Ztracená tvář

Námět filmu je hodně zajímavý. Na tehdejší dobu vlastně i originální. Trošku mi to přopadalo jako nějaký komiks. Dovedla bych si představit, že bych se do tohoto příběhu někdy začetla. Když jsem byla malá holka, tak mě tenhle film děsil. Dnes na mě působil pomerně zvláštním dojmem. Po strachu už ale nebylo ani památky. Marvanovi asi byly role policajtů souzeny. (19.09.2012)

Film pro pamětníky, který jsem poprvé a naposledy viděl jako sedmiletý v neděli, ve společenské místnosti v ubikaci v rámci dětské ozdravovny v Krkonoších. Přestože obklopen dětskými kamarády na nepohodlných židlích, se kterými jsem do té doby (a od té doby zase dál) nonstop blbnul venku v lese nebo v zařízeních typu jídelna či ubytovna, byl jsem natolik vystrašen jistou horrorovitostí příběhu a dusnou a napjatou atmosférou, ve které se odehrával (resp. do které jej tvůrce dobře zahalil), že jsem toto čb dětské trauma vytěsnil až za několik týdnů. Do té doby se mi vracelo často, když jsem se zdržoval s usnutím. Komentář nepostrádá hlavní znaky psychoanalytické hysterie. (27.09.2010)

Asi takhle - nápad to má dobrý, i ten příběh je dobře vedený a myšlenku to má zajímavou, jenže celkově jsem z toho filmu měl pocit, že jde jenom o krátkou historku zbytečně nataženou na celovečerák. Humorem mě to taky zrovna dvakrát nechytlo, ale zase na druhou stranu to má zvláštní atmosféru a scéna v kostele mi, i když vzdáleně, připomněla scénu z Cabiriiných nocí. Tak jako tak, není to špatný film, ale mě moc neoslovil. 3* (04.12.2019)

Dlouho jsem ten film sháněl a pamatoval si z něj jen pár záblesků. Nějakého škaredého chlapa, zlého kněze a několik ošklivých obrázků. Když jsem film viděl znovu, všechno tam skutečně bylo. Pavel Hobl nepatří mezi nejznámější ani nejúspěšnější české režiséry, ale tohle je zkrátka film na rok 1965 tak jiný, odvážný a neuvěřitelný, že musí uvíznout v paměti. Hra mezi horrorem a absurditou. Podivné jednání postav (za všechny úžasný Martin Růžek). Promluva k divákovi. Chvíli se vám dělá špatně z odříznutých tkání, zachvíli se smějete nad nějakou (v dobrém slova smyslu) připitomnělou situací. Brodský je výborný, Filipovský ještě lepší a Delmare bohužel hraje spíše vzhledem než charismatem. První půlka filmu je opravdu úžasná, potom to trošku ztrácí dech. Ale i tak si budu Ztracenou tvář vždy pamatovat jako jeden z nejzajímavějších a nejvýraznějších českých filmů. Traktát o lidské povaze. (22.10.2009)

Film vpravdě démonický. Já se nestačím divit, co všechno se ještě mezi (pro mě neznámými) filmy z 60. let skrývá. Tento jsem nikdy neviděl a možná díky tomu jsem dospěl bez nočních můr. Famózní je tu jak Brodský tak Růžek, ale výborné postavy mají i Filipovský či Marvan. A konec konců, dobře zapadá i tvář Freda Delmara. Příběh je chytře vymyšlený a skvěle se na to dívá i díky zajímavým prvkům (reakce postav na vypravěče, hororové vize). Rozhodně důstojný předchůdce perel typu "Pane, vy jste vdova". (02.05.2017)