce. Všechny Hitchcockovy obvyklé kvality a obsese jsou přítomny, jen se ocitly ve značně změněných žánrových podmínkách - zločin není rámován napětím, nýbrž bezmála sitcomovým tlacháním, lascivním a černým humorem a bukolickou atmosférou vermontského podzimu. Kdo se na rozdíl od dobového publika dokáže přenést přes očekávání (třeba i s odstupem času jako já), bude tímto mile funerálním dílkem potěšen. Bury Harry. (07.04.2023)

Ano, ano.... Je to tak. Alfred Hitchcock nebyl zcela normální.... Jeho zvrhlý smysl pro humor, to je v podstatě vývozní artikl. Každopádně jsem se u tohoto filmu velmi příjemně pobavil. Bylo zde i několik hluchých míst, ale herci byli výborní (Shirley byla prostě božská), hudba zajímavá a humor tak výstřední, střelený a tak britský, že si nemohu stěžovat... 80% (26.05.2010)

Úsměvná detektivka od Alfreda Hitchcocka, která má velmi zvrácené postavy. Všichni jsou na sebe milí a slušní, ale vražda člověka jim připadá jako normální neduh okolností. Stalo se, nic se s tím už dělat nedá, ale můžeme si alespoň vychutnat horký čaj. Do vraždy je zamíchán ještě romantický příběh dvou párů a téměř máte chuť jim gratulovat k zamilovanosti. Laškuje se, vtipkuje se a chudák Harry je stále přenášen, pohřbíván i vykopáván. Velmi nenormální postavy jsou matka ( Shirley MacLaine), která je velmi velmi velmi jednoduchá a její ještě velmi velmi velmi velmi velmi jednodušší malý synek. Oba mají zhruba stejné IQ, ale hezky se smějí :-). Podivný film na tu dobu, ale má nádherný podzimní nádech - barevné listí všude kolem. (25.02.2013)

Přepsáno v červenci 2018. Potíže s Harrym je černá komedie v ironickém rytmu zdvořilosti. Hlavní zbraní je kultivovanost slovního vyjadřování. Společenská etiketa je rozkošným kontrastem s nevšedním emočním prožitkem uličnicky rozehrané zápletky. Decentní slušnost je ochráncem důstojnosti, pohoršování se nad čímkoli není v žádném ohledu přípustné. Novoanglický venkov má pastelové barvy podzimu a lokálním rozruchem komorního významu je nalezení bezvládného mužského těla. Tíže svědomí nahlodává mysl jedinců, nastává hemžení koloběhu pohřbu a exhumace v symbolu očišťování a přijmutí odpovědnosti, a na vše dohlíží lehoučká kultivovaná nezbednost. Hlavní postavou svérázné komedie je Albert Wiles (dobrý Edmund Gwenn), vysloužilý kapitán na odpočinku. Ráno hřeje dobrou náladou teplého slunečního svitu, kratochvíle králičího lovu strne v údivu u neočekávaného setkání. Škodolibá radost rozveseleného dne zašeptá pochybnost vnitřnímu svědomí a pocit provinění skrývá nechtěnou skutečnost před zvědavým zrakem rušné paseky. Optimistickou postavou je Sam Marlowe (velmi příjemný John Forsythe), nepochopený malíř a obdivovatel krás života. Žádný okamžik není vhodný k reptání a bez předsudků podává pomocnou ruku na všechny strany. A co na to láska? A společnost? Hlavní ženskou postavou je Jennifer Rogers (sympatická Shirley MacLaine), osamělá mladá matka, pro kterou je dotyk Thanata znamením vysvobození. Dlouho očekávaná svoboda uvolňuje napětí a bezelstně otevírá upřímnost vlastní skrývané minulosti. Motiv se uspokojeně šklebí. Nejzdvořilejší postavou je slečna Ivy Gravely (velmi dobrá Mildred Natwick), stará panna. Společenská etiketa nepřipouští známky překvapení. Čistota věnečku je vykoupena chvějivým pocitem provinění, a přesto život i nadále přináší vzrušení z dosud nepoznaného. Z dalších rolí: poetizující snílek, vášnivý čtenář a místní lékař Dr. Greenbow (Dwight Marfield), laskavá a prostá provozovatelka vesnického koloniálu paní Wiggs (Mildred Dunnock), Jennifeřin bezelstně přímý synek Arnie Rogers (Jerry Mathers), akurátní místní zástupce šerifa a snaživý autoopravář Calvin Wiggs (Royal Dano), nadšený milionář a obdivovatel umění (Parker Fennelly), z neprošlapaných bot okouzlený tulák (Barry Macollum), či nebohý objekt jménem Harry Worp (Philip Treux). Potíže s Harrym je konverzační komedie. Opírá se o inteligentní kultivovanou mluvu a rozkošně kouzelnou ironii života. Velmi příjemné pobavení. (09.09.2009)