Pod obratníkem Kozoroha

Rezisersky je film na urovni a poznat, ze Hitchcock sa pohral s reziou. Hodne sa keca a Augustuszial casto len do prazdna. Kulisy a kostymy na urovni, ale take Gone with the Wind je daleko lepsie, to len na porovnanie. Vela priestoru dostali Augustuszial medziludske vztahy a v strde filmu casto to sklzava az do samoucelneho tlachania o emociach a ludskych vztahoch. Fakt nepocuvatelne- nehovorim, emocie maju silu a aj medziludske vztahy funguju, ale treba ich riesit len s mierou. Ingrid Bergman /Spellbound, Casablanca 1942/ bola vyborna a prehravala len asi v 1. scene, Joseph Cotten /Obcan kane, 3rd Man/ na urovni a tiez prehraval len minimalne, vsimol som si aj Michael Wildinga /Stage Fright / a Margaret leighton /Posel 1970, Valcik Toreadoru 1962/. 70 % (08.03.2016)

Další titul z těch, které mi v pomyslné skříni ležely vícero let, abych se k nim dostal až nyní. Přece jen, někdejší absence i anglických (natož českých) titulků či pověst nezvyklého zástupce Hitchcockovy tvorby, se kterým i on sám nebyl příliš spokojen, nebylo příliš velkou motivací k projekci... Jakkoli celou tu dobu jsem měl na paměti, že se jednalo o třetí a poslední spolupráci s další mou velkou oblíbenkyní v hlavní roli. Kupodivu však kombinace romantiky a historických kulis nebyla až takovým šlápnutím vedle, schopnost napínat a procvičit pozornost prokázal Hitch i zde, vypíchl bych třeba scény s podáváním mléka... Stejně tak platí, že návrat v čase zde není až tak zásadní, že by jej bylo třeba vnímat, neboť jednotlivé postavy a jejich zápis do příběhu by byly schopny fungovat i v tehdejší současnosti a dají se srovnávat s charaktery jiných položek Alfredova filmového portfolia - při sledování se vybaví podobné motivy, jako například z "Podezření" či "Notorious", v kontextu herecké kariéry Ingrid se zase připomenou Cukorovy "Plynové lampy" (kteréžto mě svého času příliš nechytly). Tudíž jak mě některé ze společných chvil s Hitchcockem ne zcela uspokojily dle mých představ, zde jsem se o to víc rád nechal překvapit. 70% (29.03.2021)

Dvacátý devátý Hitchův film, který sem dneska viděl a teprve šestá tříhvězda, takže Under Capricorn spíše lehké zklamání. Poslední půlhodinka neboli část, byla lepší než předchozí a chvilku sem váhal, že budu s hodnocením shovívavější. Bergman a Cotten dobře zahrané postavy, za to Wilding mě rušil a vadil, i když právě jeho postava třeba tak působit měla. Zvraty sem některé odhadl a některé úplně ne, proto mě ten konec více bavil. Kamerově a střihově nic u Hitchcocka nadprůměrného 6/10* (08.03.2018)

Pod obratníkem Kozoroha je kostýmní romance se sklonem k melancholii pláče. Užít si lze herecké vypětí a občasná temná zákoutí lidské duše, přílišné podlehnutí společensky přijatelnému vyznění je instinktem slabocha a pokorným přijmutím nastavené průměrnosti vkusu. Pod obratníkem Kozoroha je v Hitchcockových rukách standardizován v kruté nemilosrdnosti osudu a obrození přichází až ve chvíli úplného rozkladu doposud prožitého. Pod obratníkem Kozoroha je o obětinách a pletichaření, o touhách, frustraci a strachu. Hlavním elementem komerční psychologie je irský šlechtic Charles Adare (příjemný Michael Wilding), bratranec nového guvernéra Nového Jižního Walesu. Sydney je na počátku svého rozpuku, nabízí nové obzory a zapomenutou vzpomínku. Okouzlení utrápeným stavem ušlechtilé duše je základem naděje, zlomyslnosti a nedorozumění. Nešikovnost se vykupuje ztrátou vlastní krve a shovívavým úsměvem porozuměním. Hlavní ženskou postavou je Henrietta Flusky (velmi zajímavá Ingrid Bergman), křehká irská aristokratka. Bolestivé trauma osudové přitažlivosti a odcizení se utápí v lahvích hutného vína a vnitřní běsi potichu sžírají rozum. Vnější nepřejícnost pomáhá s rozkladem a pád se nezadržitelně blíží až na samou hranici bytí. Druhou stranou nemilosrdného osudu je Samson "Sam" Flusky (zajímavý Joseph Cotten), bývalý trestanec, Henriettin manžel a úspěšný Australan s irským ohněm. Nerovný původ je sžíravým traumatem, řezné rány manipulativních slov vzbouří krev a všude se jiskří v rozpadu a zmaru. Důležitou postavou je Milly (pozoruhodná Margaret Leighton), Samova hospodyně se svým vlastním plánem na budoucnost. Ve jménu vlastní spravedlnosti se pouští do nebezpečné hry. Nejsilnější zbraní jsou zlomyslná slova pomluv a činů, směřujících ke konečnému řešení. Z dalších rolí: Charlesovým společensky nevhodným chováním rozhněvaný nový guvernér Nového Jižního Walesu Sir Richard (Cecil Parker), pokrytecký sydneyský generální prokurátor a guvernérův rádce Corrigan (Denis O'Dea), mladý a vnímavý Samův komorník Winter (Jack Watling), úslužný bankéř Cedric Potter (John Ruddock), obtížně zkrotitelný kuchyňský personál Fluskyho domu Sal (Olive Sloane), Flo (Maureen Delaney), Susan (Julia Lang) a Martha (Betty McDermott), či neurozená a snobská sydneyská honorace pánové Banks (Bill Shine), Riggs (Ronald Adam), reverend Smiley (Victor Lucas), žalářník Wilkins (Francis De Wolff) a Dr. Macallister (G.H. Mulcaster). Pod obratníkem Kozoroha mohl být úchvatným psychologickým dramatem, ovšem to tvrdošíjné lpění na komerčních podmínkách filmového trhu je samo sobě nepříjemnou přítěží. (22.07.2018)

Uff, červená knihovna pro mne asi nikdy nebude a při sledování tohohle sladkobolného melodramatu se mi stále vybavovalo mých 5 min s Esmeraldou. Uvědomuju si, že srovnání s tupými telenovelami jihoamerických produkcí není zřejmě zrovna na místě, tohle je patrně jiné patro a já k němu nemám klíč, jenže veškerá úcta, kterou chovám ke svému oblíbenci Hitchcockovi a všechen už kdysi nabytý obdiv k herectví Ingrid Bergmanové se utopily v moři prosté nudy. (06.08.2014)