Vertigo

Už od prvního shlédnutí jsem Vertigo z určité části miloval a na druhou stranu se ho vždy tak trochu děsil. Nejdříve k tomu láskyplnému vztahu – je úžasné, jak komplexně a mnohovrstevnatě dokázal Hitchcock, na podkladě mysteriózního thrilleru, rozebrat objekt touhy a to se všemi jeho světlými a temnými stránkami, paradoxy a tragickou komičností. Neboť bezhlavá touha, či řekněme pravá, destilovaná vášeň se vyznačují vždy velkou dávkou vylhanosti – není možné se do nějakého objektu absolutně zbláznit, aniž bychom si do něj neprojektovali dokonalost. Nicméně projektovat si dokonalost do druhého člověka, v sobě vždy nese menší, nebo větší lež - přinejmenším lžeme sami sobě - protože nikdo není dokonalý. Dříve nebo později je tím pádem (vylhaná) podoba dokonalého protějšku rozmělněna, maska padá a člověku nezbývá, než vidět v rozčarování realitu v její nahotě (nebo přesněji v její nedokonalosti) - což jistě není příjemné. Ale je to stále lepší než druhá varianta (a to je právě případ postavy Jamese Stewarta). Lepší je smířit se s fádností/chybností, než bezhlavě pokračovat v nasazování masky, která však již nikdy nesedí tak perfektně, jako před prvním pádem. A zde se dostáváme k tragikomičnosti, kterou často velká vášeň končí – komičnost je zde přítomna kvůli odhalení naivity/hlouposti toužícího a tragické je to vše proto... No, prostě proto, že srážka s realitou bolí a co hůř – čím více ve vášni/fantazii vzlétáme, tím více modřin po pádu utržíme. A to je důvod, proč mě ten film vlastně i děsí – v zásadě ze stejného důvodu, proč ho mám rád – je až příliš trefný a člověku tak nějak připomíná i věci, na které by raději zapomněl (čili jeho vlastní pády do reality). Ale to všechno je samozřejmě patrné především v přeneseném slova smyslu, divák v tomto konkrétním případě musí často luštit – Vertigo ostatně patří do trojce snímků, které jsou asi nejvýrazněji z režisérovi tvorby ovlivněny psychoanalýzou. Dalšími dvěma filmy jsou Psycho a Ptáci, kde skoro každá zobrazená věc má ještě druhou, symbolickou rovinu. Ať se již bavíme o domově Normana Batese z Psycha, jehož jednotlivá patra mohou sloužit jako symboly id, ega a altereaga, či třeba pokud mluvíme o ptačích útocích v Ptácích. Pokud jste film viděli, jistě jste si všimli až nápadně častého útoku opeřenců na hlavní hrdinku v momentech, kdy se něco nelíbí její „nastávající tchýni“. (06.06.2017)

Z Hitchcockovy tvorby jsem zatím viděla jen minimum (Psycho, Ptáci a Okno do dvora). Vertigo se mi líbilo velmi, přestože to není horor, ale lehce mysteriozní detektivka s překvapivým koncem, která i 50 let po svém vzniku důstojně obstojí v porovnání s různými „thrillery“, které vznikají dnes. A poznali byste v roli detektivovy přítelkyně Midge budoucí „Miss Ellie“ z Dallasu? (02.01.2011)

Vertigo je opět zručná a řemeslná práce schopného režiséra, která nepostrádá jak solidní herecké výkony, tak kvalitní technické zpracování (poklona zejména za vertigo-scénu se schodištěm). Bývalý detektiv trpící akrofobií má za úkol sledovat půvabnou manželku svého starého známého, jenže "nakonec" nevyjde vše podle plánu, ale ... a právě zde nastupuje pěkně promyšlená pointa filmu, která vrhá na příběh úplně jiné světlo. Nebýt toho (na můj vkus) zdlouhavého závěru, tak by to bylo jasných pět hvězd, protože by tomu o nějakých patnáct minut kratší stopáž vůbec neuškodila. Zkrátka téměř dokonalý film, který dokáže diváka v některých momentech opravdu překvapit, což je hodně důležité. (21.01.2012)

