Třicet panen a Pythagoras

Taková pohodovka, kde se povedlo vše skloubit, jak má. Filmařsky, kdy je výborná kamera, výprava i lokace, velmi dobře zvolená hudba, snad jen střih je občas trochu zmatečný, a pak i herecky, kde člověk jen žasne nad dikcí třeba mladé Schallerové. Mladí Kraus a Pavlata jsou už jen takovým bonbónkem do počtu. A moc hezky se kouká i na Lenku Filipovou. Pustil jsem si to tuhle zcela náhodou znovu, a neměl jsem důvod film vypnout nebo přetáčet, a na rtech mi hrál celou dobu pobavený úsměv. Protože jde o hru s divákem, o zábavnou hru s písničkami - a trochu i s tou matematikou. "No jo, ale jak já bych zhudebnil třeba takový cyklohexylaminoacetát?" (29.06.2013)

Ach, ty spásné závěrečné titulky! Slyšet totiž Pythagorovu píseň ještě jednou, asi bych matematiku začal už dočista nenávidět. Nicméně film je příjemný, Jiří Menzel je komediant cynik na svém místě, dívky jsou krásné (Jaroslavu Schallerovou mi velice připomíná Veronika Kubařová), dialogy Zdeňka Svěráka (který sám neřekne jediné slovo) patřičně vtipné a proti hudbě od jednoho z našich géniů Angela Michajlova nelze říct ani ň. (07.06.2016)

,,Pane Peloušek, už jste někdy viděl zpívajícího matikáře?" / ,,Ne, já jsem zdravej." Čtyři roky poté, co Jiří Grossmann pro Semafor zhudebnil a otextoval Archimedův zákon, přichází na scénu Jiří Menzel zpívající Pythagorovou větu! A opět je to škoda, že většina mládeže nezná (případně to náhodou objeví až dávno po maturité), protože takováhle pomůcka v podobě chytlavé písně je k naučení se lecjaké teorie velice atraktivní! // 30 panen a Pythagoras není filmové veledílo ani v žádném směru zásadní snímek, přesto jde o velice povedený kousek svého žánru. Celý film je jednou velkou legrací, která v poměrně krátké stopáži ukrývá výborný scénář plný vtipů, hlášek, písniček a překvapivých momentů, ale současně ostává i nadčasovým námětem, který odzrkadluje realitu lhostejného přístupu mnoha středoškoláček ke studiu. Jako přínos pak vidím i doplněný závěr v podobě návratu do reality po pohádkovém příběhu plného fantazie a představ. Tenhle originální kousek rozhodně nenudí a ke všemu nabízí i zajímavou hudbu Angela Michajlova, pěknou barevnou výpravu s promyšlenou choreografií i pár herečtích bardů v menších rolích (Brodský, Somr, Filipovský). A samozřejmě krásné talentované holky - bezpochyby Jaroslava Schallerová (neodolatelná zejména ve scéně, kde zpívá na rande svému klukovi Pythagorovou větu), ale i začínající zpěvačka - kytaristka Lenka Filipová a ze starších dam Marie Drahokoupilová. Jiří Menzel hrající, zpívající, tančící mě taky hodně bavil. Tak fajn.... Tak fajn! :-) 75% (26.07.2017)

Film, který mate tělem, co je vlastně zač, aby vám to v závěru vlepil jasně do obličeje. A jde na to skvěle. Absurdně parodicky pojaté téma zastaralosti systému školství, které ale vede k tomu, že přílišné inovace mu zase berou hlavní funkci, je zde pěkně a vtipně vystižené - namísto zpomalení ve formě prohry hlavního hrdiny nebo uvědomění studentek se nechává všechna vážnost a možný patos stranou a zůstává neřízená absurdní komedie, která neustále graduje. Až si říkám, jestli pro tvůrce nebyl vzor film Privilegium (pokud se sem dostal), jelikož obří fotka na škole je dost podobná té ze závěru Priviligeia a osud Ludolfa taktéž. Tak jako tak jsem se u toho dost bavil, nikdy netušil, co na mě čeká dál a tu nespoutanost jsem si skutečně užíval. Nebyla sice dokonalá a pár míst je hluchých (třeba to, kdy to vypadá, že Ludolfa studentky dostaly), ale nadmíru zdařilá určitě. Silné 4* (15.05.2024)

„My za ně pášem trestnou činnost a vony takhle!“ Mix komedie a hudebního filmu, který je mnohem zábavnější, než se může na první pohled zdát. Pravda, pozornost pánské části publika se snaží získat trochu laciněji (ne že bych si přímo dělal čárky, ale těch scén, ve kterých Jaroslavě Schallerové NEvyčnívaly bradavky, by se dalo napočítat tak na prstech jedné ruky), ovšem kdo by to filmu zazlíval, že…dívčí půvab je prostě jeho nedílnou součástí, na druhou stranu, prim hrají skvěle obsazený a přesný Menzel spolu se Svěrákovými dialogy (spousta podařených hlášek a slovních výměn). Co říci k písním…texty někdy byly i vcelku nápadité, bohužel často zanikaly pod nánosem hlasitější hudby. Žádná z písniček nebyla vyloženě zapamatovatelná (krom té ústředí, která člověku spíš postupně začne lézt na nervy), víc mě ovšem zklamalo to neskrývané přezpívávání. Převážně jsem se ale bavil, takže to ještě ty slabší 4* budou. „Prý si píšete s Frankem Sinatrou.“ - „Frank mi píše. Já jsem se k tomu ještě nedostal.“ (11.08.2018)