Ze začátku mi to přišlo hrozně úsměvné a srdceryvné, ale pak mě to za to moje srdce vzalo a už jsem ani nesledovala stopáž. Hlavní hrdinka nepřišla nějak spešl výjimečná, ale co mě dostalo, byl ten 'záhadný' prvek v příběhu a samozřejmě atmosféra roku vzniku. (28.04.2015)

To čo zo začiatku vyzeralo na priemernú romantiku sa v okamihu dokázalo zmeniť v napínavú drámu. Jeden z majstrovských Hitchcockových kúskov! Videné v rámci Season Challenge Tour. (05.08.2015)

Příběh je určitě dobrý, ale film mě tak nějak trošku nudil. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí, děj filmu je mysteriózně-romantický, je tam i pár dobrých zvratů, ale má to přes 2 hodiny a tak je film zdlouhavý. Při poslední scéně jsem se musel smát, to bylo jasné, že to takhle dopadne. (05.10.2018)

Co k takové klasice říct. Hned první záběr s odjezdem kamery od příčky žebříku je tak geniální, že to nikdo jiný než mistr Hitchcock natočit nemohl...nebo scéna kdy se dvojice v hotelu líbá a kamera je několikrát obkrouží dokola-a dneska to používá každý druhý režisér. A takových momentů je ve filmu mnoho, od legendárního Stewartova snu až po typický polibek před mohutnými vlnami za zvuků parádní Hermannovy hudby. Tento film je opravdu téměř bez chyb, ale Na sever severozápadní linkou se mi zdálo přece jenom ještě o chlup dokonalejší. (23.10.2010)

Dovedu film ocenit, ale na novodobé thriller je často takový mdlý a pomalý, ale funguje a naprosto nádherně jej zdobí herecké výkony Kim a Jamese. Užíval jsem si ho, ale aby byl perfektní, trochu bych ho osekal. (01.01.2017)

Tohle že natočil Hitchcock? Přílišné soustředění se na vnější formu, ale vnitřní příběh rozpadlý jak stařičké kolo důchodce z vesnice. Sice to začalo napínavě a skutečně mysteriozně - tajemná žena, obraz, duchařská historka - aby se to celé zvrtlo ve vlastně lacinou a hloupou historku, kdy mi motivace postav zcela, ale skutečně zcela unikají (ona ho má ráda, i když se chová chlápek časem jako psychopat a vlastně se mu oproti první části zcela změní osobnost - ostatně Stewart evidentně neví sám, co má hrát). Druhou část je pak utrpením sledovat, jak je naivní a hloupá, stojí za to snad jen kvůli slavné scéně s psychickými vizemi. Konec je pak zcela uspěchaný (fakt ji nenapadlo, že ten náhrdelník ji může prozradit, fakt byla tak hloupá?) a scéna s jeptiškou a zvonem pak vypadá jak absurdní divadlo. (02.07.2018)

Dojem z tohoto filmu ve mně bude doznívat ještě dlouho. Tak úchylnou a zvrácenou sexualitu dokázal Hitchocock obalit do romantického oparu, který navíc umocňuje jiskření mezi Stewartem a Novak. Hlavní hrdina se od jemného laškování s fetišismem dostane k nekrofilii. Možná i on sám je mrtvý, jeho normální život se přetrhnul na okapu, ze kterého visel na několikapatrovém domu. Divák nevidí, jak ho zachrání, nedozví se, kdo ho nakonec vytáhl. To je ta chvíle, kdy se Stewart ocitne v náručí smrti. Když potom potká krásnou a chladnou blondýnu, která se sama pohybuje na hranici světa mrtvých, ovládne ho vášeň. Živočišná žena, kterou pozná později, v něm nemůže vyprovokovat žádnou touhu. Proto ji mění, vrací ji zpět do záhrobí a teprve, když je dokonale podobná mrtvé, znovu pro ni zahoří. Po krutém finále je svobodný, ale jen od ženy, ne od touhy. Zbývá mu jediné, buď skočit ze zvonice a konečně tak splynout s ženou, kterou zoufale, násilně a šíleně hledal a tvořil, ale kterou vlastně nikdy nepoznal, anebo odejde znovu do své samoty. Ke kamarádce, která jako hráčka s fetiši, pro něj bude jen velmi ubohý stimul. Motivace Novak je jednodušší, jde jí o pohodlí, o jistotu, o peníze. Upíná se na fetiše, starší, zajištěné muže. Symbol majetku a postavení - náhrdelník - ji zradí, stejně jako ona zradila Stewarta, pro kterého taky byla fetiš. (27.10.2009)

Kdybych byla divákem z šedesátých let, určitě bych se nadšením tetelila blahem nad tak skvostným dílem ve své době zřejmě bezkonkurenčním ve všech aspektech filmové preciznosti. Dnes jsem poněkud náročnější a nedokážu se přenést do doby minulé. Navíc na mě snímek působí docela zmateně co do žánrů, které jsou až chaoticky namíchané. Je tu kousek hororu, dost psychologie, něco z detektivky, romantiky, mysteriózna a hodně snové psychedelie. Pro mě je klíčové poslední zmiňované, zejména pokud jde o vizuální obrazy a efekty. Kombinace vnitřního boje hlavního hrdiny mezi láskou a povinností, mezi posedlou závislostí a zodpovědností, je dnes už pasé, takže zůstanu u hodnocení režie a pochopitelně s úctou k Mistrovi samotnému. (21.01.2012)

Viděl jsem zatím jen dva Alfredovy filmy a proto zřejmě nebude mít žádnou váhu tvrzení, že to je nejlepší jeho film, co jsem viděl. Mysteriózní rozjezd příběhu je naprosto pohlcující, vytváří úchvatnou atmosféru. Kim Nowak není zrovna dvakrát pěkná, přesto dokáže zaujmout a uhranout. Nevím čím to je, ale vždy podléhám té barevnosti filmu, těm jasným a výrazným barvám. Dodnes přemýšlím, zda závěrečná scéna není jen zbytečným, divácky podlézavým, zcela nadbytečným šokujícím uzavřením a nebo brilantním vyvrcholením celé psychologie příběhu. Mladičká „Miss Ellie Ewing“ je roztomilá. Jen ten závěr filmu by nemusel být tak roztahaný a doslovný. Mohlo to být o pár minut kratší. (10.10.2012)

Až napodruhé jsem Vertigu plně přišel na chuť. 90% (19.10.2008)

Vertigo je samozřejmě biják jak noha, Hitchcock ve svý nejsilnější podobě, ale... musím se přiznat, že mám od něj raději takové ty přímočařejší věci, Psycho a tak, na tohle prostě (zatím) nemám buňky. Ten příběh jsem vlastně ani pořádně nezachytil, žádná postava, který bych mačkal pěsti jak vo život, zkrátka "jen" už na první pohled kvalitní biják, leč ne tak úplně pro mě. Ale třeba časem... :-) (28.04.2015)

For ME 89% (01.08.2007)

Hitchcock opět bodoval a přestože jsem zatím od něj viděl jen tři filmy: Psycho, Frenzy a Ptáci, ani tentokrát mne nezklamal. Sice mám raději psycho-horory nežli psycho-romantické thrillery (krimi), ale na podobných kouscích se mi líbí ona kouzelná mysteriózní atmosféra. Právě ta mě zde úplně pohltila a i přes moje počáteční obavy (že u toho usnu – to při sledování poněkud komického stylu špehování Kim Nowak), jsem si sledování filmu skutečně užil. Musím vážně uznat, že oba herci v hlavních rolích podali vynikající výkony. Rovněž se ovšem řadím k těm, kterým se úplné finále příběhu zrovna dvakrát nezamlouvalo. (01.02.2013)

Pět hvězd nedám jen proto, že jsem se nebavil až tak skvěle, jako u některých jiných krimi a první půlka mi přišla pomalejší. Ale film je to výborný a zub času mu ani moc neubral. (02.10.2022)

Napětí v krystalické podobě (ta nejistota při diletantských sledovačkách!), tajemství a symbolismus jako McGuffiny a Kim Novak jako femme fatale v noirovém filmu o posedlosti. (31.05.2015)

Mistrovské dílo. Asi nejlepší film co Alfred Hitchcock kdy natočil. Neskutčně vybudovaná atmosféra s výbornou kamerou a nervydrásající hudbou. K tomu si připočtěte skvělého Stewarta, přenádhernou Kim Novakovou a závěrečnou scénu na zvonici a hodnocení pod 5 hvězdiček je naprosto nemyslitelné. (10.02.2009)